Před pětadvaceti lety se předseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart procházel na startu jednoho z nejznámějších závodů v Evropě - Tour de France. Nepřišel však jako divák, na jednu z nejdůležitějších sportovních událostí roku se vydal pracovně.
Spolu se svými kolegy tehdy vyšetřil 149 cyklistů závodu, a pomohl tak potvrdit, že srdce vrcholových sportovců jsou úplně jiná než například srdce lékařů, kteří je vyšetřovali. Pro začátek byla téměř dvakrát tak velká.
"Najednou před sebou máte výkonnostního sportovce, který je očividně zdráv, ale přesto jeho srdce vystupuje ze všech mezí a vypadá jinak než srdce nesportujícího člověka, jinak než srdce zdravého člověka," popisuje Linhart.
Samozřejmě podle něj platí obecná poučka, že sportující člověk má daleko lepší životní prognózu a menší šanci prodělat kardiovaskulární onemocnění, ale neplatí absolutně. "Sportovat trochu je výborné, sportovat více je ještě lepší, ale sportovat příliš mnoho už může být příliš. Ne všichni se srovnají se zátěží, která je příliš intenzivní a příliš agresivní," vysvětluje Linhart.
Jako příklad uvádí velkou švédskou studii, která zkoumala závodníky Vasova běhu na lyžích. Ta ukázala, že čím rychleji sportovec závod dokončil, čím blíže byl k času vítěze, tím větší měl riziko vzniku fibrilace síní. "To je porucha, která nemusí být banální. Paradoxně u ní ale platí, že když budete sportovat málo, riziko bude klesat, a když hodně, bude riziko stoupat," dodává šéf kardiologické společnosti.
Pro jiná srdce jiná diagnóza
Obtíž je do značné míry právě v tom, že srdce vrcholových atletů příliš nepřipomínají srdce běžných lidí. Jen málokdo je tak dokáže důkladně vyšetřit a posoudit jejich stav. A právě proto letos vznikají po republice centra sportovní kardiologie - jedno ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, další ve Fakultní nemocnici Olomouc a třetí v Nemocnici Podlesí v Třinci. Pro děti a dospívající je k dispozici i Dětské kardiocentrum ve Fakultní nemocnici Motol.
Centra by měla soustředit odborníky, kteří jsou zvyklí dívat se na atletická srdce každý den, a dokážou tak dobře poznat, co je ještě u sportovce normální a co už značí nějaké onemocnění. Běžný lékař má totiž s takovým rozlišením často problém.
"Obraz hypertrofického srdce (stav, při kterém dochází k zesílení, takzvanému zbytnění, stěn srdce, pozn. red.) mohou mít zároveň i některé nemoci, které mohou mladého sportovce zabít. Je to hlavně hypertrofická kardiomyopatie, která se může na srdečním ultrazvuku projevovat úplně stejně jako atletické srdce, a je potom hrozně složité odlišit ty dvě entity od sebe," říká Eliška Sovová, přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace Fakultní nemocnice Olomouc.
Ve výsledku by tak podle Linharta nová centra měla zejména zabránit tomu, aby sportovci na srdeční příhody zbytečně umírali na hřištích či závodních drahách. Jako se to například málem stalo fotbalistovi anglického klubu Bolton Fabrici Muambovi v zápasu s Tottenhamem v roce 2012. Ve 41. minutě zápasu se zničehonic sesunul k zemi - selhalo mu srdce. Přivolaným lékařům se ho podařilo znovu rozběhnout až po 78 minutách.
Občas lékaři zničí kariéru sportovcům zbytečně
Stejně tak by centra sportovní kardiologie měla zabránit situacím, kdy lékaři ze stejného důvodu zničí atletovu sportovní kariéru. Vrcholoví sportovci totiž pravidelně podstupují základní preventivní sportovní prohlídky u praktických a tělovýchovných lékařů. Ti však nemusí být připraveni se s takovým úkolem vyrovnat. Jednoduše nepoznají, že podivně působící srdce je vlastně v pořádku.
"Část na první pohled velmi drasticky vypadajících nálezů může být vlastně úplně normální. A je důležité sportovce neodradit od sportování, pokud to není nutné," vysvětluje Aleš Linhart.
Špatná diagnostika sportovcova srdce podle něj není v Česku nic výjimečného. "Vídáme občas, že je nález, který nepředstavuje zásadní překážku pro sportování, označen jako něco, co by mělo vést k ukončení kariéry. To je samozřejmě drama, protože tím zastavíte kariéru někoho, kdo by mohl dosáhnout velkých úspěchů nebo by se mohl sportem živit. Úplně mu obrátíte život naruby," říká Linhart.
Dodává, že cílem center není suplovat práci trenérů a praktických a tělovýchovných lékařů. Systém by měl fungovat tak, že právě ti do center nasměrují sportovce, u nichž si s diagnózou stavu nebudou jistí.
Do třetice mají centra sportovní kardiologie pomoci lidem, kteří už nějaké srdeční onemocnění či operaci prodělali a chtějí se ke sportu navrátit.
"Extrémním případem může být německý maratonský běžec, kterému je 25 let a je schopen běhat triatlony, ačkoliv je po transplantaci srdce. Jsme schopni takovým lidem pomoct, aby se mohli věnovat sportu, i když mají něco, kvůli čemu by jim jiní sportovat zakázali," popisuje Vladimír Tuka, kardiolog Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Atleti versus covid-19
Při příležitosti představení nových center se přítomní lékaři vyjádřili také k tomu, jak se sportovci mají chovat v souvislosti s pandemií covidu-19. "Neměli by sportovat v situaci, kdy mají teplotu, dušnost, bolest na hrudi, pociťují jakoukoliv únavu či nadměrné bušení srdce, nebo jsou dokonce covid pozitivní," říká Bogna Jiravská-Godula, vedoucí lékařka Centra sportovní kardiologie Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí.
Přiznává, že to může znít jako zbytečná rada, která musí být každému jasná, ale ve skutečnosti to tak prý není. "Věřte, že pro vrcholové sportovce tohle zcela pochopitelné není a mnoho z nich i nadále sportuje do svého maxima," říká lékařka.
Přestože se koronavirus množí převážně v plicích, v některých případech zasahuje i srdce. Dochází k tomu přibližně u dvaceti procent hospitalizovaných. Současně podle Jiravské-Goduly platí, že nakažení atleti sportováním zvyšují replikaci viru v těle a tím i riziko, že bude jejich srdce postižené zánětem.
Po extrémní zátěži navíc podle lékařky takřka okamžitě dochází k oslabení imunity a sportovec je v tu chvíli velmi náchylný k tomu, nakazit se infekcí. "Měl by se tak v ten moment raději vyvarovat kontaktu s velkým množstvím lidí. Když to řeknu banálně - na závody může jet autobusem, ale vracet by se už měl individuálně," dodává lékařka.
Když už se však sportovec covidem-19 nakazí, měl by po odeznění příznaků nemoci zůstat sedm dní bez tréninku a dalších sedm dní zátěž postupně zvyšovat. Atlet by se měl také nechat vyšetřit kardiologem, pokud byl nemocný nezvykle dlouhou dobu, hospitalizován nebo jeho stonání provázely srdeční potíže.
