"Stalo se to ve škole. Obvykle mě pronásledoval, chytil a pak odvlékl na toalety. Kvůli útočníkovi jsem začal svůj sexuální život v osmi letech. Když jsem to hlásil učitelkám, vždy mě odbyly, ať si nevymýšlím," píše se v jednom z anonymních dopisů, který zdobí opraskanou stěnu sklepa v areálu Kampusu Hybernská. V prostoru kulturního centra probíhá výstava studentské iniciativy Proč jsme to nenahlásili, jejímž cílem je šířit povědomí o problematice sexualizovaného násilí sdílením reálných příběhů.
K němu nedochází pouze v domácnostech nebo v temných uličkách, ale často se s ním setkávají i studenti ve školách. "Bylo mi patnáct let a jemu třiatřicet. Byl to můj učitel. Nejdřív mi psal vulgární textovky, po nějaké době mě začal zvát do kabinetu. Tam mě líbal a osahával. Neodvážila jsem se mu odporovat, protože šlo o autoritu. Okolí o tom vědělo, a nikdo nic neudělal. Po dvaceti letech stále nevěřím mužům a mám problém se vztahy," stojí v dalším z vyprávění.
Přestože se v posledních letech studentským iniciativám povedlo na fenomén sexualizovaného násilí na vysokých školách upozornit, jednotná strategie pro jejich řešení stále neexistuje. Podle ombudsmanky Filozofické fakulty Karlovy univerzity Pavly Špondrové je proto důležité zavést plošná pravidla, na základě kterých by mohly instituce nevhodnému chování předcházet.
"Musí být jasně dané, kdy vyučující překračuje meze a za jakých podmínek je možné ho vyhodit. Důležitá je i prevence a určení toho, jak o problematice vzdělávat studenty i učitele," řekla Špondrová během debaty, která byla součástí vernisáže výstavy.
Žáci se o konsenzu ve škole nedozví
Jak ukazuje průzkum České středoškolské unie, na školách se často nevyučuje ani sexuální výchova, která by mohla být účinnou prevencí obtěžování. Podle průzkumu se 72 procent studujících ve škole nedozvědělo nic o konsenzu v sexuálním životě, 47 procent dotazovaných pak nemělo sexuální výchovu vůbec.
"Ve snaze předejít takovým situacím je výuka důležitým prvkem. Má totiž cílit zejména na to, jak si stanovit hranice, ale také jak je respektovat," vysvětluje terapeutka Naďa Gubová z centra Profem, které se specializuje na pomoc obětem domácího a sexuálního násilí.
Podle mluvčí Anety Lednové ministerstvo školství problematiku genderově podmíněného násilí a sexuálního obtěžování na vysokých školách vnímá, nicméně jeho řešení nechává na samotných vysokých školách. Ty však musí o své aktivitě v této oblasti informovat prostřednictvím výročních zpráv.
To, jak zásadním problémem sexuální obtěžování na školách je, ukázal už před lety výzkum Karlovy univerzity. Podle dokumentu se s ním setkaly až dvě třetiny středoškoláků. Další výzkum zaměřující se na vysoké školy, kterého se účastnilo přes 800 lidí, pak uvádí, že jednání odpovídajícímu standardní definici sexuálního a genderově motivovaného násilí čelilo na akademické půdě až 78 procent studentů.
Důsledkem obtěžování jsou často traumata, psychické problémy nebo horší studijní výsledky. "Záleží na intenzitě nevhodného jednání i na psychické kondici dané studentky či studenta. Obecně však sexuální obtěžování a násilí často mívá velmi traumatizující dopady, kterých se postižení zbavují velmi dlouho, pokud je to tedy vůbec možné," popisuje Gubová. Oběti často trápí například nespavost, náhlé výkyvy nálad či problémy s navazováním intimních vztahů.
Zasažení své zkušenosti navíc často zamlčují, a to zejména kvůli nerovnosti vztahu mezi studenty, vedením vysoké školy a pedagogy. I proto by mělo být podle ombudsmanky Špondrové jedním z hlavních cílů univerzit zajištění ochrany osob, které by obtěžování ze strany pedagoga chtěly nahlásit. "Často to totiž dopadá tak, že namísto učitele, který se obtěžování dopustil, ze školy odchází student," upozorňuje.
To, že stávající podmínky pro nahlašování obtěžování na českých vysokých školách nejsou ideální, si myslí i studentka Alexandra Chernomashyntseva z iniciativy Ne!musíš to vydržet, která vznikla ve snaze upozornit na zneužívání moci ze strany pedagogů a diskriminaci studentů na pražské DAMU. "Jsme odkázaní na etickou komisi, děkana nebo učitele. Je nepříjemné říkat tak osobní problém cizím a vysoce postaveným lidem," říká.
Pomoci může ombudsman i důvěrník
Studenti se často bojí následků, které by s nahlášením obtěžování mohly přijít. Patří mezi ně dostávání horšího hodnocení, nařčení z přecitlivělosti, nebo dokonce vyhazov ze školy. Ve snaze zmírnit tyto obavy školy často zřizují anonymní schránky, do kterých mohou studenti dávat své podněty. Stejně rozšířené jsou i anonymní dotazníky. "To je absolutně nelidské řešení. Nechci se svěřovat s osobním problémem prostřednictvím papíru, u kterého ani nevím, kdo jej bude číst," ohrazuje se vůči tomuto řešení Chernomashyntseva.
Některé univerzity se však snaží posílit právní ochranu studentů zavedením ombudsmana, jejichž zavádění podporuje i ministerstvo školství. "V úterý proběhlo setkání ombudsmanek a ombudsmanů z veřejných a soukromých vysokých škol. Jsme rádi, že těchto profesí v rámci rektorátů a jednotlivých fakult přibývá," dodává mluvčí Lednová.
Kromě Univerzity Karlovy mezi ně patří například Technická univerzita v Liberci, která rovněž zřídila pozici důvěrníka, tedy osoby, na kterou se mohou studenti obracet s jakýmkoli problémem. "Například na fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické máme důvěrníky na každé katedře a jsou to kromě vytipovaných pedagogů také lidé z řad studentů. Vždy jsou to dvě osoby, žena a muž," vysvětluje mluvčí univerzity Radek Pirkl.
Podle mluvčí Karly Mráčkové důvěrníky využívá i Česká zemědělská univerzita. "Je nutné si uvědomit, že obětí obtěžování nemusí být pouze student. I proto máme k dispozici poradenské služby i pro učitele," doplňuje.
Školy mohou prevenci podpořit i pomocí speciálních workshopů. Inspirací jim mohou být například přednášky iniciativy Konsent, která v několika volně přístupných videích vysvětluje podrobné metodiky pro výuku témat souvisejících se sexuální výchovou.
