V roce 2012 odborná komise podle údajů ministerstva zdravotnictví doporučila k operaci celkem 12 lidí. Loni už jich bylo 117 a letos se jejich počet opět o několik navýšil. S rostoucím počtem operací se zvyšuje také počet lidí, kteří se s diagnózou zatím léčí a k operaci ještě nemuseli dojít. Například na sexuologickém oddělení brněnské Fakultní nemocnice vzrostl počet pacientů od roku 2012, kdy lékaři léčili 118 pacientů, na loňských 156.
Podobný trend vnímá také sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková, v jejíž ordinaci se počet pacientů jen za poslední čtyři roky více než zdvojnásobil. Nárůst pacientů je podle ní daný především dobrou osvětou a pozitivními postoji české společnosti, což potvrzuje také sexuolog Pavel Turčan.
"Není to tím, že by se zvyšovalo procentuální zastoupení transsexuálních lidí v populaci. Pouze se zvyšuje procento těch, kteří najdou odvahu se k tomu otevřeně přiznat a řešit to," vysvětluje lékař, který se problematice věnuje už více než 15 let.
U dětí se může jednat jen o dočasné zmatení
Podle primáře Sexuologického ústavu Iva Procházky přibývá také transsexuálů, kteří s léčbou začínají v mladším věku. Stejnou zkušenost má z vlastní praxe také sexuoložka Fifková, která začala první pacienty přijímat už v 90. letech. "Za největší posun v posledních pětadvaceti letech považuji to, že kvůli dobré osvětě se mnoho lidí rozhodne svůj problém řešit už v mladším věku a že v drtivé většině případů nacházejí pochopení a pomoc u svých blízkých," říká Fifková.
Operativní změnu pohlaví mohou zájemci podstoupit až po dovršení 18 let. Podle Turčana ale často přicházejí lidé, kteří ještě plnoletí nejsou, nejčastěji se jedná o děti ve věku 16 až 18 let. U nich se pak oficiálně nejedná o transsexualitu, ale o diagnózu poruchy pohlavní identity v dětství a dospívání.
"Pokud je u dítěte už docela brzo jasná identifikace s opačným pohlavím, je to určitě lepší. Změnu mohou sice podstoupit až po osmnáctém roku, ale u dětí jsme schopni nasadit léky, které na přechodnou dobu zastaví vývoj sekundárních pohlavních znaků. Jedná se tedy o vratný stav, kdy po vysazení opět vše pokračuje dále," vysvětluje Turčan, podle kterého navíc včasné zahájení léčby vytvoří lepší podmínky pro případnou pozdější operaci.
Turčan nicméně upozorňuje, že se může jednat také pouze o dočasné zmatení, kdy se v sobě dítě nedokáže zorientovat. I přesto ale vidí v dočasném podávání léků smysl. "I takovému dítěti by mělo být umožněno žít život v opačné roli, neměli bychom mu to zakazovat. Měli bychom jej oslovovat v rodu a jménem, jak si samo přeje, aby mělo možnost si vše jakoby 'nanečisto' vyzkoušet. Pokud to je jen součást hledání sebe sama a nejedná se o vrozenou záležitost, pak to vše odezní a má možnost se vrátit zpět," uvedl.
Že objevení transsexuality u dětí ještě nemusí znamenat skutečnou poruchu pohlavní identity, potvrzuje také primářka brněnského sexuologického oddělení Petra Sejbalová. "Pokud se projevuje porucha pohlavní identity v dětství a dospívání, neznamená to ještě, že daná osoba bude v dospělosti transsexuálem a že se rozhodne pro přeměnu pohlaví. Z výzkumů vyplývá, že většina z těchto dětí či dospívajících v dospělosti žije jako bisexuálové nebo homosexuálové," říká.
Ženy transsexuálky začínají s léčbou dříve než muži
Co se naopak příliš nemění, je poměr pohlaví - žen, které se chtějí stát muži (FtM), je téměř dvakrát více než mužů, kteří se chtějí stát ženami (MtF). Například v letošním roce zatím komise doporučila k operativní změně pohlaví z muže na ženu 42 lidí, ke změně z ženy na muže pak 95 lidí.
Podle Fifkové je to způsobeno tím, že lidé s transsexualitou MtF dokáží žít déle, často celý život, v adaptaci na své biologické pohlaví. "U MtF se také stává, že jsou v mladším věku diagnostikováni jako transvestité a teprve později se ukáže, že jde o skutečnou transsexualitu," dodává.
Muži transsexuálové podle Fifkové také obvykle přicházejí na svou diagnózu dříve než ženy. "Lidé s transsexualitou FtM přicházejí v současné době nejčastěji mezi patnáctým a dvacátým rokem věku. Transsexuálním dívkám a ženám, tedy MtF, proces sebeuvědomění trvá déle. Výjimečně přicházejí v adolescenci, častěji mezi dvacátým a třicátým rokem věku, ale i o mnoho let později," uvádí lékařka.
Proces přeměny pohlaví trvá minimálně dva roky
Změna pohlaví podle českého občanského zákoníku "nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů." Celý proces má čtyři základní fáze, kdy po počátečním určení diagnózy následuje hormonální terapie a poté případně operativní zákrok a pooperační péče.
"Pacienta vyšetří sexuolog, psychiatr, psycholog, endokrinolog či další specialisté a chodí na pravidelné kontroly na sexuologické oddělení. Hormonální změna může být ale zároveň provázena celou řadou negativních efektů a vedlejších příznaků léčby. Kromě hormonální substituční léčby může být rizikem i samotný operační výkon, který je značně komplikovaný a někdy vyžaduje několik operací," upozorňuje primářka brněnského sexuologického oddělení Petra Sejbalová.
Podle Turčana i Fifkové chce nicméně kompletní proměnu včetně operativního zákroku podstoupit většina transsexuálů. Pro absolvování operace musí pacient podat žádost, na základě které je pozván na jednání odborné komise pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů.
Mezi požadavky komise jsou kromě věku také například schopnost žít alespoň 12 měsíců v opačné pohlavní roli nebo užívat alespoň 12 měsíců hormonální léky. "Ke kladnému stanovisku s provedením změny pohlaví je zapotřebí souhlasu všech členů odborné komise," uvádí mluvčí ministerstva zdravotnictví David Šíma.
Zákroky, které komise schválí, pak kompletně hradí zdravotní pojišťovny. Podle Turčana ale ke komplikacím s pojišťovnami často dochází po zákroku, a to především u případů přeměny z muže na ženu.
"Těmto původně biologickým mužům i po změně pohlaví nadále zůstává prostata. Po operační a matriční změně pohlaví se z nich stanou ženy, tudíž mají i ženský formát rodného čísla a takto je vnímá i systém zdravotního pojištění. Protože mají prostatu, měli by pravidelně docházet na její vyšetření v rámci prevence proti rakovině prostaty. Pokud ale takovému člověku v ambulanci odebereme krev na vyšetření prostatického antigenu, většina zdravotních pojišťoven nám to vyškrtne a odmítne uhradit," popisuje své zkušenosti doktor.
