Zatímco učitelé-inovátoři nyní v podstatě jen pokračují v tom, co už mají se studenty nacvičené z běžných hodin - tedy poznámky, testy a úkoly v on-line prostředí, pragmatici a vlažní zájemci o novinky se rozkoukávají kolem sebe, hledají inspiraci u technologicky zběhlejších kolegů a zvolna přicházejí moderním vymoženostem na kloub.
A pak jsou tu ještě učitelé-konzervativci, kteří byli dosud k pokrokům ve vzdělávání skeptičtí nebo se jim záměrně vyhýbali. Ti stále přemýšlí, zda by si rodiče měli jít pro materiály do školy, nebo jestli je přece jen nenaskenují a nepošlou e-mailem. Jenže tuší, že s tím si dlouho nevystačí, a začínají se navzdory svým přesvědčením síťovat s kolegy v on-line světě a zjišťovat technologické vymoženosti.
A podobně to mají rodiče, z kterých se neplánovaně stali domácí učitelé.
Rodič učitelem
Ale začněme pěkně popořádku. Klíčové je, jak staré dítě zůstalo rodičům doma. Jedná-li se o žáka, jemuž je do deseti let, má rodič možnost zůstat s ním doma a pobírat ošetřovné. Ten by měl mít především na paměti, že se jedná o uzavření škol, nikoli prázdniny.
"Většina škol zasílá dětem práci prostřednictvím internetových aplikací, mailem, a jinými cestami. Žáci by tak měli zůstat v kontaktu s učivem a věnovat se mu v obdobné intenzitě jako při prezenční docházce do školy," upozorňuje například poradenské centrum Kolping ze Žďáru nad Sázavou. Posláním tohoto zařízení je poskytovat poradenství pedagogům a rodičům dětí ze socioekonomicky znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí.
Rodičům radí, aby zastoupili učitele a svým prvostupňovým dětem příliš neměnili zaběhnutý denní režim, tedy snad až na drobné přispání ráno, které může být spíše ku prospěchu věci. Dopoledne by měli plně věnovat výuce a vzdělávací aktivitě. Učení by neměli omezovat jen na úkoly zadané školou.
Kateřina Součková ze žďárského vzdělávacího centra doporučuje také nezapomínat na aktivní pohyb venku a zdůrazňuje, že to platí jen pro rodiny, které nejsou v karanténě a dítě je v dobrém zdravotním stavu. Odpoledne by se měly rodiny s malými dětmi věnovat domácím pracím, do nichž je aktivně zapojí, popřípadě kreativním činnostem, sportu, čtení knih či deskovým hrám.
"Na prvním stupni je potřeba podpořit spolupráci rodičů, a to i vzájemně mezi sebou v rámci komunity, tedy dohodnout si společné učení, hlídání dětí, sdílení materiálů," vyjmenovává Jana Šindlerová, jež na filozofické fakultě učí studenty pedagogiky využívání digitálních technologií. Ideální podle ní je, když se i v domácím režimu aktivity střídají a zadaná práce je různorodá. "Část výuky dítě třeba pracuje s textem, vyplňuje pracovní sešit nebo pracovní list, pak sleduje doporučené videomateriály, část učiva procvičuje on-line a nějaký čas stráví venku aktivitami v přírodě," popisuje.
"Učitelé prvního stupně by měli hodně komunikovat přes rodiče. Žáci mohou vyrábět deníky, portfolia, fotit, nahrávat," doporučuje Petra Mazancová, předsedkyně Učitelské platformy, spoluorganizátorka učitelských komunit a také učitelka angličtiny a základů společenských věd na gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích.
Učitelé a rodiče navíc mohou využít nejrůznější on-line výukové materiály a elektronické testy, které v době koronavirové krize většina nakladatelství a vzdělávacích společností zpřístupnila zdarma. Případně ty, které už zdarma byly. Jejich výčet uvádíme zde:
Učitelem na dálku
Většina zodpovědnosti za výuku by nicméně měla zůstat na učitelích. Ti by neměli zapomínat, že nemají volno, ale normálně učí, pouze tedy na dálku. Dnes už mají řadu technologických možností, jak na to jít a jak společně se žáky toto období zvládnout.
"Učíme žáky, ne učivo. Rozvíjet je můžeme dočasně i na dálku a zejména je podpořit v řízeném sebevzdělávání. I pro učitele je to výzva - výuka na dálku by neměla znamenat ‚učebnice str. 34-38, vyplnit pracovní sešit do strany 50‘," upozorňuje Petra Mazancová. "Je potřeba vytvořit plán, s žáky ho komunikovat a naplňovat. A rozhodně nezapomenout na reflexi - využít eseje, prezentace, nahrávky, fotografie a ostatní možnosti pro žáky, aby mohli práci efektivně dokládat," radí.
Podle Jany Šindlerové je v první řadě potřeba, aby učitelé zjistili reálné možnosti žáků - zda mají k dispozici počítač s připojením, webkameru, mikrofon, zda umějí s technologiemi už zacházet například z hodin informatiky. A také do jaké míry mohou spolupracovat rodiče - učit se s dětmi, tisknout materiály, asistovat při obsluze počítače.
Pro inspiraci doporučuje sledovat na sociálních sítích učitelské komunity, ať již na Facebooku či Twitteru, kde se nyní objevují spousty odkazů na on-line vzdělávací zdroje pro rodiče i učitele. "Na druhém stupni a střední škole už je určitě realistické snažit se udržovat i ‚osobní‘ kontakt učitele a žáků, formou chatů, videochatů a videokonferencí," říká a upozorňuje, že mnohé komunikační a vzdělávací platformy již uvolnily svoje služby pro tyto účely zdarma a nabízejí rychlé on-line proškolení učitelů (Google Classroom, Google Hangouts, Microsoft Teams atd.).
Na druhém stupni a střední škole je podle Jany Šindlerové vhodné využít některou z virtuálních tříd (MS Teams, Google Classroom, SeeSaw, Edmodo, Etrida.cz atd.), některé z nich ani nevyžadují registraci školy. "Ty školy, které ale podobné platformy využívaly již dříve, a hlavně jednotně, mají samozřejmě obrovskou výhodu. Doporučila bych co nejvíc pracovat formou projektů, kreativních činností, které si žák může ukládat do (virtuálního) portfolia, kde pak dostává zpětnou vazbu od učitele a spolužáků," radí.
Kolem 3200 škol používá program Bakaláři pro vedení školní administrativy. Společnost Bakaláři software vlastní i firmu Škola Online, která provozuje systém na dalších 1600 školách, podle spoluzakladatele a jednatele Antonína Blatného tedy společně provozují 90 procent všech škol v Česku.
Také tato firma reagovala na uzavření škol a na stránkách zveřejnila rychlokurzy, jak aplikaci používat pro tuto nenadálou situaci či jak přes ni posílat žákům výukové materiály. Každý učitel má k dispozici modul Dokumenty a v nich připravenou svoji složku, kterou může rozdělit do podsložek podle předmětu a ročníku. Přes komunikační systém Komens pak může dát žákům vědět, že si mají dokument stáhnout. "Kromě vystavování dokumentů je v této kritické době hojně využíváno zadávání a elektronické odevzdávání domácích úkolů, a také velká databáze odkazů na volně přístupné výukové zdroje," říká Blatný.
Učitelé sobě
Kromě oficiálních výukových materiálů od zavedených nakladatelství a testovacích společností najdeme na internetu i ty neoficiální. Koho by tedy klasické e-učebnice nebavily, může vyzkoušet zábavnější formáty, jako je třeba Khanova škola, Umíme to a mnohé další portály, plné zajímavých úloh, her, prezentací a videí (viz přehled on-line výuky výše).
Ti aktivní a nápadití učitelé se ale spoléhají především sami na sebe, na svou kreativitu a odhad, co na jejich žáky zabírá. Své zkušenosti sdílejí na učitelských diskusních skupinách, jako je facebooková skupina Učitelé+ nebo na Twitteru Učitelská platforma. Skupina Učitelé+ se podle svých administrátorů rozrostla jen za první den distančního učení o sto nových členů, kromě toho ukázala, jak se učitelský stav dokáže v době krize zaktivizovat, solidárně radit méně zkušeným kolegům a nabízet své nápady a výtvory. Chystá se také několik rychlých webinářů, jak na učení na dálku. A opět, mají o ně zájem i učitelé, kteří dosud uznávali jedině klasické prezenční školení ve školicím středisku, klidně i na druhém konci republiky.
Ve sdílených nápadech "učitelé sobě" najdeme třeba prezentaci v Powerpointu na téma, co je vlastně koronavir - od jeho původu, vlastností, šíření až po prevenci, vtipy či dezinformace o něm i osvětové video youtubera Kovyho. Mimochodem, je o ni obrovský zájem.
"Prezentaci jsem poslala svým žákům již v úterý večer, kdy byla situace chaotická. Pak jsem ji ve středu nabídla na Učitelé+ k využití i dalším kolegům. Nečekala jsem, že to bude mít takový ohlas," říká její autorka Sabine Cvejn Malá, učitelka biologie sedmých a osmých tříd na ZŠ Generála Klapálka v Kralupech nad Vltavou.
"Co se týká mého přístupu k výuce, domnívám se, že dnešní doba umožňuje učitelům na takovou mimořádnou situaci reagovat rychle a efektivně, skrze smart working. Svým žákům budu posílat prezentace k daným tématům, vždy doplněné o pracovní listy, které mi budou do stanovené doby posílat vyplněné zpět. Mám v plánu i konferenční hovory přes on-line aplikace, kde je možné s dětmi aktivně spolupracovat," popisuje své plány na nadcházející týdny domácího studia na dálku.
Učitelka Šárka z kladenské základní školy zase radí, jak on-line procvičit český jazyk: vyzvat studenty, aby učiteli napsali a poštou poslali osobní dopis, kde by odpověděli na konkrétní otázky. To by byly sloh a gramatika. Literaturu pak chce procvičovat tak, že si studenti stáhnou dle výběru knížku z databáze e-knih a ona jim k ní napíše otázky. Jiná pedagožka k tomu dodává, že u dětí měl úspěch její nápad, že jim natočí na YouTube, jak diktuje diktát. "Budeme si vás zastavovat," plánovali prý nadšení žáci.
Učitelka druháčků zase popisuje, jak jim zadala téma jaro a děti si k němu mají vést portfolio, kam si založí referát na knihu o jaru, zážitkový popis z procházky jarní krajinou či jarní výkresy. Učitelka středoškoláků jim zase připravuje sbírání kešek po městě. Indiciemi, které je k nim povedou, se naučí potřebnou látku. A zároveň budou mít i pohyb na čerstvém vzduchu.
Kreativní úkoly, které navíc vyžadují pohyb, připravila pro své žáky také ZŠ profesora Švejcara v Praze. "Chystáme pro děti pohybové výzvy na každý den, které předáme skrz náš YouTube kanál. Někteří učitelé se chystají natáčet tematická videa do výuky, která pak spojí s Google formuláři, kam se nechá video umístit, a rovnou doplní otázky podobné pracovnímu listu. Výhodou je, že žáci mohou formulář vyplnit i z mobilu, nepotřebují tedy být u počítače či tiskárny," líčí ředitel Ondřej Lněnička.
Škola se také chystá připravit mapovou hru v okolí školy. Vyznačí místa, kde musí žáci najít názvy ulic, čísla na domech, přírodniny, barvy nebo informace z naučných cedulí. Na tyto informace pak učitelé naváží další úkoly. Děti například zjistí, která ulice se jmenuje po slavném hudebníkovi, a zjistí něco o něm. Čísla budou dosazovat do matematických příkladů, v terénu také změří vzdálenosti a hodnoty použijí pro tvorbu slovních úloh. "Kdo je daleko a ke škole se nedostane, může úkol obrátit. K zadání si zmapuje své okolí a mapku vytvoří," dodává Lněnička.
Odmítali inovace, koronavir je k nim dohnal
Podstatně jednodušší startovní pozici mají třídy, které byly zvyklé na "e-výuku" již před uzavřením škol. Ty zkrátka budou pokračovat tam, kde přestaly. Takže například učitel-inovátor Michal Špirk ze ZŠ Tolstého v Klatovech nevidí v distančním učení nejmenší problém. "Dětem zadávám úkoly přes nástroj Microsoft Teams, žáci úkoly vyplní a odevzdávají, vše elektronicky. V pondělí s nimi plánuji výuku prostřednictvím videokonference. Nic k tomu nepotřebují, stačí jim mobil s nainstalovanou aplikací Teams," říká.
Jak se ukazuje, je všechno zlé pro něco dobré. Máme za sebou teprve první dny uzavření škol a již se začali síťovat do učitelských komunit a hledat zde inspiraci i ti učitelé, kteří to ještě včera odmítali a jeli si svou desítky let uplatňovanou výuku. Po on-line nástrojích a moderních technologiích začínají pokukovat i konzervativnější učitelé. Důležité je totiž úkoly nejen zadávat, ale i je umět na dálku vymáhat a kontrolovat, všechny aktivně zapojit a on-line komunikovat. A k tomu už e-mail nestačí.
Takže se za pochodu a ze dne na den učí používat platformy, na nichž může v jednu chvíli chatovat celá třída, kde se dá snadno ráno udělat docházka, probrat úkoly z minulého dne, nejasnosti v látce a rozvrhnout si činnost na další den.
A až budou i zapřísáhlí odpůrci inovací lopotně tisknout, opravovat, scanovat a zpět posílat opravené úkoly a testy a stejně si nebudou jistí, jestli dítě nepodvádělo a nenašlo si vše na internetu, možná přijdou na chuť třeba aplikaci Microsoft Forms, kterou inovátoři již nějakou dobu s úspěchem používají. Zde si mohou během pár minut sestavit test na čas, který se po vyplnění sám vyhodnotí a ještě pedagogovi vytvoří podrobné statistiky, kde žáci nejvíce chybovali a co jim naopak jde.
Dost možná se tak koronavirus zaslouží během měsíce o digitální reformu školství a inovace ve výuce více než složitě připravované, ale málokdy v praxi uplatňované vzdělávací strategie. "Je škoda, že nás musí dopředu ve vzdělávání posunout až toto výjimečné opatření. Bylo by mnohem lepší, kdybychom velmi dobře sestavenou digitální strategii ve vzdělávání plnili i bez krizových situací," říká k tomu pedagožka a šéfka Učitelské platformy Petra Mazancová. "Kolem sebe vidím ale velkou naději - sdílení dobré praxe, podporu mezi kolegy, vzájemně se učíme a předáváme si zkušenosti," dodává.
"Až dosud byl přístup většiny společnosti spíš vlažný a teprve nyní, v krizi, mnoho z nás začíná doceňovat jejich přínos. Pro konzervativnější učitele je současná situace určitě mnohem větší zátěží než pro ty, kteří tíhli k inovacím již dříve. Osobně se domnívám, že pro řadu vlažnějších učitelů, kteří si nebyli jisti, nebo pro učitele, kteří odkládali studium technologií kvůli nedostatku času na sebevzdělávání, je současná situace skvělým impulzem k tomu, aby si vyzkoušeli nové věci. A věřím, že se v tom najdou," doplňuje odbornice na digitální technologie ve vzdělávání Jana Šindlerová.
