"Tyto osoby čelí nejen rozporuplným reakcím svého okolí, ale často i postihům pracovněprávního nebo služebního charakteru ze strany zaměstnavatelů. Taková praxe však udržuje ve společnosti spíše obavy před negativními následky jednání oznamovatelů, které je však z hlediska veřejného zájmu více než žádoucí," vysvětluje ministerstvo spravedlnosti coby autor návrhu zákona o ochraně oznamovatelů jeho potřebu.
Oznamovatelem, tedy takzvaným whistleblowerem, se rozumí člověk, který se v práci dozví o možném deliktu kolegů či vedení. Smyslem zákona je v první řadě ochránit takového člověka před odvetným postihem ze strany nadřízených, typicky výpovědí, a současně zajistit efektivní způsob, jak oznámení podat a zpracovat.
Zákon určuje vznik dvou ochranných systémů - vnitřního a vnějšího. Vnitřní mají vytvořit přímo zaměstnavatelé, směřovat bude k napravení protiprávní situace v dané firmě či podniku. Vnější představuje Agentura na ochranu oznamovatelů, spadající přímo pod ministerstvo spravedlnosti. Její hlavní účel plyne z názvu, vedle toho bude přijímat, vyhodnocovat a postupovat policii podání trestní povahy.
Návrh zákona se však dočkal hlasité kritiky důležitých institucí. Proti jeho celkové podobě, funkci agentury i údajným rozporům ve způsobu přijetí upozornění na možné delikty se ozvali ministerstva, žalobci i Pražský hrad. Kritika vyplývá z připomínkového řízení, které skončilo ve středu a s jehož závěry se deník Aktuálně.cz seznámil.
Agentura nemá suplovat policii a žalobce
"Agentura by se měla primárně soustředit na vyhledávání oznamovatelů a jejich ochranu proti odvetným opatřením ze strany zaměstnavatelů, a nikoliv suplovat činnost orgánů činných v trestním řízení a zkoumat, zda v dané věci skutečně jde o protiprávní jednání," kritizuje návrh ministerstvo vnitra. Resortu Jana Hamáčka nejvíce vadí, že agentura by měla oznámení před postoupením policii vyhodnotit, zda skutečně upozorňuje na trestný čin.
Vnitru se nezamlouvá ani lhůta až 90 dnů na posouzení oznámení, podle ministerstva by v případě praní špinavých peněz či financování terorismu vznikla fatální prodleva. "Není dostatečně zřejmé, kdy je vhodné činit oznámení prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému, kdy prostřednictvím agentury a kdy prostřednictvím orgánu veřejné moci příslušného podle jiného právního předpisu," kritizuje dále resort.
Pokuty za odvetu proti oznamovatelům
- Zákon má chránit oznamovatele, který se o možném deliktu dozví v zaměstnání, ve služebním poměru (týká se tedy i institucí veřejné moci), ve statutárním orgánu firmy či ve správě svěřenského fondu. Ve smyslu zákona se oznamuje protiprávní jednání v oblasti finančních služeb, daní, legalizace výnosů z trestné činnosti či veřejných zakázek a plošně všechny trestné činy.
- Pokud by zaměstnavatel whistleblowera za jeho upozornění postihl, hrozí mu pokuta až milion korun. Naopak oznamovatel riskuje sankci až 50 tisíc korun, pokud bude jeho podání zjevně nepravdivé.
- Vnitřní oznamovací systém s důrazem na ochranu totožnosti oznamovatele musí zavést zaměstnavatelé, kde pracuje nejméně 50 lidí, nebo se zabývají finančními službami, bezpečností dopravy či ochranou životního prostředí.
Že by agentura měla oznámení trestní povahy nejprve posuzovat sama, se nezdá ani Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Podle úřadu Pavla Zemana je musí přeposlat policii či žalobcům rovnou. Vedoucí prezidentské kanceláře Vratislav Mynář zase zpochybňuje postavení agentury, s níž se počítá jako s přímou součástí ministerstva spravedlnosti. Resort nyní řídí Marie Benešová, která je i předkladatelkou zákona.
"Doporučuje se postavení této agentury nově koncipovat, neboť pokud by byla vnitřním útvarem ministerstva spravedlnosti, nebude vystupovat svým jménem, ale jménem ministerstva a o jejím nezávislém postavení nebude možno hovořit," píše kancléř. Navrhuje, aby se agentura zřídila coby samostatný orgán státní moci a resort jí zajišťoval jen finance. Proti podobě zákona se vyslovily také GIBS, Antimonopolní úřad či Hospodářská komora.
Je to příliš drahé, říká Úřad vlády
Kritika směřuje i od Úřadu vlády. Není si jistý přínosem agentury, je prý zbytečná a drahá. Na mzdy se počítá se 12 miliony ročně. V tomto se v zásadě shoduje s Nejvyšším kontrolním úřadem. "Dáváme na zvážení, zda (…) je nutné externí oznamovací systém zajišťovat prostřednictvím nově zřízené agentury (…) a zda by nebylo možné zajistit danou agendu v rámci stávajících útvarů ministerstva spravedlnosti," píše na rozdíl od Mynáře Úřad vlády.
Námitky vznesly rovněž tajné služby - Bezpečnostní informační služba a civilní rozvědka (ÚZSI). Z návrhu podle nich neplyne jistota, že agentura nebude moci přijímat oznámení týkající se jejich zpravodajské činnosti. Tajné služby ji přímo vyžadují. "Pro zpravodajské služby je žádoucí, aby o takovém oznámení byly informovány a mohly je prošetřit v rámci vlastních kontrolních mechanismů," píše civilní rozvědka ve shodě s BIS.
Počet a povaha námitek značí, že ministerstvo spravedlnosti musí podobu zákona pečlivěji zvážit, než ji pošle k projednání vládě. Postoj kabinetu bude signálem pro provládní poslance, kteří rozhodnou o finální verzi zákona. Ministerstvo návrh předložilo už v roce 2018, ale jeho příprava se přerušila do doby schválení evropské směrnice. Ta platí od 23. října 2019, členské státy ji musí přijmout do 17. prosince 2021.
Aktuální verze zákona budí nesouhlas také u České pirátské strany, která tento týden předložila vlastní návrh. U ministerské varianty kritizuje její údajnou rizikovost. "Obávám se, že agentura (na ochranu oznamovatelů) by sledovala zájmy ministrů, premiéra či některých mocenských skupin, a její působení by tak mohlo být dokonce kontraproduktivní," uvedl analytik Pirátů Janusz Konieczny.
