Zdi místnosti zdobí police s knihami jediného autora. Audience, Moc bezmocných, Dopisy Olze, všechna dobře i méně známá Havlova literární díla pohromadě. Když se studenti po příchodu usazují do kruhu ze židlí, ze stěn na ně shlíží desítky fotek bývalého prezidenta. Pod pomyslným dohledem Václava Havla pak lektorka zahajuje seminář s názvem "Lidská práva aneb do vězení za písničku?".
Workshop má studentům pomoci k tomu, aby si uvědomili, co všechno pod pojem lidských práv spadá, jak byla v tehdejším Československu tato práva potlačována a jak jsou v některých částech světa potlačována dodnes. To workshop ilustruje na skutečných příbězích současných lidskoprávních aktivistů.
Přesah do současnosti je podle vedoucí vzdělávacího projektu knihovny Barbory Grečnerové zcela zásadní. Díky němu se mohou studenti s abstraktním konceptem lidských práv lépe ztotožnit. "Těžiště je sice postaveno na historii, ale snažíme se studentům ukázat, že každá generace stále a pořád bojuje za svá lidská práva," vysvětluje.
Jedná se o jeden ze šestice workshopů, které knihovna nabízí. Všechny v základu vychází z Havlových myšlenek a přesvědčení, některé se ale více zaměřují na jeho život a kariéru, jiné zase na jeho literární tvorbu. "Když se na seznamu k maturitě ocitne nějaké dílo Václava Havla, je to nejčastěji Audience. Takže k té tady máme celý jeden workshop, který je velmi oblíbený," dodává Grečnerová.
Václav Havel pro malé i velké
Zvýšený zájem o semináře potvrzují i čísla. Jen za uplynulý školní rok uspořádala Knihovna Václava Havla na sto těchto workshopů. To přibližně odpovídá deseti seminářům do měsíce, kdy na každý v průměru dorazí 20 až 23 studentů. Workshopy tak ročně projde celkem přes dva tisíce žáků.
"Chodí různé typy škol od prvního stupně základních škol, kdy máme dva workshopy pro úplně malé děti, až po druhý stupeň základních škol, střední školy a gymnázia," popisuje Grečnerová. Dvojice seminářů pro nejmenší studenty je vhodná i pro žáky prvních tříd. "V něm pracujeme s dětmi, které ještě neumí číst a psát. Workshop je potom více o nějakém pocitu. Navodíme třeba pocit nesvobody, ptáme se, jak se cítili, když jsme jim omezili možnost něco dělat nebo se pohybovat určitým způsobem," vysvětluje způsob práce s nejmenšími studenty jedna z lektorek.
Pedagogové si tak vybírají z nabídky aktivitu, která si jim zrovna hodí do výuky. A to buď některý z prezenčních workshopů, nebo online vzdělávacích programů. Ty knihovna nabízí na svých stránkách bezplatně. Pedagogovi se stačí jen zaregistrovat a může si bezplatně stahovat nejrůznější výukové materiály či videa. V současné době spolupracuje knihovna zhruba se dvěma tisíci pedagogy napříč celou republikou.
Lidská práva interaktivně
Na dnešní workshop "Lidská práva aneb do vězení za písničku?" dorazili studenti ze Slaného na Kladensku. Kvartu osmiletého gymnázia Václava Beneše Třebízského sem na školní výlet vzal jejich učitel českého jazyka a občanské nauky. "Jezdíme sem už několik let. Byli jsme tu už dvakrát na workshopu k Audienci a zároveň si od Knihovny Václava Havla půjčujeme kulturní výstavy. Takže spolupracujeme minimálně už dva roky," vypráví pedagog.
Lektorka zahajuje seminář aktivitou, při které zjistí, jak dobře jsou studenti s tématem lidských práv seznámeni. Na zemi leží v kruhu papíry, každý s jedním konkrétním lidským právem. Studenti pak ve dvojicích postupně obcházejí kruh a k právům, která považují za nejdůležitější, udělají čáru fixou, tedy dají jim svůj hlas. Ty mají ale pouze tři na celou dvojici. Když všichni dohlasují, vybere se trojice práv s nejvyšším počtem hlasů a zapíše se na tabuli.
Studenti svými hlasy vybrali právo na volný pohyb uvnitř státu a jeho opuštění, právo vlastnit majetek a právo na rovnost před zákonem. Jde však o první podobu této trojice práv. Lektorka se studenty zároveň diskutuje o tom, co každé z nich znamená a co si pod ním představují.
Pak přichází na řadu část postavená na příbězích skutečných lidskoprávních aktivistů. Studenti rozdělení na menší skupinky dostávají "složky" dobových obrázků, textů a krátkého představení dané osoby a jejího příběhu. Jejich úkolem je materiály projít, zjistit, která lidská práva zde byla potlačována, a své závěry pak odprezentovat před zbytkem třídy. Chvíli nato pak celá místnost víří tlumeným hovorem.
Když skončí poslední z prezentací, které si během chvíle studenti připravili, přechází lektorka zpět k tabuli. Zeptá se studentů, jestli stále souhlasí s výběrem trojice práv, která v první aktivitě odhlasovali jako nejdůležitější. Začíná diskuze, kdy většina uzná, že nyní by své hlasy rozdala jinak. Zároveň studenti dospějí k závěru, že vybrat pouze tři lidská práva je poměrně těžké, protože bez řady z nich si nedokážou svůj život představit.
Kolik práv mám já a kolik oni
Poslední aktivita se poté opět vrací ke skutečným lidskoprávním aktivistům, tentokrát však z celého světa a především současnosti. Studenti stojící v jedné řadě si vytáhnou jednotlivé osobnosti s krátkým popisem jejich příběhu. Někteří však mají na papírku napsáno pouze "jsi sám sebou". Lektorka stojící na druhé straně místnosti pak čte jednotlivá lidská práva. Pokud osoba na papírku toto právo má, student udělá jeden krok vpřed. Pokud ne, zůstává stát na místě.
Ve výsledku pak všichni studenti, kteří byli sami sebou, dojdou až k lektorce, kdežto jedinci s lidskoprávními aktivisty se často nepohnuli ani ze startovní čáry. Tato aktivita tak názorně studentům ukazuje, že dodržování lidských práv není ani v současnosti samozřejmostí.
V samotném závěru napíšou všichni studenti lektorce anonymní zpětnou vazbu. Barevné lepicí papírky překryjí celou tabuli. "Tahle třída byla opravdu moc šikovná a nadmíru aktivní," říká lektorka, když se rozloučí se studenty a přejde ke změti barevných čtverečků. Na těch výrazně převažují pozitivní hodnocení, jen dva si stěžují na místy pomalé tempo průběhu. "Moc se mi to líbilo, bylo zajímavé se o takto důležitém tématu dozvědět více," stojí úhledným písmem na jednom z papírků.
