Praha - Aleš Opata je již čtvrtým rokem zástupcem náčelníka Generálního štábu Armády ČR a ředitelem Společného operačního centra ministerstva obrany. Velí tedy všem operacím české armády v zahraničí. Právě teď zažívá někdejší velitel chrudimského výsadkového praporu zřejmě nejtěžší chvíle své vojenské kariéry. Při sebevražedném útoku zahynuli v Afghánistánu čtyři muži, které osobně znal. I jako skvělé výsadkáře z Chrudimi.
Aktuálně.cz: Před sedmi lety jste velel v Afghánistánu českému kontingentu, když zahynul váš voják Kolja Martynov při záchraně kamaráda Miloše Prášila. Jak se taková událost dotkne přeživších vojáků?
Aleš Opata: Vždy když v bojové jednotce někdo zemře, tak se tato skupina lidí ocitne ve složité situaci. Vojáci spolu žijí zpravidla dlouho, jsou na sebe zvyklí, znají se do nejmenších detailů... většinou jde o kamarády na celý život. Těžké to je ovšem i pro velitele, kteří zodpovídají za životy svých mužů. Pro každého z nich je naprostou prioritou, aby se jeho lidé vrátili vždy zpět v pořádku domů.
Když pak dojde ke konfliktu s protivníkem, tak každá naše jednotka reaguje profesionálně - prostě reaguje na útok a snaží se útočníka zneškodnit. Stres a ztráta kamarádů dolehnou na vojáky většinou až po návratu na základnu.
Důležitou roli přitom sehrávají velitelé, psychologové, ale i kaplani. Vojáci se musí s tragédií vyrovnat co nejrychleji, aby mohli dál plnit operační úkol. Nechci, aby to vyznělo cynicky, ale návrat do vrcholné kondice je pro každou jednotku vyslanou do války životně důležitý. Mimo jiné i proto, aby se předešlo dalším ztrátám.
A.cz: Náčelník generálního štábu Petr Pavel uvedl, že vojáci, kteří přišli včera při sebevražedném útoku atentátníka o život, patřili k velmi zkušeným. Velel jste brigádě rychlého nasazení. Znal jste některé z nich osobně?
Jasně. Všechny. Právě že jde o vojáky z brigády rychlého nasazení - chrudimského výsadkového a mechanizovaného žateckého praporu...
A.cz: Váš vztah teď asi nechcete více rozvádět...
Nechci. Prostě to nejde... Omlouvám se.
A.cz: Generál Pavel se chvíli před naším rozhovorem tvrdě pustil do lidí, kteří diskutují pod články na zpravodajských serverech. Na jejich adresu použil slovo "stoka". To se vás některé názory tentokrát tolik dotkly? I předseda KSČM a místopředseda parlamentu Vojtěch Filip při této příležitosti prohlásil, že v Afghánistánu nemáme co dělat a že to komunisté říkají už dlouho.
Nejde jen o "tentokrát". A dotýká se nás to velmi silně. Nejsme žoldáci, kteří se nechají najímat za úplatu. Jsme vojáci armády svrchované demokratické země. A do Afghánistánu, do operace, jako je ISAF, nás posílají demokraticky zvolení politici z obou komor parlamentu.
Ani ti čtyři se nerozhodli, že pojedou do Afghánistánu o své vůli. Jde o úkol, který Česká republika dobrovolně přijala, a my ho v Afghánistánu také plníme. A pokud už někteří politici vedou takové řeči, tak by si měli uvědomit, kdo rozhodl o nasazení české armády a že plníme úkoly ve prospěch České republiky, a hlavně její bezpečnosti.
Většina kritiků našeho nasazení v zahraničí nemá ani nejmenší představu, jak zajistit bezpečnost země, jak čelit globálnímu terorismu. Pokud ale někdo přijde s konzistentním plánem, jak na tato smrtelná rizika reagovat, pak budu první, kdo si s ním sedne ke stolu. Žádný jiný, lepší plán než ten, který se snažíme v Afghánistánu naplnit s našimi spojenci v NATO, ale neexistuje... anebo je zcela mimo realitu.
A.cz: Česká armáda má v Afghánistánu mandát do konce roku 2014. Jak vlastně vypadá naše angažmá v této zemi a jak může vypadat v příštím roce, pokud tam vojáky opět vyšleme?
Dvouletý mandát nám v Afghánistánu opravdu končí. Už v loňském roce jsme začali se spojenci snižovat počty vojáků.
Teď se soustřeďujeme na vojenské poradenství, trénink Afghánců či asistenci poradců při výcviku a jeho plánování. V Afghánistánu máme dnes přes 270 vojáků: jde o dva poradenské týmy v Kábulu, z nichž jeden připravuje piloty vrtulníků afghánské armády, zatímco ten druhý školí afghánské speciální síly.
Třetí jednotkou je pak strážní rota, která odpovídá za bezpečnost jedné z největších koaličních základen Bagrám v provincii Parván. Ti čtyři a jeden těžce zraněný pocházejí právě z této jednotky.
A.cz: Jaký je plán pomoci jejich rodinám? Pokud to mohu srovnat s devadesátými lety minulého století, tak se to výrazně zlepšilo, aniž bych vás chtěl příliš chválit.
Mám s tím trochu problém o tom právě teď hovořit. Nicméně: rodiny vojáků, kteří v riskantní misi zahynou, samozřejmě finančně odškodňujeme... a nejde o malé částky. Mohou se na nás kdykoliv a s čímkoliv obrátit a my to zařídíme.
K dispozici jsou i psychologové - terapeuti, kaplani, ale i právníci. Není nic, co bychom pro ně nebyli ochotni udělat. Včetně zajištění lékařské péče.
Možná tím opět podnítím vlnu nevole a kritiky, co všechno ti vojáci a jejich rodiny mají. Já na to ale říkám: ti muži padli v Afghánistánu za Českou republiku a stát je povinen se o jejich blízké postarat. Pamatují na to zákony a my je striktně bez průtahů dodržujeme.
Nikoho nenecháváme na holičkách. Staráme se také o doživotně postižené veterány a péče o ně je nadstandardní... obrovská míra solidarity je i mezi samotnými vojáky. Rodinám, jejichž muži zahynuli v Afghánistánu, nepomáháme jednorázově, ale celé roky. Například i mamince zmíněného Kolji Martynova. Navíc i kamarádi padlých vojáků se kolem pozůstalých rodin vždy pevně a lidsky semknou.
A.cz: Neprožívá teď česká armáda poprvé něco, co už mnohem dříve pocítili ve větší míře například američtí, britští či polští vojáci, kteří mají v Afghánistánu mnohem větší ztráty? Anebo vám až teď přestalo přát štěstí...
Afghánská operace ISAF je velmi komplikovanou a nebezpečnou akcí. A vojáci, kteří jsou do ní vysíláni, procházejí velmi tvrdou přípravou.
Máme za sebou dvacet let zkušeností s podobnými zahraničními misemi. Nejsme žádní outsideři, žádná armáda z Pobřeží slonoviny. A to, co se teď přihodilo nám, se stalo i našim koaličním partnerům.
Děláme vždy v přípravě, ale i přímo v Afghánistánu vše pro to, abychom podobným tragédiím předešli... ale štěstí nás teď opravdu opustilo. Naši vojáci se pohybovali mezi ženami a dětmi, s nimiž se snažili jako obvykle komunikovat a zjistit, v čem by jim případně mohli pomoci. Nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k sebevražednému útoku. Spolu s našimi zahynulo i sedm místních. Jedno dítě leží se zraněným Čechem v nemocnici.
A.cz: Afghánští kmenoví vůdci na Češích vždy oceňovali, že jim jednou rukou nepodávají potravinovou či lékařskou pomoc a druhou rukou na ně podle armádních standardů nemíří pistolí či samopalem. Imponuje jim i snaha Čechů pochopit mentalitu místních včetně přizpůsobení svého vzhledu, což chápou jako projev úcty a respektu k místním tradicím. Změní se teď - po včerejší tragédii - jednání Čechů? Obrazně řečeno: nebudete nyní s Afghánci jednat přes mířidla kulometu?
Myslím, že se v tomhle směru nic nezmění. Češi jsou v protipovstaleckém boji velmi dobře cvičeni. Vědí, co v Afghánistánu znamená tamní kultura, náboženství, tradice, vztahy či respekt k druhým... A vědí tedy, že jde o klíčová pravidla k úspěšnému plnění úkolu.
Velitel amerických sil v Afghánistánu Stanley McChrystal při startu operace ISAF řekl, že pokud chceme získat důvěru lidí a pokud budeme chtít, aby Afghánci pochopili, že jsme tam kvůli jejich bezpečnosti, tak důvěru nezískáme jinak než tak, že budeme přinášet oběti... a teď se to citelně dotklo i české armády. Naši vojáci jsou dostatečně zkušení a silní, aby věděli, že jejich oběť nebyla marná.
A.cz: Odcházíte do belgického Monsu na jedno ze dvou strategických vojenských velitelství NATO. Takhle jste si asi závěr působení na českém generálním štábu nepřestavoval...
Za dobu mého působení na společném operačním centru ministerstva obrany zahynuli vojáci ve Wardaku, těžce zraněn byl voják v provincii Logár... tyhle tragické události přináší život v armádě, kterou stát vysílá do riskantních misí. Ve funkci ředitele operačního centra nelituji ani jednoho dne. Bylo mi ctí, že jsem mohl vojáky v zahraničních misích řídit. Ven jsme vždy vysílali velmi kvalitní jednotky, ať už byly potíže armády doma jakékoliv.
