Praha - Soud se vrátil ke kauze, jež v roce 2008 ovlivnila prezidentské volby, při nichž byl do funkce znovu zvolen Václav Klaus. Tehdy totiž unikla nahrávka, která zaznamenala schůzku prezidentova kancléře Jiřího Weigla s lobbistou Miroslavem Šloufem v hotelu Savoy. A kvůli ní se na poslední chvíli i měnil systém prezidentské volby: poslanci se dohodli, že nebude tajné, ale veřejné hlasování.
Vynořily se totiž spekulace, že Weigl u Šloufa domlouval pro Klause hlasy od poslanců ČSSD – jejím kandidátem na prezidenta byl přitom Jan Švejnar.
Obvodní soud pro Prahu 2 nyní dostal na stůl žalobu jednoho z účastníků aféry, který chce po státu odškodnění ve výši 3,5 milionu korun. A to za neoprávněné stíhání a důsledky, které mu přineslo.
Tím, kdo žaluje, je bývalý policista Jiří Dvořák, který byl v té době zaměstnancem speciálního policejního útvaru, který měl na starosti odposlechy. A jak vyšetřování zjistilo, právě on stál na počátku úniku zmíněné nahrávky, kterou čtyři dny před prezidentskou volbou zveřejnil server Aktuálně.cz.
Byl horlivý, to není trestné
O získání nahrávky Dvořáka požádal tehdejší pracovník civilní rozvědky Petr Bakeš. A Dvořák si následně od marketingového ředitele hotelu Savoy vyžádal záznamy na DVD, které Bakešovi vzápětí předal. Jak se poté dostaly do médií, soud nezjistil, nicméně měl za prokázané, že to bylo právě prostřednictvím Bakeše.
Prvoinstanční soud pak dal Bakešovi za zneužití pravomoci a neoprávněné nakládání s osobními údaji stotisícový peněžitý trest, Dvořák pak měl zaplatit 40 tisíc. A oběma i zakázal práci u policie.
Oba se odvolali a Městský soud v Praze pak Bakešovi trest ponechal, Dvořáka však obžaloby zprostil.
„Nemohl vědět, že Bakeš nahrávku nepoužije ke služebním účelům,“ uvedl soudce Jaroslav Cihlář, který Dvořákův podíl označil pouze za „přílišnou horlivost.“ „Sice porušil služební předpisy, ale trestný čin to nebyl,“ dodal Cihlář.
Dvořák se hájil tím, že se domníval, že Bakešova žádost byla zcela legitimní. A již dříve s ním spolupracoval, takže i toto bral jako běžnou operaci, kterých dělali desítky. Co na nahrávce bylo, se prý dozvěděl až z médií.
Jaký měl ušlý plat?
A po osvobozujícím rozsudku se Dvořák rozhodl, že stát zažaluje o náhradu škody. Kromě zhruba 180 tisíc, které vynaložil na svou obhajobu, chce Dvořák po státu 1,2 milionu korun jako náhradu ušlé mzdy. A další dva miliony jako nemajetkovou újmu.
„Na internetu vyběhlo 1800 článků ke kauze Savoy, na fotce byl i můj klient,“ uvedl Dvořákův právník Bronislav Šerák při úterním jednání před soudem. Jeho klienta prý kauza značně poškodila a krátce poté, co byl neoprávněně obviněn, se i zhroutil a musel být hospitalizován s tlakovou bolestí na hrudi.
Ministerstvo spravedlnosti, které stát v tomto sporu zastupuje, ale žalobu odmítá. A tvrdí, že Dvořák jednal nad rámec svých pracovních povinností a že pochybil. A zpochybnilo i sumu, kterou Dvořák požaduje jako způsobenou škodu.
Hlavní otázka ovšem je, jaký měl vlastně Dvořák ušlý plat. Pracovní poměr totiž ukončil na vlastní žádost s tím, že mu nebude vyplaceno odchodné. Poté, co jej soud definitivně zprostil obvinění, odchodné zpětně získal – a dokonce dostává i vysokou výsluhovou rentu za odsloužených 27 let u policie. A hlavně: po odchodu od policie neskončil bez práce. Okamžitě nastoupil do soukromé firmy, kde dělal konzultanta s platem 72 tisíc měsíčně.
„Mělo by být zjištěno, jakou měl mzdu u policie v době, kdy bylo zahájeno jeho trestní stíhání,“ uvedla právní zástupkyně státu Ester Šebková.
Vše je tajné
Stát má přitom při obhajobě ztíženou pozici. Celý předchozí trestní spis byl totiž veden v režimu tajné. A zástupci ministerstva do něj tak nemají přístup.
„Obrátili jsme se na Národní bezpečnostní úřad a pokoušeli jsme se snížit stupeň utajení, aby alespoň šéf odboru odškodňování mohl do spisu,“ uvedla Šebková. Ale neuspěli. „ Odpověděli nám, že by bylo potřeba označit konkrétní listinu, kterou chceme odtajnit. Jenže my nemůžeme do spisu, takže nemůžeme označit ani konkrétní listinu,“ popsala paradoxní situaci.
Soud nakonec proces odročil na konec května. Tehdy by měl svědčit nejen sám Dvořák, ale například i šéf představenstva firmy, která Dvořáka po jeho odchodu od policie zaměstnala.
