Praha - Když si před dvaceti lety vymohly tisíce uprchlíků z NDR na německé ambasádě v Praze odjezd vlaky na Západ, oznámil jim to z balkónu velvyslanectví tehdejší vicekancléř a ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher.
Ve skutečnosti to však podle ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Oldřicha Tůmy byli českoslovenští soudruzi v Praze, kteří Berlínu koncem září navrhli, aby NDR pustila své občany ze západoněmecké ambasády na Malé Straně do západního Německa.
"To, co se dělo na západoněmecké ambasádě a v jejím okolí, bylo Jakešovi a spol. krajně nepříjemné. Věděli, že to má v Československu destabilizující vliv," řekl Aktuálně.cz Tůma.
Oficiálně místa v Praze v létě a zkraje podzimu 1989 zpočátku odmítala, aby východoněmečtí uprchlíci mohli vycestovat do SRN. Veřejně deklarovala, že neotevřou hranice na Západ, jako to nedlouho před tím udělalo Maďarsko, že se občané NDR musí vrátit domů.
Českoslovenští soudruzi byli velmi nervózní
"Jenže v zákulisí byli velmi nervózní," poznamenal historik Tůma. Na konci září 1989 nakonec z Prahy putoval dopis, v němž se objevila i varianta, že by NDR pustila své občany z ambasády na Malé Straně do západního Německa. Erich Honecker, šéf východoněmeckých komunistů, pak kvůli tomu dokonce narychlo svolal politbyro.
To už se do kauzy uprchlíci vložil vicekancléř Genscher, který 30. září přijel do Prahy a východoněmeckým uprchlíkům v sedm večer oznámil: "Milí krajané, přišel jsem dnes k vám, abych vám sdělil, že vás dnes čeká vycestování do Spolkové republiky Německo."
StB založila na ambasádu svazek OBORA
Jak byla pro československé soudruhy ambasáda SRN důležitá, dokládá i obsáhlý svazek StB s názvem OBORA, kam komunistická tajná policie ukládala všechny dokumenty o velvyslanectví.
Událostem z léta a podzimu 1989 se věnují stovky stránek, jak se přesvědčila redakce Aktuálně.cz, které svazek poskytly k prostudování Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek.
Nepomohl ani obušek
Součástí spisu jsou i výpovědi pochůzkářů, kteří zápolili s utečenci z NDR u plotu velvyslanectví na Malé Straně.
Například 25. září 1989 se dvojice esenbáků utkala se skupinkou čtyř dospělých a dvou malých dětí. "Uved. skupina měla sebou cest. zavazadla, která začala přendavat přes plot. Na to jsme doběhli ke skupině a vyzvali jsme je: 'Jménem zákona slezte z plotu, jinak proti vám bude použito mírnějších prostředků', vypověděli později do protokolu příslušníci Veřejné bezpečnosti.
Utečenci z NDR samozřejmě neuposlechli, a tak na plotě velvyslanectví začala přetahovaná. Esenbáci tahali emigranty za nohy, aby je stáhli zpátky, z druhé strany plotu se snažili svým krajanům pomoci ti, co se už na západoněmeckou půdu dostali.
"Mezerami plotu do nás začali kopat a házet po nás prázdné i plné lahve. Jedna z lahví zasáhla nstržm. do levého ramene," uvádí se v jednom z dokumentů v archivu Státní bezpečnosti.
"Po tomto pprap. použil služebního obušku tím, že udeřil jednoho z mužů přes ruce. Občané NDR ho uchopili za pravou kapsu bundokošile, kterou roztrhli, a utrhli mu na ní knoflík," vypověděli esenbáci.
Souboj nakonec esenbáci prohráli, všichni obyvatelé NDR přelezli plot, nezabránil jim v tom ani kasr (sprej s plynem), který esenbáci vytáhli a vzápětí o něj přišli.
"Kasr nstržm. nepoužil z důvodů, že bylo od útoku upuštěno a při zákroku byly přítomni nezl. děti. Při tomto zákroku vypadl kasr do zahrady a nebyl mu vrácen," přiznali se příslušníci Sboru národní bezpečnosti.
Napadli nás cihlou, klackem a nadávkami
Další incidenty u západoněmecké ambasády následovaly a řešily se dokonce při oficiálních československo-německých diplomatických jednáních.
Jedna z hlídek VB si 27. září stěžovala, že byla čtyřikrát napadena občany NDR. "Šlo o napadení nejprve cihlou, posléze dvoumetrovým klackem, dále nadávkami, výhružkami, posunky," stěžovali si českoslovenští esenbáci. Podobná hlášení se v záznamech StB objevují častěji.
Kdyby chtěli, do ambasády se nikdo nedostal
Podle Oldřicha Tůmy z Ústavu pro soudobé dějiny se konflikty u německé ambasády na Malé Straně trochu přehánějí.
"Kdyby československá oficiální místa chtěla, skoro nikdo se tam nedostal. Jenže nebyl zájem o nějaké masivní nasazení bezpečnostních složek, nebyl zájem na nějakém konfliktu," řekl Aktuálně.cz Tůma.
Že to se střežením západoněmecké ambasády nebylo tak horké, dokazuje i událost z 23. října 1989. Když byl podporučík Slunéčko brzy ráno na obchůzce, objevil zcela "nefunkční" hlídku.
"Při procházení kolem služebního vozu v 5.00 seděli uvnitř dva příslušníci a spali," konstatoval v protokolu Slunéčko.
