Praha - Lidé, kteří se chovají jako Oleg Vorotnikov, končí ve věznicích či ústavech. Osmatřicetiletý absolvent filozofické fakulty, kterého v neděli zadržela pražská policie, ale není blázen.
Se svojí uměleckou skupinou Vojna do roku 2011 pořádal performance, které se pohybovaly na hranici výtržnictví a vandalismu. Některé byly půvabné, až poeticky krásné, jiné vtipné, další prostě jen pohoršovaly. Všechny se stavěly proti ruskému politickému systému a téměř všechny oběhly svět. Ať byly sebeproblematičtější, měly větší ohlas než cokoliv, co dělala a říkala ruská politická opozice.
Skupina Vojna
Skupiny Vojna se často pohybovala na hraně politického aktivismu a výtržnictví. Roku 2010 členové v noci na zvedací most v Petrohradu nasprejovali 65 metrů vysoký penis. Když se most zvedl, falus se vztyčil přímo proti oknům budovy místní kontrarozvědky FSB.
Později členové Vojny přitvrdili. Pod záminkou hledání zatoulaného golfového míčku například na střechu převrátili sedm prázdných policejních aut v Petrohradě. A jindy podpálili prázdnou dodávku, ve které předtím ruská policie převážela zatčené demonstranty.
Ani v jednom případě členové Vojny nikomu neublížili na zdraví. Pouze se řídili problematickým heslem "čím tvrději na nás reaguje ruská moc, tím musíme být sami tvrdší".
Právě kvůli podobně radikálním akcím ale Vojna na Západě ztratila část sympatií těch, kdo její performance zpočátku považovali za neškodný a svobodomyslný protest proti ruské politice.
Moskva na Vorotnikova vydala zatykač, ale ruská moc, která se každý opoziční hlas snaží potlačit či znevěrohodnit, je na Vorotnikova krátká. Nenašla, jak se s ním vypořádat, do jaké kolonky zařadit člověka, jenž se všem kolonkám tak dlouho vyhýbal, až přestal dávat smysl i svému okolí.
Rusko neumělo Vorotnikova umlčet, tak mu alespoň znepříjemnilo život. Roku 2011, kdy se na nepovolené opoziční demonstraci vzpíral zatčení a shodil čepici policistovi, na něj vydalo zatykač a nechalo jej umístit na seznam mezinárodně hledaných osob Interpolu. Od té doby Vorotnikov žije v naprosté ilegalitě.
S rodinou - svojí partnerkou a spoluautorkou akcí Vojny Natalií Sokolovou, mimochodem doktorkou fyziky, a třemi malými dětmi - kočují po Evropě. Žijí úplně jinak než ostatní. Nemají doklady, telefony či třeba zdravotní pojištění. Za této situace se ocitli v Praze, kde byl Vorotnikov v neděli zatčen. Nyní je opět na svobodě a běží s ním vydávací řízení.
Aktuálně.cz: Co se stalo v neděli, když vás zatkla policie? Mluvilo se o náhodné kontrole dokladů.
Oleg Vorotnikov: Možná víte, že od konce devadesátých let nepoužíváme peníze…
Jak můžete nepoužívat peníze?
Nepovažujeme je za důležité k životu, na tom stojí naše filozofie.
Tak čím krmíte děti?
Tím, co získáme.
Jako že chodíte do lesa?
Náš les se nazývá Albert, Billa, Žabka…
Takže kradete?
Osvobozujeme zboží od jeho ceny.
Takže v neděli jste kradli a policie vás dopadla. Co jste chtěli vzít?
Jídlo a plenky.
Pětihodinový rozhovor
Oleg Vorotnikov je velký manipulátor. V různých hodinách, dnech, letech poskytuje naprosto rozdílná stanoviska. Když se zdá, že předkládá fakta, může si z člověka jen tak střílet, zkoušet, jakou reakci vyprovokuje svým nehorázným tvrzením. K rozhovoru s Aktuálně.cz přistupuje tak, že ho stejně zmanipulujeme, protože prý všichni vždy zmanipulovali vše, co řekl. Když pronese nějaký zvlášť ostudný výrok, zazáří mu oči a z plna hrdla se zasměje. K téměř pětihodinovému interview, které proběhlo ve středu večer v pražských Holešovicích, možná svolil proto, že chtěl skutečně vysvětlit svůj způsob života. Anebo se jen chtěl pobavit a od někoho si nechat zaplatit piva.
Takže takhle jste žili celých těch pět let od doby, co jste opustili Rusko? Jako zloději?
Ne vždy. Známí nám dávali obnošené věci pro děti. Někdo nám třeba na týden půjčil byt. Ve Stockholmu se nás jeden muž zeptal, co potřebujeme pro děti. Řekli jsme mu, že jídlo, mléko a podobně. Pán sedl do auta a přivezl dvě kila potravin. Tak jsme řekli, že potřebujeme ještě víc. A takhle to šlo i další den a dalších pár měsíců.
V jakých městech jste takhle žili?
V Benátkách, Římě, Neapoli, v Boloni, Miláně, Nice, pak v Paříži, Bruselu. Odtamtud jsme přišli do Vídně, Norimberku a pak do Českého Krumlova. Tam nás chytli. Seděli jsme zrovna v pizzerii, když přišla policie. To bylo velmi tvrdé. Ale před dvěma dny, když mě zatkli v Praze, to bylo ještě tvrdší.
Nevím, jak vypadají české koruny
Jen aby bylo jasno. Kdy jste za něco naposledy zaplatili?
V roce 1999. Tehdy byla v Rusku hospodářská krize. Spousta lidí z bohaté nebo střední společenské vrstvy se přes noc ocitla na ulici.
Sedmnáct let tedy žijete z toho, co vám kdo dá, a když vám nikdo nic nedá, prostě si to ukradnete?
Vlastně nevím, jak vypadají české koruny. Ani eura. Ale součástí naší filozofie je, že pokud nám někdo něco daruje, nemůžeme ho odmítnout. Je to jako partyzánská válka. Má úspěch, když ji lidé podporují. Když ne, prohrajeme.
Pojďme trochu do minulosti. Performance vaší skupiny Vojna byly namířené proti ruské moci. Nám přišlo, že jsou namířené též proti prezidentu Vladimiru Putinovi. Ale vy teď Putina chválíte.
Ve skutečnosti akce skupiny Vojna cílily na maloměšťáky. Ruské vedení bylo dlouho prostoupeno maloměšťáctvím. Teď se zdá, že je to pryč a že lidem už se moc přejedla. Měli vše, co je jen možné mít, a zachtělo se jim vstoupit do dějin, stát se historickými postavami. To, že si stanovili natolik vysoký cíl, je nám blízké. A zároveň jsme během našeho pobytu v Evropě neviděli mnoho dobrého. Tady si ruských umělců buď nevšímají, nebo je vnímají jen jako nemilosrdné kritiky všeho, co se děje v Rusku. Kdybychom šli touto cestou, dostali bychom se do situace, kdy bychom museli mluvit neupřímně. Vím, za co bych měl Rusko kritizovat. Ale tvářit se, že v Evropě problémy nejsou, by bylo proti všemu, co jsme dosud dělali.
Jak skupinu Vojna vnímáte vy?
Jsme v podstatě chuligáni. Děláme chuligánské akce, které jsou často za hranicí dobrého vkusu. Ale ruská liberální inteligence nám za ně dlouho tleskala, chvíli nás přímo zbožňovala. Tím jsme inteligenci natlačili mimo obvyklý diskurz. Udělali jsme z nich jestli ne aktivní revolucionáře, pak alespoň takové lidi, kteří revolucionáře podporují.
To nám budete muset vysvětlit.
Koncem roku 2011 (během protestů po volbách do Státní dumy, kdy v ruských městech desetitisíce lidí vyšly do ulic, pozn. redakce) se ruská moc ocitla ve velmi nepřehledné situaci. I lidé v kožiších, s dobrými auty, drahými byty vyšli do špinavých ruských ulic vyjádřit svoji nespokojenost. Přesně k tomu jsme tyto lidi směrovali a vedli. Jenže co oni udělali dál? Začali se s ruskou mocí domlouvat. Vyšli do ulic ne proto, aby si vystáli nějakou změnu, ale aby té moci řekli, přeneseně vzato: prosíme, přijměte nás už ne jako své sluhy, ale alespoň jako majordomy!
Amerika zničila, co mohla
Dobře. Jaký je váš vztah k Vladimiru Putinovi?
Jednoduchými stavbami, jako z lega, Putin sjednotil ruský národ. Pamatuji si 90. léta minulého století, chaos a propad ekonomiky. Jak se stát ocitl v troskách. Jak bylo sovětské bohatství, které stálo miliony lidských životů, rozkradeno lidmi jako Chodorkovskij nebo Berezovskij. Tehdy Rusko leželo v prachu. Chtěli byste se za téhle situace ocitnout za šachovnicí? A Putin nejenže tuto šachovou hru neprohrál, on dokonce může uhrát remízu. Tehdy všichni věřili, že ruský národ je předurčen k tomu, aby vymřel. Teď si lidé začínají myslet něco jiného.
Vy jste ale o Putinovi kdysi také smýšlel jinak. Proč ten obrat?
Domnívám se, že Putin a jeho lidé začali jet náš styl. Že hrají na stejné struny jako Vojna. Ruští patrioti se vždy domnívali, že rozpad Sovětského svazu byl největší globální katastrofou světa. Nechci se hádat, vím, že život v socialismu nebyl tímtéž životem, jaký mají lidé v Kalifornii. Ale Sovětský svaz plnil roli, o níž teď může Rusko leda snít.
Jinými slovy si také myslíte, že rozpad Sovětského svazu byl tragédií?
Neříkám, že Sovětský svaz na vrchol svých hodnot stavěl osobní svobodu. Prostě vsázel na něco jiného. Ale co se stalo, když SSSR spáchal sebevraždu? Zažili jsme rozmach amerického imperialismu. Amerika zničila, co mohla, nejen na Blízkém východě, ale i celou střední a východní Evropu včetně Česka. Změnili vás, a nezlobte se, ve valutové prostitutky.
Aha. No, my si to nemyslíme.
Mívali jste tu vysokou kulturu, kdežto teď se nacházíte pod buranskými a nerozvinutými Američany. Proč? Česko uvízlo v 90. letech. Nikdy jste jejich práh nepřekročili. Je vám teď lépe v tom smyslu, že si můžete dát dobrou klobásu nebo dobré pivo. Jestli vám to stačí, budiž.
Když se vám to nelíbí, proč jste tady, a ne v Rusku?
Protože mě v Evropě už dvakrát málem zabili, poprvé v Itálii, podruhé ve Švýcarsku. Abych to celé vysvětlil: rozšířil se mýtus, že jsme s rodinou z Ruska utekli. To není pravda. Skupinu Vojna mají rádi různí lidé, bohužel včetně takových, kterým u vás říkáte mafie. Tu samozřejmě nezajímá umění. Ale přitahuje ji štěstěna a úspěch, jsou to lidé, kteří vydírají a nebojí se zabít. Primitivové. A ti se dívali na akce Vojny a líbilo se jim, že my z vody vždy vyjdeme suší, že nám všechno projde.
Chci se vrátit do Ruska
S nimi jste se bavili? Nevadilo vám, že vraždí lidi?
Bylo nám to trochu jedno. V roce 2012 (v té době už byl Vorotnikov hledaný Interpolem, pozn. redakce) jsme se těchto lidí zeptali, zda by dokázali zorganizovat nelegální překročení hranic. Oni to dokázali a my jsme najednou seděli v autě na Ukrajině. Tam ale tou dobou vypukly různé konflikty. Ti, co nás dostali na Ukrajinu, se zapletli s místním gangem a navzájem se postříleli. Čímž se nám zavřela cesta pro návrat. Zůstali jsme uvězněni v Evropě.
Pořád nerozumíme, proč jste z Ruska vůbec utíkal, když jste s ním najednou tak spojený?
Ale my jsme z něj neutíkali. Nebylo to ideologické, jen jsme chtěli na chvíli vypadnout. Když to zlehčím: zajít si v Praze na vaše skvělé pivo a po čase se vrátit. Jenže to se ukázalo jako nemožné. Jsme jako v pasti na myši.
Takže vrátit se nemůžete, ale vlastně byste chtěl.
S myšlenkou návratu do Ruska usínám a také se s ní probouzím. Nic na světě si nepřeji víc. Nemít rodinu, už bych byl dávno zpět. Roky jsme žili v undergroundu a nevadilo nám to.
V Praze jste byl ale v neděli zatčen, protože je na vás vydán mezinárodní zatykač. Pokud by vás české ministerstvo spravedlnosti vydalo do Ruska, tamní soud vaše dřívější performance označí za výtržnictví a patrně půjdete sedět na několik let.
Řeknu to takhle: v Evropě mě kvůli tomu zatykači zadrželi již čtyřikrát, a já tu teď sedím v Praze a piju pivo. Lepší vysvětlení toho, co se v mém životě děje, vám dát neumím.
Umělec v Česku je klaun, který baví bohaté
Jestli si v Česku zažádáte o azyl, mohl byste tu žít legálně. Vy byste vážně bral raději vězení v Rusku?
V Rusku jsem v kriminálu už seděl. Nemám rád evropský způsob života. Mluvíte o tom, že návrat do Ruska automaticky znamená vězení, ale já si to nemyslím. Rusko funguje jinak. Pořád to nedokážete pochopit: myslíte si, že kvůli tomu, co jsem dělal v Rusku, si tady stoupnu a začnu kritizovat Putina a náš režim. Ne. I kdybyste mi dali obří byt v centru Prahy, mně to bude jedno, do měsíce uteču. Úkolem umělce, jak ho vnímám, není být úspěšný tak, jak si to představujete vy.
Podle vás je úkolem umělce co?
Ruský umělec je unikátní typ člověka. Věří, že má poslání. Jeho úkolem není bavit publikum, nýbrž jako spisovatelé Lev Tolstoj nebo Alexandr Solženicyn z té lidské hmoty vytvářet nějaký vyšší smysl. Ruského umělce by neuspokojila pozice, jakou má západní umělec. Třeba umělec tady v Česku. Být klaunem, bavit bohaté publikum.
Co tedy přesně od života a od společnosti chcete?
Vlastně nechceme nic. Jsme anarchisti, takže jsme proti všemu.
Ale teď musíte učinit nějaká rozhodnutí. Třeba váš syn Kasper by měl jít do první třídy. Jestli ho tam nepošlete, úřady vám ho odeberou.
Ano, výtvarník Roman Týc z umělecké skupiny Ztohoven mi také říkal, že je to ilegální. Ale upřímně: život v České republice si nedokážu představit. Strávil jsem přes třicet let v Rusku. Ta země je pro mě hádanka. Plná mystických tajemství. V Evropě jsme strávili jen několik let. Všechny mé společníky, všechny lidi, co jsem tu potkal - vím, jak se budou chovat, co budou říkat, co udělají příště. Vím o vás všechno. Ale o Rusech? O Rusech nevím nic.
Co vám chybí na Rusku?
Stýská se mi po naprosto jiné rovině lidské existence. Umělec se staví do čím dál nevýhodnější pozice, dokud to unese. A to je jeho cíl - pokračovat v cestě tak, aby za každým rohem nebyla jen další pivnice, ale nebeský ráj.
Jestli rozumíme správně, říkáte, že v Evropě nemůžete organizovat akce Vojny. Že jsou možné jen v Rusku.
Tak nějak, ale nyní mám veliký projekt pro Evropu. Víc neřeknu.
Plánujete něco se skupinou Ztohoven, která vám v Česku pomáhá?
Jsem jim vděčný, ale neplánuji. Jsou jako malé děti. Trenky nad Hradem byly dobrá akce, nicméně u vás není situace jako v Rusku.
