Dva otcové nebo dvě matky neexistují, manželství je tu kvůli dětem, říká Jochová

Proti novele o stejnopohlavním manželství, která prošla ve sněmovně do druhého čtení, se vymezuje Aliance pro rodinu. Její předsedkyně Jana Jochová Trlicová v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, proč je podle ní naopak potřeba chránit manželství muže a ženy. "Dva otcové nebo dvě matky neexistují. Vždy je ve vztahu třetí či čtvrtá osoba, která tyto role naplňuje. A to je pro děti traumatizující," míní.
Jana Jochová
Jana Jochová | Foto: archiv Jany Jochové

Co je podle vás ideální rodina?

Nevím, jestli se to dá říct konkrétně. Rodiny jsou takové, jaké jsou. Ideální je ale ta kompletní s funkčními vztahy. Obsahuje tedy otce a matku. Na svých dětech i práci s těmi z dětských domovů jsem si uvědomila, jak moc potřebují oba rodiče. To kvůli nim vznikla má občanská angažovanost. Když jsem pak viděla, jaké plány politici a aktivisté mají, musela jsem udělat něco pro to, aby svět zůstal takový, jaký je nejlepší pro děti. Aby se jednou obyčejní lidé nezačali divit, že rodina znamená něco jiného.

Aliance pro rodinu uvádí v jednom z letáků tuto definici: "Manželství je svazek muže a ženy, kteří mají reprodukční potenciál a jsou schopni vytvořit ideální prostředí pro správný psychosociální vývoj dítěte, jemuž jsou biologickými i právními rodiči." Vstupují do manželství opravdu pouze lidé, kteří tuto definici splňují?

Občanský zákoník chápe, že manželství je tu od toho, aby byla založena rodina. Důvodem právní úpravy je tedy ochrana dětí. Nejde jenom o lásku. V posledním století začalo manželství trochu ztrácet na významu, protože ústava uznala, že děti narozené mimo i uvnitř něj mají stejná práva. Na druhou stranu, pokud se dítě narodí do manželství, má v rodném listu automaticky otce i matku. Když je ale nemanželské, musí otec se zapsáním souhlasit a dítě uznat. Žena ho však donutit nemůže.

Myslela jsem tím spíše, jestli všichni, kteří manželství uzavřou, splňují vámi uvedenou definici?

Samozřejmě že existují výjimky. Mohou se vzít i staří lidé, u kterých už je reprodukční potenciál vyhaslý. Ale důvod, proč stát manželství uznává, jsou hlavně práva dětí. Protože tvoří podstatu manželství. Důkazem je, že velké procento sezdaných je skutečně má.

V definici ale máte uvedeno, že pár reprodukční potenciál mít musí.

Muž a žena ten potenciál ale přirozeně vždycky mají, ono "musí" není žádná fyzikální veličina, to chápete špatně. Většina lidí také vstupuje do manželství s úmyslem děti mít. Že existují výjimky, není z hlediska té definice podstatné.

Takže ta definice se vztahuje jenom k většině? 

Ano, když říkám, že každý muž a žena spolu mají reprodukční potenciál, je to vlastně dost univerzální definice. Potenciál zkrátka nemusíte využít, když nechcete nebo se vyskytují nějaké jiné okolnosti. Ale máte ho.

Jak velkou roli pro vás v debatě o stejnopohlavním manželství hraje křesťanství?

Jsem katolička, ve veřejné diskusi o stejnopohlavním manželství ale za Alianci pro rodinu argumentujeme přirozeným rozumem, neodkazujeme na víru či Bibli. Ale když se ptáte, tak i v ní je manželství v právním slova smyslu důležité. Ukazuje také, že jde o historicky důležitý institut. Příkladem je svátek svatého Josefa, což je pro katolíky významná osobnost. Ježíšova matka Marie čekala dítě a nebyla ještě vdaná, což by pro ni v té době znamenalo veřejné zostuzení. Proto dal Bůh svatému Josefovi vnuknutí, aby si ji vzal k sobě a uzavřel s ní manželství. Tím chci demonstrovat význam manželství v té době. Protože dnes od oponentů zaznívá, že manželství a rodina se vyvíjí. Na tomhle jsem si ale uvědomila, že to není pravda.

Pokud se argument vztahoval k manželství v té době, z čeho vychází dnes?

Je to pořád stejné, zakládá dítěti právo na rodiče. Stát i dávná společnost svazky muže a ženy legitimizují proto, aby existovala nějaká linie následovníků. Manželství nikdy nebylo pouze o vztahu dvou lidí. Samozřejmě taky, ale ne jenom. 

O narovnání práv jim nejde

Výzkumy, které předkládáte, ukazují, že nejlepší je výchova biologickými sezdanými rodiči. Přesto ale mohou právně existovat i "slepené" nebo adopční rodiny, které tento ideál nesplňují. Nechce LGBT komunita práva zkrátka narovnat?  

Jak říkám, manželství dětem zakládá právo na rodiče. Mně je úplně jedno, jak žijí jiní lidé. Ať si mají svazky třeba s deseti lidmi. Když je manželství jenom o lásce, je úplně jedno, kolik osob v něm je. Chápu tedy, že je v tomto případě trvalý stejnopohlavní vztah hodnotou. Jenže LGBT komunitě o narovnání práv nejde. Přesvědčili jsme se o tom na jednání, kde zástupci iniciativy Jsme fér odmítli kompromisní návrh poslance Patrika Nachera (ANO). A to s tím, že mít rozšířená práva pod registrovaným partnerstvím nebo jiným názvem, je jim málo. Nám by takový kompromis nevadil, pokud by se nezahrnula práva k dětem. To je hranice, kterou podle nás nelze překročit.

Abychom se vrátily k té otázce. Stejnopohlavním párům nejde jenom o lásku, ale také o to, aby měly práva a povinnosti k dětem, které už ve vztazích existují. Ptám se, jestli jim nejde o to stejné jako ostatním typům rodin?

Ale jak se k nim ty děti dostaly? Ony se tam ocitly z nějaké neodpovědnosti těch lidí. Pokud máte k dětem lásku, chcete pro ně to nejlepší. Tedy aby byly vychovávány svými rodiči. Například na rodinách jako ze seriálu Kukačky vidíte, jak důležité jsou biologické kořeny. Lidé je vycítí. Homosexuální páry ale vezmou vajíčko z ženy, kterou nikdy neviděly a našly ji v katalogu. Například Surrogacy in Prague nabízí náhradní mateřství pro gay páry zcela veřejně. Tyto páry nemají jinou možnost než si děti koupit. O žádnou lásku nejde, jde o obchod. 

Kromě zmíněných metod by podle novely bylo možné děti adoptovat či přisvojit. A to v případě, že druhý biologický rodič nežije, práva na dítě se vzdá nebo ho už nemá. Ani tyto případy by neměly být ošetřeny?

Ale ti lidé jsou ve stejné situaci jako manželé, kteří se rozvedli. Ani u heterosexuálních párů není nijak ošetřena situace, kdy si matka najde jiného partnera a dítě mezi rodinami pendluje. Proč by měly mít homosexuální rodiny lepší práva? Chápu, že pokud například rodiče umřou, může dítě vychovávat homosexuální strýček se svým partnerem. S tím žádný problém nemám. Ale nechápu, proč by se měli legalizovat jako otcové. Protože žádný soud v Česku by dítě lidem, ke kterým má vazby, nesebral. Ať už jsou jakékoli sexuální orientace.

Nejde ale stejnopohlavním párům o to, že pokud by se zmíněný strýček chtěl se svým partnerem o synovce postarat, zákon by jim ho oběma nepřiznal. Ale kdyby byl ženatý nebo svobodný, tak ano?

Takové nerovnoprávnosti určitě budou. Neříkám, že je to pro všechny úplně stejné. Ale kdyby šlo párům jenom o narovnání práv, dávno by přistoupily na návrh Patrika Nachera. Jenže ony chtějí legalizovat to, co se děje ve Francii. Tam dva roky probíhá boj za přijetí takzvaného bioetického zákona, který chce dovolit zápis dvou matek do rodného listu dítěte. Tedy popřít otcovství. To by nás, spolu s případným uzákoněním náhradního mateřství, také čekalo. Argumenty, že jde o změnu dvou slov, jsou proto lži. Ve skutečnosti se jedná o obrovskou změnu.

Zrovnoprávnění ale pro iniciativu Jsme fér zahrnuje i práva k dětem, třeba kvůli zmiňované situaci se strýcem. Říkáte však, že ta byste jim neuznali. Není tedy nevole ke kompromisu vzájemná?

Patrik Nacher nikdy neukázal, co v návrhu je. Ani jedna ze stran přesně neví, co navrhoval, a on už to nikdy neprozradil. Jsme fér se totiž tvrdě vyhradilo, že chce všechno. Jeden poslanec jim tehdy řekl, že i když je pod návrhem podepsaný, nebude pro něj kvůli tomu hlasovat. Nám jde jenom o ochranu manželství, ne o přenastavení společnosti. Když se manželství muže a ženy rozvolní, přinese to s sebou omezení svobody slova a projevu. Protože LGBT aktivisté tvrdě postihují jakýkoli projev nesouhlasu s jejich agendou.

Práva mají stejná, ale na manželství právo není

Nesouvisí ovšem obavy o svobodu slova spíše s antidiskriminačními zákony? Tato novela by ji nijak nezměnila.

Podívejte se ale, kdo agendu antidiskriminačního zákona propaguje. Jsou to ti samí lidé. V západních zemích vidíme, kam to došlo. Ve Spojených státech se objevují kauzy křesťanských pekařů, kteří odmítli upéct svatební dort se dvěma ženichy. Neměli ho totiž ani v nabídce, a tak slušně dotyčný pár odmítli a dali mu na výběr něco jiného. Druhá strana je ale stejně zažalovala. Soud se pak vlekl strašně dlouho a pekaře téměř ekonomicky zlikvidoval.

Přece jen by šlo o jiné hlasování, odlišný návrh. 

Určitě. Ale témata spolu souvisí. Zatím jsme v té lepší situaci, protože díky zkušenostem ze zahraničí víme, kam by směřovala. Nebudeme proto debatu oddělovat. Jde i o to, co se budou děti učit ve školách nebo jaký tlak vznikne na obecní zastupitele. Na Moravě je množství věřících starostů, kteří by museli stejnopohlavní páry oddávat. A ti budou mít problém.

Nemají státní úředníci povinnost postupovat dle zákona, nehledě na jejich názor?

Samozřejmě. 

Takže v tomto případě by se podle vás o diskriminaci nejednalo?

S přijetím novely se vrátíme do dob komunismu, kdy byly přijímány zákony v nesouladu s lidskou přirozeností. Protože ten zákon zasahuje do svědomí. Není třeba o tom, že nemáme krást, ale ruší svobodu myslet si nějaké věci. A taky tu náboženskou. Takže proto, i kdyby byl přijat, bude to pro spoustu lidí zákon nepřijatelný. Zasahuje do nejhlubších vrstev člověka. 

Zmiňovala jste, že by zákon byl proti přirozenosti. Co pro vás tedy homosexualita znamená? V rozhovoru pro iDnes jste zmiňovala, že jde o nemoc.

Nerada se k tomu vyjadřuju, tehdy jsem to řekla špatně. Chtěla jsem, abychom se podívali na proces vyloučení homosexuality ze seznamu nemocí Světové zdravotnické organizace. Nestalo se tak totiž na základě vědeckého zkoumání, ale na nátlak aktivistů. Dodnes se přesný původ homosexuality nezná. Odlišit poměr vrozeného a získaného je běh na dlouhou trať, ale aktivisté výzkum znemožňují.

Takže vlastní názor nemáte? 

Problematika je opravdu složitá a já bych byla ráda, aby to řekli skutečně nezávislí vědci.

Homosexuálové ale svou sexuální orientaci změnit nemohou a obvykle ji jako nemoc nevnímají. Jsou tito lidé rovní heterosexuálům?

Ano, každý člověk má hodnotu úplně stejnou. To vůbec nezpochybňuju. 

Neměli by tedy mít i stejná práva?

Myslím si, že je mají. Manželství není právo. Musíme chápat, co je právo a co už je jeho nadstavba. 

Když je upraveno v občanském zákoníku, tak to právo není? 

Manželství je právní vztah, nic jako právo na něj neexistuje. I když se v dnešní době jedná o velmi vágní pojem a můžete si vymyslet, že máte právo na cokoli. Mezi základními právy ale manželství není.

Takže důvod, proč stejnopohlavní páry nemají mít manželství, je jejich pohlaví?

Pro dítě je vždy nejlepší, a je to i v Úmluvě o právech dítěte, znát biologické rodiče a být jimi pokud možno vychováváno. LGBT aktivisté tedy jdou proti právům dítěte. A kdo má ve vyspělé společnosti větší právo na ochranu? Ten, kdo se nemůže bránit, tedy děti. Ve Spojených státech vznikla organizace sdružující děti, které ve stejnopohlavních rodinách vyrůstaly. Ty říkají, že jim bylo právo na biologické rodiče upřeno. Protože ale jejich příběhy LGBT komunita potlačuje, nedostává se jim mediální pozornosti.

Pokud ale dítěti například jeden rodič zemřel, nebo se práva na něj vzdal, může si ho v heterosexuálním vztahu druhý partner přisvojit a porušení úmluvy to není. Nejde stejnopohlavním párům o to stejné?

Zákon není od toho, aby upravoval všechny lidské vztahy. Snaha dostat pod něj takové věci je popření rodiny. Protože právo na dítě neexistuje, je to dar. Sama mám to štěstí, že jsem plodná a narodily se mi tři děti. Že ho někdo jiný nemá, neznamená, že má právo pořídit si dítě jakýmkoli způsobem. Musíme se dívat na to, jestli jeho práva nejdou proti právům někoho jiného.

Proč nemůže roli otce zastávat žena a naopak? 

A proč by měla? 

Někde už se tak děje, stejnopohlavní rodiny existují. 

Žena například kojí miminko, což otec nemůže. Jde o vývojovou psychologii. Například profesorka Lenka Šulová zjistila, že malé dítě osobu matky a otce rozpozná. Jestli má matka ráda auta a otce baví vaření, už je nepodstatné. K dítěti se ale chovají odlišně. Matka například učí dítě mluvit, protože otec takto zapojené mimické svaly nemá. Existují i výjimky, ale jde o většinu. A v té se muž k dítěti chová jinak než žena. 

Jana Jochová Trlicová

Jana Jochová Trlicová (45) v minulosti pracovala jako učitelka a byla místopředsedkyní Výboru na ochranu rodičovských práv, ten se v roce 2016 přejmenoval na Alianci pro rodinu, kterou nyní vede. Mimo to působí také jako publicistika a aktivistka. Její iniciativa vytvořila petici na ústavní ochranu manželství muže a ženy, kterou podepsalo přes 100 tisíc lidí. Část podpisů také odevzdala poslancům.

Jochová: Homosexuálové si uzurpují právo na děti, nechápu to (6. 8. 2014)

Dvě matky nebo dva otcové nebudou nikdy plnohodnotnými rodiči, říká Jana Jochová Trlicová. Podle sociologa Zdeňka Slobody tím říká, že ti lidé budou horší rodiče jen proto, že nejsou jejím ideálem. | Video: DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy