V Česku se o kauze Liglass píše už třetí týden. Jak ji vnímají lidé v Kyrgyzstánu?
Tato událost je tam dost aktuální. Můžu říct, že podpis smlouvy vyvolal velmi pozitivní ohlasy. Jako Kyrgyz jsem rád, že přišly investice z Česka, že s námi česká firma uzavřela smlouvu. Takový velký projekt byl výsledkem tendru a nemám důvod o něm pochybovat, když to vláda podepsala. Z tisku jsem pak ale zjistil nové informace a jen čekám, jak se věci vyvinou.
První zprávy v kyrgyzských médiích byly čistě pozitivní. Kdy se to změnilo?
Ke změně došlo, když začali čeští novináři pátrat dál, o jakou jde firmu. Já o firmě nic nevěděl, neměl jsem dostatek informací a byl jsem na to také zvědavý. Informace z českých médií se pak dostaly do našich a zpětně to vyvolalo rozruch a řadu otázek.
V Kyrgyzstánu budou na podzim prezidentské volby, stává se tato kauza i politickým tématem?
Určitě. Jako podnikatel nemám rád, když politika ovlivňuje obchod. Peníze mají rády klid a investice zvlášť. Je mi líto, že je tato situace spojena s říjnovými volbami a určitě na ně bude mít vliv.
Znamená to, že si opozice bere toto téma jako munici proti vládnoucí straně nebo lidem kolem prezidenta Atambajeva?
Jako zástupce České republiky bohužel nemohu komentovat politiku v Kyrgyzstánu.
Dostavba kaskády na řece Naryn je pro Kyrgyzstán klíčová. Jak je možné, že se ji dosud nepodařilo dokončit?
To souvisí s rozvojem našeho hospodářství. Historicky jsme byli malá republika zaměřená na zemědělství a vázaná na průmyslové podniky Sovětského svazu. Když jsme se stali samostatným státem, změnil se u nás formát hospodářství. Prvních patnáct let u nás byla ekonomika zaměřená na obchod mezi Čínou a Ruskem a současné státy celní unie. Časem se ale začala měnit. Stavěly se průmyslové podniky a nastal problém s nedostatkem elektřiny.
Naší výhodou však je, že máme velké zásoby vody. Až 98 procent energie je z vodních elektráren a je u nás velký potenciál k jejich výstavbě. V roce 2010 navrhla vláda, že by se postavila na pomezí Uzbekistánu kaskáda, která by vyráběla elektřinu jen pro naši potřebu. Ročně roste spotřeba energie v Kyrgyzstánu o 5-8 procent, proto je tato kaskáda dosti potřebná.
Dohoda mezi Liglassem a vládou vypadá poměrně výhodně. Liglassu připadne 100 procent zisku z vodní energie, dokud se nesplatí celá investice. Předtím měli zakázku Rusové, proč ji podle vás nedotáhli do konce?
Těžko říct. Podle oficiálních zpráv to ovlivnila ekonomická krize. Zpočátku to vypadalo nadějně. Ruský státní podnik RusHydro dal slib, že onu kaskádu postaví. Pak ale v roce 2014 přišel konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, následovaly sankce, které vyvolaly vnitřní problémy u ruské vlády. My jsme ale nechtěli čekat, až se situace v Rusku změní. Začali jsme proto hledat jiného investora.
Stavba kaskády jako bonus
Firma Liglass vyhrála část tendru na malé vodní elektrárny. O výstavbu těch velkých, které jsou součástí narynské kaskády, se ale nikdo neucházel. Dokážete si vysvětlit, čím to je, považovaly to firmy za rizikový podnik?
Celý tendr byl na výstavbu 14 malých elektráren. Liglass jako dalších osm nebo devět firem se zúčastnil dvoukolového tendru, ve kterém vyhrál výstavbu 10 malých elektráren. Vím ale, že byla rámcová dohoda mimo soutěž. Pokud Liglass vyhraje tendr, tak mu kyrgyzská vláda nabídne i výstavbu narynské kaskády.
Pokud ji investor, který vyhraje tendr, zvládne postavit, tak mu ji bez problému dají. Ovšem za podmínky, že splatí ruský dluh, který vznikl se začátkem výstavby, kdy tam Rusko vytvořilo infrastrukturu, za kterou se utratilo 37 milionů dolarů. Liglass s podmínkami souhlasil a myslím, že naše vláda měla radost, že se problém s kaskádou řeší.
Jak vyplývá z dostupných fotografií, firma Liglass v tendru prezentovala mezi svými referencemi například přehrady Lipno či Kamýk. Nenarušuje to podle vás legitimitu tendru, když byl vyhodnocen na základě falešných údajů?
Výsledky tendru nemůžu komentovat. Musím důvěřovat tomu, že byl objektivní. Proč firma Liglass použila tyto reference, neumím vysvětlit.
Kontaktovaly vás úřady Kyrgyzstánu od chvíle, kdy se kauza Liglass začala řešit?
Ne. Kontaktovali mě pouze novináři. Jak kyrgyzští, tak čeští. Za ty roky, co působím jako konzul nebo jsem předtím spolupracoval s českou ambasádou v Astaně, jsme udělali velký kus práce ve prospěch obchodní spolupráce mezi Kyrgyzstánem a Českou republikou. Po tom, co tato situace vyvolala, si lidé začali myslet, že jsem s touto firmou spojen. Chci je ujistit, že s Liglassem nemám nic společného. Je to soukromá firma, která se účastnila tendru. Nic víc. Z kyrgyzské vlády mě nikdo nekontaktoval.
Jak jste se vůbec dozvěděl o české firmě Liglass vy?
Poprvé jsem ji zaznamenal, když se na mě právě obraceli lidé z Kyrgyzstánu. V tu dobu jsem byl už konzul a musel jsem nějak zareagovat. Hledal jsem to v rejstříku, ptal se různých lidí, ale kromě rejstříků jsem nenašel nic. Bylo to ale neformální. Zaznamenal jsem tedy, že v Česku firma Liglass existuje a uchází se o projekt nejen kaskád, ale i malých elektráren. Druhý případ byl v Astaně v pavilonu (Český pavilon na výstavě EXPO, pozn. red.), kde jsme se seznámili se zástupcem firmy. Bohužel si ale nepamatuji jméno.
Říkal jste, že jste byl přítomen na jednání prezidentů. V jakém formátu proběhlo?
To byla schůze mezi delegací Kyrgyzstánu a České republiky. Omlouvám se, nemohu ale zatím říct přesné detaily.
O firmě Liglass se ale mluvilo a ten název zazněl z české strany.
Dodám jen, že na jednání se prezident Zeman bavil o celém energetickém systému, nejen o firmě Liglass. České firmy jsou podle něj na výstavbu těchto elektráren dobré, vyrábějí turbíny. Prezident Zeman mluvil o celé energetice a pak konkrétně k tendru Liglassu.
Prezident tedy říkal, že máme ve vodní energetice dobré jméno, vyrábíme turbíny a pak je tu jedna firma, která se uchází…
Ano.
Doporučil prezident Zeman Liglass mezi mnoha firmami, nebo zaznělo jméno jen jedné společnosti?
Ne mezi mnoha, ale několika.
Zástupci Liglassu byli v Astaně
V Astaně tedy byli i lidé, kteří se vám představili jako zástupci Liglassu?
Ano. Rozhodně to ale nebyl pan Smelík. Toho jsem teď viděl poprvé. Možná to byl jednatel nebo manažeři. Řekli mi, že jsou zástupci Liglassu a ucházejí se o projekt v Kyrgyzstánu.
Za Liglass také vystupuje pan Vojtěchovský.
Ano, ale to nebyl on.
Pak tu je projektový manažer Juraj Pavol.
Asi. Možná. Byl to mladý člověk.
Máte pocit, že celá tato kauza poškozuje postavení českých firem v Kyrgyzstánu?
Upřímně řečeno, na hodnocení je zatím brzy. To ukáže až čas. Dohoda byla podepsána před dvěma týdny. Naše vláda dala nějaké požadavky a Liglass má nějaké povinnosti. Rád bych tedy s hodnocením počkal.
Projekt byl náročný na financování i pro státní společnost. Dokážete si představit, že by to takto malá firma dokázala financovat sama, aniž by za ní stál nějaký větší hráč?
Na začátku, když jsme obdrželi informace o tom, že ta firma má mizivý obrat a nemá takovou kapacitu, tak to byla přirozená reakce: Jak to můžou postavit? Poté jsem slyšel rozhovor pana Smelíka v médiích a pochopil jsem, že ta firma má nějaký zdroj financí, ale kvůli dohodě to nemůže prozradit.
Nakonec jste tedy v té věci optimista.
Mně nic jiného nezbývá. Kyrgyzstán je můj domov, Česká republika druhý domov. Nechci, aby se poškodily vzájemné vztahy mezi státy. Proto chci zůstat optimista a věřit, že ta firma dodrží slib a ten projekt uskuteční.
