"Nevíme, co teď budeme dělat," stěžuje si František Ducháček z farmy ve Vítějevsi na Svitavsku. "Farma je jednoúčelové zařízení a v klecích po norcích nemůžeme chovat jiná zvířata," říká.
Chovatelé z devíti zavřených farem mohou podle zákona požádat stát o finanční kompenzaci. Bude na ni mít nárok ten, kdo začal chovat kožešinová zvířata nejpozději 30. června 2016 a chov ukončil do letošního 31. ledna. Zároveň musí prokázat, že se ukončením chovu dostal do vážných obtíží se splácením finančních závazků vzniklých v souvislosti s chovem.
"Ministerstvo může poskytnout příspěvek ve výši, která nepřesáhne průměrnou výši ročního čistého zisku z chovu zvířat pro kožešiny za posledních pět let. Podrobnosti o způsobu a rozsahu poskytování kompenzačního příspěvku stanoví ministerstvo zemědělství vyhláškou," uvedl mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. S vydáním vyhlášky se nyní čeká na stanovisko Evropské komise. Bílý však ujišťuje, že ministerstvo je připravené náhrady letos vyplatit, prý už pro to vyčlenilo peníze z rozpočtu.
Klece jsou prázdné, radují se aktivisté:
"Investovali jsme miliony, stát nám dá jen pár set tisíc"
Chovatelé však nečekají, že jim kompenzace výrazně pomůže. Většina z nich v posledních letech investovala kvůli přísnějším předpisům z roku 2014 miliony korun do nových klecí a dalšího vybavení. "Čekáme, že od státu dostaneme maximálně dvě stě tisíc tisíc korun, protože částka se odvozuje od zisku posledních let. A my jsme se i kvůli patnáctimilionovým investicím dostali do ztráty. Hospodařili jsme tak, abychom zaplatili pracovníky a měli z čeho žít," popisuje Ducháček.
Farmu založil se svou ženou před třiceti lety, nedávno ji předal dceři a odešel do důchodu. Povinné zavření chovu přirovnává ke znárodnění. "Stát nás protiprávně okradl, farmu jsme budovali třicet let," říká.
Od kompenzačního vyrovnání mnoho nečeká ani David Vojtíšek, donedávna provozovatel největší kožešinové farmy v Česku ve Velkém Ratmírově na Jindřichohradecku. Ročně odchoval kolem deseti tisíc mláďat, jejichž kůže prodával na burze ve Finsku nebo v Americe. Měl tak na svědomí zhruba polovinu produkce norkových kůží v Česku. Za jednu dostal na burze dvacet až padesát eur, podle její kvality.
O peníze od státu prý žádat nebude. "Jako kompenzaci můžu dostat sto až dvě stě tisíc korun, což jsou směšné částky. Naše firma má hodnotu okolo sta milionů korun," říká devětačtyřicetiletý podnikatel. Farmu nyní vydezinfikoval a "zakonzervoval" a věří, že se do ní norci ještě vrátí. Zákaz kožešinových farem se totiž snaží zvrátit.
"Mohl bych sice přesunout podnikání do Ruska nebo do Rumunska, mám velice zajímavé nabídky. Ale nechci se s rodinou stěhovat, jsem tady doma. Za současného stavu se budu snažit zákon zrušit," říká Vojtíšek s tím, že o novele povolující chov norků už jedná s některými poslanci. Pokud se to nepodaří, další krok bude podle něj ústavní stížnost.
Pro zákaz farem bylo sedmdesát procent lidí
Pro nejmenší chov v Křižanovicích teď podnikání skončilo úplně. Provozovatelka Dagmar Šolcová řekla, že s manželem už před časem odešli do penze. "Prodejem kůží jsem si přivydělávala k důchodu, jelikož jsem navíc pečovala o dva postižené lidi. Nechci už slyšet urážky o tom, že jsem kvůli chovu norků a lišek nemorální," řekla.
Další z chovatelů, Jiří Drobílek ze Syrovic, se odmítl k budoucnosti své farmy vyjádřit. "Dejte nám pokoj. Už jste nás zlikvidovali, všechna média nás špinila. Nebudu s vámi mluvit," řekl šéf farmy Jiří Drobílek.
Když poslanci před třemi lety zákon předkládali, poukazovali mimo jiné na názory veřejnosti. Podle tehdejšího průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění se vyslovilo pro zákaz farem sedmdesát procent dotázaných lidí.
"Chovat a usmrcovat zvířata primárně za účelem získávání kožešin je v jednadvacátém století těžko přijatelné. Druhy jako norek americký nebo liška polární nelze s úspěchem domestikovat," řekl jeden z předkladatelů návrhu, předseda poslaneckého výboru pro životní prostředí Robin Böhnisch (ČSSD).
Poslanci odkazují například na odbornou zprávu vědeckého výboru pro zdraví zvířat Evropské komise, kde se uvádí, že norci nebo lišky v klecích trpí, protože nemohou šplhat, plavat nebo hrabat. Chov kožešinových zvířat nelze podle odborné zprávy provozovat tak, aby člověk vyhověl jejich přirozeným potřebám.