Z laického pohledu je to jen nevzhledný šesticentimetrový kousek železa. Při bližším ohledání však i běžný smrtelník spatří malý zlatý křížek vtepaný do hřebu na jeho širší straně. Z historického pohledu je to předmět, který lidé ve své době považovali za relikvii přímo spojenou s ukřižováním Ježíše Krista, tedy pravděpodobně za hřeb z Pravého kříže.
Z pohledu raně středověkého člověka (řeč je o čtvrtém až pátém století) je to poklad nesmírné hodnoty s nadpřirozenými schopnostmi. Tomu odpovídá i výzdoba relikviáře, ve kterém je hřeb uschován.
Chybí drahé kameny
Badatelé ze spolku Naše historie vyzvedli hřeb z utajené skrýše na dně trezoru v severní zdi kostela svatého Jiljí v Klášteře Milevsko v létě 2020. Už tehdy přítomní archeologové pod vedením Pavla Břicháčka diskutovali nad tím, proč na relikviáři není tradiční výzdoba sestávající z drahých kamenů.
Kromě hřebu vědci z úkrytu vyzvedli i zbytky dvou schrán. Starší dubovou doktor Ivo Světlík z České radiouhlíkové laboratoře pomocí radiokarbonové analýzy datoval do let 338 až 416. Horní víko dávno rozpadlé skřínky zdobil na první pohled "pouze" zlatý plát ve tvaru kříže s vytepanými písmeny IR (latinská zkratka pro Iesus Rex neboli Ježíš Král). Drahé kameny ve skrýši v trezoru nebyly. Stejně tak chyběla i tradiční modrá barva, která symbolizuje Ježíše Krista.
Absence vzácných nerostů vědce překvapila, protože jejich dodnes nenapodobitelný lesk byl ve středověku považován za nadpřirozený a byl spojován právě s ostatky svatých.
"Záře drahých kamenů byla pro středověkého člověka nevysvětlitelná. Podle dobového výkladu tvořila tu nejméně hmotnou součást našeho světa. Pomáhala andělům a zároveň násobila síly a energie, které vycházely z relikvie uložené uvnitř drahými kameny zdobené schrány," vysvětluje geoinformatik a vedoucí spolku Naše historie Jiří Šindelář.
Nalezené množství zlata tedy dobovému významu relikvie odpovídalo, ale část předpokládané výbavy zdánlivě chyběla. Vysvětlení přišlo s laboratorní analýzou kousků dubového dřeva z relikviáře.
Nejdražší modrá na světě
Archeologové odebrali z trosek nalezených schránek (ze starší dubové i mladší modřínové) vzorky mimo jiné i pro analýzu barevných pigmentů. Tu prováděla doktorka Radka Ševců ve specializované laboratoři Národní galerie Praha. Výsledky byly ohromující dokonce i pro experty z laboratoře. Nejprve byl optickou mikroskopií objeven fragment kompaktní vrstvy modré barvy. V ní pak strukturální analýza pomocí Ramanovy mikrospektroskopie odhalila přítomnost takzvaného přírodního ultramarínu.
Ultramarín tmavý (přírodní/pravý ultramarín) je vzácná barva, která se získává složitou cestou, stejně jako ve středověku - drcením polodrahokamu lapis lazuli. Existuje přitom jen jediné naleziště tohoto minerálu, a to na území dnešního Afghánistánu. Vzácnost barvy naznačuje i její název složený z latinského "ultra" (nad, dále, tedy přeneseně i za, zpoza) a "mare" (moře).
Na našem území se tato barva vyskytuje pouze ve zcela výjimečných případech, které jsou většinou spojené s královským nebo císařským dvorem.
"Když se po roce 2000 restauroval epitafní kámen na Zlaté bráně katedrály svatého Víta, chtěli jsme, stejně jako původní autor, využít k obarvení nápisu přírodní ultramarín. Sto gramů této barvy tehdy bylo až třikrát dražší než stejné množství zlata," vzpomíná restaurátor Tomáš Rafl, který na katedrále pracoval. Vysokou cenu barviva přitom nemá na svědomí jen jedinečný původ kamene, ale především velmi zdlouhavý a náročný proces výroby.
Říká se, že například Michelangelo si ultramarín ani nemohl dovolit. Jeho slavný souputník malíř a architekt Raffael Santi jej kvůli vysoké ceně používal pouze na dobře viditelné části povrchů. Syntetická verze barviva sice existuje už od roku 1824, ale jedinečný lom světla, který nabízí přírodní ultramarín, napodobit nedokáže.
Skrytá schránka?
Během výzkumu bylo také potřeba prověřit variantu, že samotný hřeb skrývá další dutinu například pro uložení špon ze skutečného hřebu z Pravého kříže. Vědce k této myšlence přivedlo mimo jiné Longinovo kopí, kterým měl podle legendy římský voják probodnout bok ukřižovaného Ježíše Krista. To dochované totiž bylo vyrobeno pravděpodobně až v osmém století a do jeho čepele byla vsazena část domnělého hřebu z Pravého kříže.
Archeologové se proto domnívali, že právě pod vtepaným zlatým křížkem (zlatou tausií) na širší straně hřebu by mohla být malá liturgická schránka na relikvii. V Laboratoři rentgenové počítačové tomografie CTLAB CEITEC proto experti hřeb kompletně zrentgenovali.
"Při tomografické inspekci bylo zhotoveno přes 2000 rentgenových snímků, ze kterých byl následně vytvořen 3D model hřebu s kompletní informací o jeho vnitřní struktuře. Hlavní oblastí zájmu byl 21karátový vsazený křížek, pod kterým se podle archeologů mohla nalézat liturgická schránka. Přítomnost jakékoliv dutiny jsme však s naprostou jistotou vyvrátili," konstatuje Michaela Škaroupková, obchodní a marketingová ředitelka CTLAB CEITEC.
Na samém počátku
Poměrně jednoduché vybavení relikviáře odpovídá starověkým byzantským relikviářům, které známe. Časově lze nález datovat do doby, kdy podle legendy v podání svatého Ambrože nalezla zbytky křížů a další relikvie spojené s ukřižováním Ježíše Krista císařovna Helena (později svatořečená). Za den jejich nalezení je považováno 13. září roku 326.
Jen pro srovnání, Cyril a Metoděj přišli na Moravu až v roce 863. Jsme tedy na samém počátku shonu po pašijových relikviích - tedy relikviích spojených s utrpením Ježíše Krista.
"Je nezvyklé, že o takto významné relikvii nemáme žádné dochované informace a ani se nenacházela v hlavním oltáři. Nabízí se tedy otázka, jakou cestou se vůbec do Milevska dostala. Okolnosti naznačují, že nemusela být získána řádnou cestou. Jakékoliv nakládání s takto vzácnou relikvií totiž podléhalo přísným regulím a povolením panovníka," nastiňuje vedoucí archeologického výzkumu doktor Pavel Břicháček další záhady kolem hřebu, které stále čekají na rozluštění.
VIDEO: Cesta k tajnému trezoru kláštera v Milevsku
