V Praze ročně vzniknou desítky nových ulic. Kdo přichází s náměty na jejich pojmenování?
Dříve se třeba při panelákových výstavbách o pojmenování přemýšlelo a vznikaly různé tematické sekce. Dnes se neplánuje a názvy vznikají více živelně, náměty přicházejí z různých stran. S návrhem může přijít kdokoliv. Ovšem pokud jde o nové čtvrti, nějakou představu zpravidla mají investoři a navrhují, jak by se podle jejich názoru měly ulice jmenovat. Právo iniciativy má i příslušná městská část, která přirozeně může mluvit do toho, jaké uliční názvy má na svém území.
Návrhy shromažďuje a posuzuje místopisná komise Rady hlavního města Prahy. Je to takový svodný orgán a zároveň komise expertů, která se vyjadřuje k tomu, jestli podané návrhy jsou nebo nejsou vhodné. Předkládá potom své stanovisko s návrhem na pojmenování radě, která tyto věci v Praze schvaluje.
Po čem nebo po kom se veřejná prostranství pojmenovávají nejčastěji?
Většina měst má pravidla, jak pojmenovávat ulice. A většinou je dnes snaha prosazovat názvy neutrální, to znamená nejméně problematické a napadnutelné, kde bude malá pravděpodobnost, že by se musely měnit. Takže se dává přednost takzvaným pomístním a místním vžitým názvům, dále zeměpisným názvům - po městech, vesnicích, zemích, světadílech, řekách. A teprve v téměř poslední řadě se volí pojmenování po významných osobnostech.
Přičemž zásadně se nepojmenovává po žijících osobách, protože jejich hodnocení se může radikálně měnit. A kdyby se něco pojmenovalo po člověku, který má dnes "kult osobnosti", tak za deset let to může být úplně jinak a muselo by se přejmenovávat. Například v Praze je po osobách reálně existujících a historických asi 25 procent názvů, zatímco 75 procent jsou ty ostatní, tedy zeměpisné, přírodní a podobné.
V nově vznikající čtvrti na Smíchově jste při pojmenovávání kladli důraz na ženské osobnosti. Kolik procent ulic je pojmenováno po ženách?
To je takové pražské specifikum, že jsme si uvědomili, že po ženách je pojmenováno velmi málo ulic. Protože i když započteme nereálné osoby jako kněžnu Libuši, Vlastu nebo Šárku ze Starých pověstí českých, tak máme v Praze necelých 10 procent pojmenování ženských a přes 90 procent mužských.
Toho si jsou jak městské orgány, tak místopisná komise vědomy, a proto se docela s obecným souhlasem setkal záměr, že nový Smíchov by měl nést především pojmenování po významných ženách, a to ze současné nebo nedávné doby. Protože pokud v Praze máme nějaká ženská pojmenování, tak jsou většinou z doby končícího národního obrození - po Boženě Němcové, Elišce Krásnohorské nebo Karolině Světlé. Pak je veliká mezera, prakticky celé 20. století se po ženách nepojmenovávalo.
Budete v pojmenovávání ulic po ženách pokračovat?
Určitě se dál po ženách pojmenovávat bude, protože dnes to všichni, kdo sedíme v místopisné komisi, máme v živé paměti. Nehledě na to, že v komisi je nejméně třetinové, spíše poloviční zastoupení žen a předsedkyní je v současné době žena. Takže si myslím, že tenhle zájem bude v centru pozornosti.
Když před třemi lety zemřel zpěvák Karel Gott, hned se mluvilo o tom, co po něm pojmenovat. Padl třeba návrh, že v nově vznikající čtvrti by po něm jakožto občanovi Smíchova měla být nazvána škola. Plánuje se tedy po Gottovi něco pojmenovat?
Samozřejmě že Karel Gott je natolik významná osobnost, že pokud by to někdo navrhl, tak by nějaké veřejné prostranství po něm pojmenováno bylo. Nejsem si vědom, že by po něm měla být pojmenována škola, ale uvažovalo se, že by se po něm pojmenovala jedna z hlavních promenád. Pokud jsem ale správně informován, městská část Praha 5 to projednávala s rodinou Karla Gotta a nesetkalo se to s jednoznačným souhlasem, takže v současné době pojmenování po Karlu Gottovi není na pořadu dne.
Developeři prosazují nejbombastičtější názvy
Podle jakého klíče posuzujete návrhy jmen ulic nebo jiných prostranství?
Podle nejrůznějších kritérií a zásad. Nejprve se posuzuje, jestli to není žijící osoba, pak se hodnotí historický a kulturní význam osobnosti, pak jestli má osoba s tou lokalitou něco společného anebo jestli zapadá do kontextu pojmenování, která v dané oblasti už jsou. To jsou asi hlavní kritéria. Stejně tak se posuzují návrhy zeměpisných a podobných názvů. Tam se dbá na to, jaké názvy jsou v okolí. Jestli to, co se navrhuje, má základ v nějaké místní zvyklosti, v žitém pomístním názvu.
Nebo pokud jde o zeměpisný název, tak když je to na jihu Prahy, tak aby se volily spíše lokality v jihočeské oblasti. Když na severu města, tak v té severočeské. Místopisná komise má celou řadu takových pomůcek a vžitých postupů. Většina z nich není přesně definována. Od toho tam jsou jednotliví odborníci, aby k tomu vždycky řekli svůj názor z hlediska jazykovědného, literárněvědného, historického, místního kontextu. Musí se dbát i na to, aby v jednom městě nebyla pojmenování duplicitní.
Jak často vám třeba od lidí nebo developerů přicházejí návrhy, které neodpovídají kritériím?
Velmi často. Dá se říci, že na každé své schůzi místopisná komise takové případy řeší a některé návrhy nezamítne, ale nedoporučí. Lidé jsou schopni si vymýšlet všechno možné. A navíc v této oblasti hraje obrovskou roli móda a módní trend. To je ten obrovský sklon k anglickým, cizojazyčným a exotickým názvům, které ovšem v uličním názvosloví Prahy nemají co dělat, alespoň podle názoru komise.
Také v tom hraje roli momentální politická atmosféra a záměry politiků, kteří jsou vždycky "kam vítr, tam plášť" a snaží se honem rychle reagovat na nějakou vyvstalou situaci. Tomu místopisná komise velmi často brání. Teď je však výjimečná situace, válka na Ukrajině, tak komise doporučila některá pojmenování jako třeba Ukrajinských hrdinů.
Ale největší množství zamítnutých návrhů jsou ty od investorů a developerů, kteří se vždycky pro své sídliště snaží navrhnout nejatraktivnější a dá se říci přímo nejbombastičtější názvy. Každý by chtěl mít anglickou variantu "slunečného háje". A to místopisná komise velmi striktně odmítá a snaží se udržet vžitá pravidla a normy pojmenovávání. Jinak bychom v Praze za chvíli měli malý New York nebo malý Londýn.
Chodí vám i nějaké bizarní nápady?
Chodí nejrůznější nápady, třeba po pohádkách. Například když v televizi běží nějaký veleúspěšný animovaný nebo fantastický seriál, tak lidé jsou schopni si přát, aby se jejich nebo nějaká nová ulice jmenovala po vymyšlených figurách z těchto seriálů, o kterých ovšem za deset let nebude nikdo nic vědět. To jsou pak kuriózní názvy, které se nám objevují. Byly mezi nimi i Hvězdné války.
Ale jsou to i návrhy pojmenovávat po postavách Foglarových junácko-skautských knížek a podobně. Tam komise ustoupila jen v jednom případě. Malou uličku na Řásnovce (na Starém Městě) jsme pojmenovali Ve Stínadlech, protože si to přál tehdejší starosta Prahy 1, velký skaut a junák. Dnes bychom možná ani tohle neudělali.
Takže takové návrhy zamítáte, respektive nedoporučíte?
Snažíme se, když je to příliš fantasmagorické, kuriózní nebo naprosto nereálné. A hlavně když je z toho cítit, že je to časově pomíjivé, že jsou to módní čili krátkodobé záležitosti, tak to místopisná komise zásadně nedoporučuje.
"Ural nebo Moskva nemají nic společného s tím, co dělá diktátor Putin"
Jak těžké je prosadit přejmenování ulice třeba po úmrtí slavné osoby? Jak často se tak děje?
Přejmenování naštěstí většinou probíhají jenom v takových vlnách. V době, kdy dojde k nějakému společenskému nebo politickému převratu, změně politických poměrů. Pak jsou přejmenování velmi častá a prosazují se snadněji proto, že je pro ně většina občanů. To byl případ naposledy po sametové revoluci, kdy všichni chtěli, aby z Prahy zmizely zprofanované názvy po některých komunistických činitelích nebo různých figurách, o kterých nikdo nic nevěděl, třeba komunistických představitelích Mongolska nebo Bulharska. Všichni také chtěli, aby zmizely rázovité názvy jako Mírového hnutí a Pětiletky, i když řada jich v Praze přežila.
V normálních poměrech se ale přejmenovávání ulic prosazuje velmi obtížně a probíhá v posledních deseti až patnácti letech alespoň v Praze velmi zřídka, dá se říct zcela výjimečně. Musí to být velmi silná politická vůle a hodně velký tlak, aby se v Praze něco takového odehrálo. Přináší to řadu problémů, především technických a každodenních pro obyvatele, znamená to měnit adresy, registrace, občanské průkazy, firemní údaje a tak dále. Takže k tomu přejmenování se sahá jen zcela výjimečně. Momentálně se řeší jediný případ tohoto druhu, což je Koněvova ulice na Žižkově.
Praha 3 v červnu rozhodla, že požádá magistrát o přejmenování Koněvovy ulice na Hartigovu. Radnice předtím oslovila obyvatele a firmy v ulici - odpověděla jí jen pětina, ale většina byla proti změně. Jak se k tomu stavíte vy?
Místopisná komise Koněva dlouho hájila, protože měl pověst osvoboditele Prahy a čestné občanství města. Teprve když byly vyneseny na světlo informace o Koněvově roli v dalších obdobích po druhé světové válce, se přejmenování začalo dostávat do reálnější podoby. Rozhodující pro jeho prosazení ale byla změna atmosféry po vypuknutí války na Ukrajině, kdy se nálada vůči Rusku alespoň v Praze radikálně změnila. Museli jsme čelit i tendenci šmahem smazat a přejmenovat všechno, co je ruské a zavání Ruskem.
Komise měla mnoho práce vysvětlovat, že třeba Ural nebo Moskva nemají nic společného s tím, co dělá diktátor Putin, a že názvy tohoto druhu za nic nemohou. Ale Koněv je historická osoba a hodnocení jejího působení je takové, že přijde-li návrh z Prahy 3, místopisná komise ho pravděpodobně podpoří. I když jsme zvažovali i jiné varianty, aby se dlouhatánská Koněvova ulice například rozdělila. Místopisná komise, mohu-li předjímat, se vysloví pro přejmenování. S tím, že ovšem upozorní radu města, že podle ankety obyvatelé ulice s návrhem nesouhlasí.
Václav Ledvinka
Historik a archivář Václav Ledvinka (* 1947) čtyřicet let pracoval v Archivu hlavního města Prahy, z toho tři desítky let instituci vedl. Zabývá se především dějinami Prahy, zejména v kontextu českých dějin 15. až 17. století. Je členem mnoha odborných komisí a vědeckých rad, podílel se odborných publikacích. Za svou činnost byl oceněn medailí Za zásluhy o české archivnictví.
Letos spolu s dalšími autory vydal přepracovanou a doplněnou knihu Pražský uličník. Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. Na téměř 900 stranách pojednává o původu existujících i zaniklých názvů pražských ulic, náměstí, nábřeží, parků a dalších veřejných prostranství.
