První ženu si vyhlédl v noci z 1. na 2. listopadu 1978 v severočeském Děčíně. Bezmála třicetiletou Evu R. sledoval do pusté Labské ulice, která kopíruje pravý břeh Labe. Přepadl ji zezadu a stiskl krk tak intenzivně, že za chvíli upadla do bezvědomí. Odtáhl ji do křoví a znásilnil. Když se žena probrala a začala se bránit, uškrtil ji.
Druhou obětí sadisty se stala Ivona Š., kterou kolem půl čtvrté ráno 9. února 1980 napadl ve vlaku R-770 na trati z Prahy do Děčína. V té době byl na vojně v Liptovském Mikuláši, ale bez povšimnutí nadřízených se od pracovního útvaru na tři dny vzdálil.
Na čtyřiadvacetiletou studentku medicíny se vrhl v okamžiku, kdy byla na záchodku na začátku vagonu. Západku zamčených dveří přetočil obyčejným klíčem. Ženu zardousil šálou a pak se ji pokusil znásilnit, ale nepodařilo se mu to. V kabince nebyl dostatek místa, vagon se jízdou pohupoval. Kriminalistům se v následujících týdnech podařilo ztotožnit téměř všechny cestující nočního vlaku. Tím, který unikl, byl jim neznámý voják Ladislav Hojer.
Vrah, v té době stále vojín základní služby, znovu udeřil na konci léta 1980. Mezi 30. srpnem a 5. zářím zaútočil na mladou ženu na pravém břehu zálivu přehrady Ružín nedaleko obce Košická Belá na východním Slovensku.
"V úmyslu vykonat soulož, uchopil neznámou ženu zepředu za obličej a rameno, srazil ji na zem, kde ji tiskl jednou rukou krk, přičemž u něho došlo k předčasné ejakulaci. Poté v úmyslu usmrtit, ve rdoušení pokračoval až do doby, kdy poškozená přestala jevit známky života," popisuje trestní spis.
Tělo, které se dodnes nepodařilo ztotožnit, pak svázal nalezeným drátem, zatížil kamenem a vhodil do vody. Bylo nalezeno až 12. října 1980, bezprostřední příčinu smrti již nebylo možné stanovit.
Čas mezi vraždami se nápadně zkracoval. A brutalita se stupňovala. Čtvrtou obětí Ladislava Hojera se stala devatenáctiletá Ivana M. v brněnské části Štýřice, která se kolem třetí hodiny ranní 31. ledna 1981 vracela z plesu. Vrah útočil měsíc po ukončení vojny stejným způsobem jako v předchozích případech. Ženu odtáhl do křoví, kde ji znásilnil a poté uškrtil. Kapesním nožem pak do těla zasadil devětatřicet ran, odřezal intimní partie, které si odvezl v igelitové tašce domů, kde se je pokusil sníst.
Ve čtvrtek 13. srpna 1981 se kolem druhé rodiny ranní nedaleko tramvajové zastávky Na Chmelnici na pražském Jarově vrhl na dvacetiletou Jitku Š. Odvlekl ji přes ulici do parčíku. Nedařilo se mu ji znásilnit, nedosáhl erekce. Duchapřítomná dívka agresivního Hojera přesvědčila, že s ním půjde do jeho bytu. A ten na to přistoupil. Při první příležitosti se mu vysmekla a dala se na útěk. Útočník ji však dostihl a surově mlátil.
Povyk a volání o pomoc vzbudilo muže, který bydlel v blízké ubytovně. "Viděl jsem dvě osoby jak se perou na chodníku. Byla to žena, která ležela hlavou na obrubníku, a muž, který ji zřejmě bil. Zavolal jsem na ně z okna: 'Co tam děláš ty grázle!' Na moje první volání nereagovali, až na druhé volání muž vstal," vypověděl svědek. Pachatel uprchl.
Bohužel tím jeho řádění neskončilo. Hojer má na svědomí i život jedenapadesátileté Anny Š., kterou napadl již 3. října 1981 kolem 22. hodiny v pražském Motole.
Policie v čele s vyšetřovatelem Jiřím Markovičem vyslechla půl druhé stovky svědků. Prověřovala několik potenciálních pachatelů. Klíčové nakonec bylo svědectví uprchlého pacienta psychiatrické léčebny, který se s Hojerem znal, a jemuž vrah minimálně jeden případ vraždy zběžně popsal. Ve čtvrtek 11. února 1982 byl Hojer zadržen a předveden na služebnu k výslechu, při němž se doznal.
I když přiznání posléze odvolal, nepomohlo mu to. Policie soudu přednesla dostatek důkazů, které ho s vraždami nezpochybnitelně pojily. Podle znaleckých posudků byl Hojer primitivní psychopatická osobnost s citovou tupostí, u níž byla zjištěna sexuální i obecná agrese. Nápravu experti zcela vyloučili.
