Nebýt studenta Tomáše Blatného, o podezření na sexuální obtěžování studentek vedoucím katedry divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Petrem Christovem by se patrně ani nevědělo. Právě Blatný pomohl svým spolužačkám situaci řešit a díky němu se o chování akademika dozvědělo vedení fakulty.
V rozhovoru pro DVTV Blatný popisoval, že na začátku musel hledat někoho, na koho by se mohl on či jeho spolužačky obrátit. Není to přitom jediný příklad podezření na sexuální zneužívání na univerzitách, o kterém se v posledních měsících mluví. Tehdejší student právnické fakulty a poslanec TOP 09 Dominik Feri je obviněný ze znásilnění, v loňském červnu na údajné sexuální obtěžování na své škole upozornili studenti DAMU.
Některé české školy na tyto kauzy reagují a zřizují post ombudsmana, který má mimo jiného sloužit jako osoba, na niž se mohou studenti obrátit. Do té doby byla taková pozice na akademické půdě něčím ojedinělým. Jednou z výjimek je Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, která post ombudsmana zřídila již v roce 2014.
Aktuálně je na tomto postu pedagog Jaroslav Šotola. Ještě než se ombudsmanem stal, se na něj v roce 2019 obrátila skupina patnácti studentek s tím, že je obtěžuje jeden z vyučujících. "Nemohly jít za vedoucím katedry, protože byl dobrým kamarádem toho sexuálního predátora," vysvětluje Šotola. Vyučujícího nakonec škola podle Šotoly stáhla z výuky, na fakultě ale dál působil.
Po této zkušenosti Šotolovi došlo, že univerzitám chybí mechanismy, jak o podobně citlivých věcech mluvit, a rozhodl se proto o funkci sám ucházet. Nyní pozoruje, že se přístup vysokých škol plošně proměňuje. "Tehdy to na mě působilo tak, že když byla na univerzitě nějaká podobná kauza, nahlíželo se na to jako na problém, který je lepší raději zamést pod koberec. Dnes je to naopak," dodává akademik.
Mít na koho se obrátit
Mít na univerzitě někoho, na koho se mohou studenti v případě sexuálního zneužívání obrátit bez obav z toho, že se jim někdo bude mstít, považuje za klíčové také výkonná ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová. "I v zahraničí se ukazuje, že je to cesta, kterou je dobré jít. Je to instituce, kterou je dobré na vysokých školách mít," říká Nejedlová.
Zároveň dodává, že v ideálním případě by měl funkci vykonávat nezávislý odborník, který pochází z prostředí mimo univerzitu. Touto cestou se vydala FAMU, kde se ombudsmankou loni stala speciální pedagožka Klára Laurenčíková, která je nově vládní zmocněnkyní pro lidská práva.
FAMU tím inspiruje další školy, Laurenčíková navíc v lednu uspořádala konferenci o funkci univerzitního ombudsmana. "Považuji za skvělou zprávu, že velké množství fakult, pedagogů a studentů chce, aby taková pozice u nich vznikla," říká Laurenčíková.
V Česku neexistují žádné zákony či závazná pravidla, kterými by se měly školy při zřizování ombudsmana řídit. To, jak se volí či jaká má práva, si tak stanovují jednotlivé univerzity. Například na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy si loni v říjnu vybírali studenti ombudsmany z řad svých spolužáků, kteří pak prošli školením s fakultní psycholožkou.
Jedna z ombudsmanek, Julie Hlaváčková, tvrdí, že výhodou tohoto modelu je to, že jako studenti jsou svým spolužákům blíže, a mohou tak jejich problémy lépe pochopit a zachytit je.
Podle Nejedlové ale není ombudsman z řad studentů nejlepší volbou v případě řešení jakékoliv formy obtěžování. "Tím nechci říct, že by studenti neměli být zapojeni do procesu a systému řešení sexuálního obtěžování. Nemyslím si však, že student má pravomoc a možnost vůbec rozhodnout o postupu v nějakém závažnějším případě obtěžování," domnívá se Nejedlová.
Nejen sexuální násilí
Ombudsmani však neřeší jen sexuální násilí či obtěžování. Další z ombudsmanů na fakultě sociálních věd Marcel Faltys popisuje, že jeho spolužáky nejčastěji trápí problémy spojené s organizací zkouškového období a špatná komunikace s vyučujícími.
Pedagog a ombudsman z olomoucké filozofické fakulty Šotola ale upozorňuje, že ne vždy musí dát studentům za pravdu. "Měli jsme i případ, kdy katedra jasně nepopsala, proč studentka neuspěla u třetího pokusu státní zkoušky. Když jsme ale potom procházeli podklady, zjistili jsme, že na straně katedry žádné pochybení nevzniklo," vysvětluje akademik.
Laurenčíková z FAMU popisuje, že se na ni za rok obrátilo zhruba 40 studentů, kteří chtěli individuální konzultaci nebo nasměrovat na odbornou psychologickou pomoc. "Řeším s nimi různé věci od studijních záležitostí, osobních potíží až po etické otázky týkající se vztahů," říká Laurenčíková.
