Pekarová Adamová (TOP 09) je jednou z nejúspěšnějších českých političek a její oznámení přichází pouze několik týdnů poté, co stejné rozhodnutí odkryly další tři poslankyně: Martina Ochodnická (TOP 09), Marie Jílková (KDU-ČSL) a Klára Kocmanová (Piráti). Její rozhodnutí obrátilo pozornost k obecnější otázce ohledně tlaku, kterému musí ženy v české politice čelit. Jak to vidíte vy?
Práce ve vrcholové politice je v mnoha ohledech velice náročná a nevděčná. Tohle platí pro muže i pro ženy. Často se hovoří o naprosté nemožnosti rovnováhy mezi prací, volným časem anebo třeba rodinou. Navíc se bavíme o práci ve veřejném prostoru, který není pro všechny přívětivým místem. Tady to pro ženy může být náročné dvojnásob.
V jakém slova smyslu?
Na rozdíl od útoků na muže-politiky se ženy rutinně setkávají s odpornými komentáři, které jsou mnohem častěji explicitně sexuálně laděné, zaměřující se na fyzický vzhled a ponižující jejich schopnosti skrze stereotypy o ženách, případně obsahující výhrůžky sexuálním násilím. To samozřejmě člověku na duševní pohodě nepřidá. Touto problematikou se podrobně zabývá například Fórum 50, třeba v kampani #StopNenávisti.
Kdybychom odhlédli od etablovaných žen ve vrcholné politice, jak vypadá situace na nižších úrovních?
V minulosti jsem dělala workshop pro spolek Ženy v politice, který se zabývá problematikou rovného zastoupení obou pohlaví v politické reprezentaci a tohle téma je pro ně velice relevantní. Zde bylo nápadné, jak podobné si problémy u začínajících i zkušenějších političek byly navzájem. Zásadní věcí je tlak na výkon a nutnost významné časové investice, a to v úvodu s minimálním či spíše žádným finančním ohodnocením.
Vážně?
Jedná se o dobrovolnou práci, která s sebou nese něco dobrého - pocit z dobré práce pro komunitu a podobně, ale také to náročnější - politický boj, "nikdy nedokončenou" práci a prohry… Politika také proto, aby v ní člověk vydržel, vyžaduje - tedy alespoň podle účastnic workshopu - velký zápal, který může snadno skončit vyhořením.
Pokud se člověku v politice podaří uspět, může se z ní stát regulérní povolání s nárokem na finanční odměnu. Ale tím problémy nekončí.
Co tedy následuje?
Velký problém politiky obecně spočívá v tom, jak obtížné může být cokoliv prosadit a jak dlouho se může zdát, že za vámi nejsou téměř žádné výsledky. V souvislosti s obstrukcemi o tom mluvily poslankyně, co se rozhodly do budoucna nekandidovat, a to včetně předsedkyně sněmovny. Chcete-li za sebou něco zanechat, pak to vyžaduje dlouhodobé úsilí a zároveň kontinuitu.
To je v politice obecně problém, protože některé věci nejsou práce "na jedno volební období", ale pro ženy to v Česku také může znamenat, že jsou postaveny před náročné volby. Ráda bych řekla, že to mají u nás už muži i ženy nastejno, ale data i příběhy jasně ukazují, že tomu tak není.
Máte na mysli rodinu?
Nejen rodinu, i když u té je to zjevné. Tady to nechci jakkoliv spojovat s rozhodnutím předsedkyně TOP 09, protože nevím, jak to má. Nicméně není nic objevného říct, že ženy stále více zvažují cenu, kterou jsou ochotny zaplatit, pokud se rozhodnou v kariéře, včetně té politické, zůstat dlouho a bez přerušení.
Musela jsem se smát, když před časem Marek Benda (zákonodárce ODS - pozn. red.) komentoval odchod dvou poslankyň kvůli rodině ve stylu, že on má čtyři děti a taky to zvládl. V otázce rodičovství je rozdíl mezi muži a ženami v Česku stále obrovský. Nechci tím generalizovat, stále více se setkávám s muži, kteří se do péče o rodinu zapojují vědomě a aktivně. Ale z dat vyplývá, že o rodičovský příspěvek se stále hlásí jen zhruba dvě procenta mužů a zbytek jsou ženy.
Dá se s tím něco dělat?
Určitě ano, jen musí být vůle. Tady bych například zmínila organizaci Mumdoo, která se dlouhodobě zabývá problémem, jak co nejlépe skloubit rodinu a kariéru u žen v Česku, nabízí i konkrétní řešení pro veřejnou politiku, aktuálně třeba dopis rodičů. Jejich přístup je podložený daty z velkých studií a snaží se k problematice přistupovat co nejkonstruktivněji.
Ta věc by neměla být rámována jako nějaký konflikt pohlaví. Je třeba si uvědomit, že tím ztrácíme jako společnost ohromný potenciál, který by se nám moc hodil.
