Jedno z hlavních doporučení studie PAQ Research, na které jste se podílel, zní, že stát by neměl Ukrajince za každou cenu tlačit do práce. Proč ne?
Existují pro to dva důvody. Zaprvé ze zahraničí víme, že jako efektivnější se z hlediska budoucího uplatnění uprchlíků ukázaly programy, které se snažily nejdříve zvýšit jejich jazykovou kompetenci a až potom jim dát práci.
Ve Skandinávii například existují programy, díky kterým zároveň pracujete a studujete jazyk s tím, že studium jazyka je prioritou. Netrávíte tedy osm hodin v práci, ale pracujete kratší dobu a po zbytek času jste v jazykové škole.
A ten druhý důvod?
Ten souvisí s tím, jak vypadá český trh práce a jaké jsou možnosti uplatnění uprchlíků. Velká část z nich neumí česky, takže nemůže pracovat na místech, která jsou vysoce kvalifikovaná. Budou tedy hledat uplatnění v profesích, kde jazyk není tolik potřeba, a to jsou typicky nízkokvalifikované práce.
Předpokládejme, že do Česka nakonec dorazí třeba 300 tisíc uprchlíků v produktivním věku. Pokud by se všichni snažili najít uplatnění v nízkokvalifikovaných profesích, tak by to na tuto část trhu přineslo velký tlak. Lidé, kteří v něm teď pracují, by měli pravděpodobně nižší mzdy a větší problém najít zaměstnání. To by nakonec mohlo přinést negativní sociální jevy, jako je nárůst nenávisti vůči uprchlíkům.
Když však mluvíme s Ukrajinci v uprchlických centrech, tak už tam říkají, že si chtějí co nejdříve najít práci. Ještě neumí česky, ale už si tady chtějí vydělávat.
Když přicházejí do Česka, tak asi nemají velké představy o tom, jaké jsou jejich možnosti. Jejich rozhodnutí závisí na tom, co jim nabídneme. Když to zjednoduším, tak pokud dostanou na výběr, že mohou jít pracovat, nebo být bez peněz na jazykovém kurzu, tak je asi jasné, jak se rozhodnou.
Kdybychom jim ale vedle toho dali onu skandinávskou možnost vydělávat si peníze a k tomu chodit na jazykovou školu s tím, že stát by jim o něco navýšil jejich mzdu z částečného úvazku, tak by možná upřednostnili tuto variantu.
Skutečně se všichni Ukrajinci budou chtít učit česky, zvlášť když počítají s tím, že se vrátí do své vlasti?
Ano, to je další důležitý aspekt. Ve chvíli, kdy mají představu, že se za pár měsíců vrátí domů, tak se jim možná nevyplatí chodit na jazykový kurz, do kterého by museli investovat velkou námahu. V takovém případě je pro ně lepší jít teď dělat na pár měsíců cokoliv. Jejich plány se však mohou rychle měnit. Teď logicky touží po životě, který měli ještě před dvěma měsíci. Pro některé z nich je však už definitivně pryč a nakonec se jich část rozhodne zůstat zde.
Perspektivu jejich návratu by měl zohlednit i stát. Pokud předpokládá, že se za chvilku vrátí velká část uprchlíků domů, tak nemá příliš smysl investovat do integračních politik, které budou samozřejmě drahé. Jenže to se mi jeví jako velmi krátkozraký přístup a vždycky bych raději počítal s tím, že třeba minimálně polovina uprchlíků tady zůstane. Podcenění jejich integrace by se nám mohlo v budoucnosti zásadně nevyplatit.
Umožněme jim vykonávat původní profesi
Vraťme se ke skandinávské cestě. Jak by to v praxi vypadalo? To by lidé chodili například na čtyři hodiny do práce a pak se učili češtinu? Chtěly by vůbec firmy takové zaměstnance?
Záleží, jaké pro ně vytvoříme podmínky. Pokud by stát taková pracovní místa dotoval, tak by to pravděpodobně zvýšilo ochotu firem do něčeho takového jít. Samozřejmě by to pro firmy představovalo dodatečné náklady, které by jim bylo potřeba kompenzovat. Na druhé straně to může být ten druh investice, která má vynikající návratnost.
Ve studii kromě skandinávské cesty zmiňujete, že stát by měl například zvýšit sociální dávky pro uprchlíky, aby se mohli soustředit na jazyk a nemuseli za každou cenu pracovat.
To je samozřejmě alternativa. V situaci humanitární krize asi nebudeme moci spoléhat na jedno řešení, které aplikujeme na celou procházející populaci uprchlíků. Asi nebude možné skandinávskou cestou vytvořit 300 tisíc pracovních míst, které budou na čtyři hodině denně. Pokud se jich podaří vytvořit 50 tisíc, tak to bude výborné.
Pro další velkou skupinu lidí pak může existovat jiný program. Ten může vypadat tak, že i za cenu vyšších sociálních dávek budou uprchlíci prvně absolvovat jazykové vzdělávání a do práce chodit nebudou. Vždycky bude záležet na kapacitách firem i jazykových kurzů.
Proč by ale někdo vysoce kvalifikovaný, například lékař, nemohl na začátku chodit třeba uklízet a vedle toho se zlepšovat v češtině, aby později mohl pracovat ve svém oboru?
Mohl, varianta to určitě je. Zejména vysoce kvalifikovaným lidem bychom ale měli chtít umožnit vykonávat jejich původní profesi. Nízkokvalifikované profese může dělat téměř kdokoliv, ale oni mají dovednost dělat něco produktivnějšího a pro ekonomiku efektivnějšího.
Navíc když necháte lékaře dělat něco nízkokvalifikovaného, tak si nabíháte do problému, že budete dále zvyšovat nabídku práce v nízkokvalifikovaných profesích, což přinese tlak na zaměstnance, kteří takovou práci již mají.
Což by v konečném důsledku vedlo k tomu, že by ukrajinští uprchlíci brali Čechům práci, jak zaznívá v některých diskuzích?
Na otázku, zda migranti berou lidem práci, hledá odpověď rozsáhlá ekonomická literatura. Autoři se shodují, že migrace má na ekonomiku jako celek žádné nebo zanedbatelné dopady. Na některých segmentech trhu práce, ať už jsou vymezené profesně nebo regionálně, však k negativním efektům docházet může.
Zvýšení nabídky v nízkokvalifikovaných segmentech trhu práce ale může paradoxně některým Čechům pomoci. Ti mají oproti Ukrajincům výhodu minimálně v tom, že umí jazyk. Nárůst pracovní síly v těchto sektorech tak může vést k tomu, že minimálně část Čechů se přesune do kvalifikovanějších profesí. Také je potřeba si uvědomit, že počet uprchlíků je tak velký, že nejenže budou "brát pracovní pozice", ale budou také nějaké pozice vytvářet.
Kvalifikovaní jdou raději do Německa
Ve studii uvádíte, že když uprchlíky hned nenaženeme do práce a počkáme, než budou moci dělat vysoce kvalifikovanou práci, tak na tom finančně vydělá i stát.
Pokud byste se chtěl dívat jenom na dopady na státní rozpočet, tak lékař přece platí vyšší daně než uklízečka.
A jde skutečně jen o to?
Problém je samozřejmě širší. Když umožníme kvalifikovaným a šikovným lidem dělat to, v čem jsou dobří, tak nejenže budou platit větší daně, ale bude to mít pozitivní efekt na růst celé ekonomicky.
Příchod uprchlíků si představte tak, jako by nám sem zničehonic přistál přírodní zdroj. A teď je na nás, co s ním uděláme. Buď jim neposkytneme podporu, neumožníme jim naučit se jazyk, neuznáme jim kvalifikace a budeme je držet v nízkokvalifikovaných profesích. Z kamene, co nám tady přistál, tedy vyrobíme dlažební kostky.
A nebo se k tomu postavíme proaktivně, ačkoliv to teď bude dražší. Dovolíme jim studovat jazyk, změníme systém uznávání kvalifikací a z kamene nebudeme dělat jenom dlažební kostky, ale třeba i krásné sochy.
Dosud zde Ukrajinci pracovali spíše na nízkokvalifikovaných pozicích, z národnostních menšin v Česku pobírají podle oficiálních údajů vůbec nejnižší platy. Čím to je?
To, jak se stát chová k imigrantům, samozřejmě ovlivňuje jejich rozhodnutí sem přijít. Pokud byly podmínky nastavené tak, že se sem vyplatilo chodit lidem s nízkou kvalifikací, tak sem chodili. Ti s vyšší kvalifikací šli třeba někam, kde pro ně život bude lepší, což může být třeba Německo.
Zároveň migrační literatura poukazuje na to, že velké diaspory mají tendenci k sobě přitahovat nízkokvalifikované, protože jim poskytne práci, bydlení a obecně jim udělá podporu, kterou imigrant potřebuje, když přichází do cizí země. Naopak vysoce kvalifikovaní na této podpoře tolik závislí nejsou a diaspora jim naopak dělá špatné jméno. V důsledku tak mají tendenci chodit raději do zemí, kde diaspora není.
To, že tu dosud dělali především nízkokvalifikovaní Ukrajinci, tedy souvisí s trhem, nebo je to špatná vizitka českého státu?
Dobrá vizitka to určitě není, ale jedná se dlouhodobý stav. Jestli můžeme nějak charakterizovat český stát, tak by to asi nebylo tak, že tady vítá migranty, ať už přicházejí odkudkoliv. Rozhodně nevytváříme podmínky, které by byly atraktivní pro vysoce kvalifikované lidi.
Teď se v souvislosti s příchodem uprchlíků z Ukrajiny mluví o tom, jak složitý a nepružný je systém uznávání kvalifikací. Jenže v této podobě ho máme už roky. Když si migrant-lékař mohl v minulých letech vybrat, jestli se tady bude dva roky dohadovat, než bude smět pokračovat ve své kariéře, nebo půjde dělat doktora za mnohem menších administrativních nákladů do Německa, tak je asi jasné, jak se rozhodl.
