Jak reagujete na výsledky referenda?
Jsem z toho smutná, jako většina lidí, kteří se pohybují v mém okruhu. Moje sekretářka, která je Angličanka, mi napsala, že se stydí za svou zemi. Ale já jsem se v životě naučila, že člověk se nesmí dívat doleva ani doprava, a ať se stane, co se stane, musí jít dopředu svým směrem a doufat v to nejlepší.
Myslím si, že to není dobrá situace, a já osobně mám hrůzu z osoby jménem Nigel Farage, který produkuje zlo tím, že rozpumpovává nenávist k migrantům. Nevážím si také Borise Johnsona, který je politik kam vítr, tam plášť. Co se stane, to se uvidí. Já jsem si právě přečetla, že David Cameron odstupuje, takže určitě budou velké změny. Musíme doufat, že se tam dostane někdo, kdo bude slušný člověk. Nevím, jak to dopadne. Je to neštěstí nejen pro Anglii.
Co se stane teď?
Evropa teď má dvě možnosti. Buď se spolčit, zlepšit, co se dá, a semknout se do jednotného celku. Anebo se to všechno rozpadne. Pokud se Donald Trump stane prezidentem USA a Boris Johnson předsedou britské vlády, tak já nevím, kam se dá emigrovat. Ale já si pamatuji i horší časy.
A překvapil vás výsledek?
Mě to nepřekvapilo. Byla jsem před čtrnácti dny na severu Anglie. Ve vlaku jsme seděli čtyři cizinci a pak ostatní lidé ze severní Anglie. Rozpoutala se tam debata, co si myslíme, že se stane. V tom okamžiku nás půlka vagonu začala okřikovat, co si to vůbec dovolujeme a že oni chtějí svou zemi zpátky a chtějí si sami vládnout a hlavně nechtějí žádné utečence, kteří jim berou práci. Včera jsem byla v Havlově knihovně a tam jsem to vyprávěla a oni říkali, že jsem pesimista. Ale já říkala, že to není pesimismus, to byl realistický rozbor situace.
Takže jsem to čekala. I když jsem samozřejmě doufala v opak. Ale jsou v životě věci, které člověk musí přijmout a musí se s nimi vypořádat, a toto je jedna z nich.
Proč si myslíte, že se nálada v Británii dostala do takového bodu, že Brexit zvítězil?
Protože je veliká nespokojenost. Je tam mnoho lidí, kteří vydělávají velké peníze, neplatí daně, žijí v přepychu. Na druhé straně je tam fůra lidí, kteří si v sobotu chodí pro balíčky s jídlem, aby mohli uživit své děti. Když pak v této nespokojenosti přijdou takoví lidé jako Nigel Farage nebo Boris Johnson a řeknou, že řešením je vystoupení z EU, kterým ušetří miliony, a že lidem dají práci a bude dost peněz, které teď nejsou kvůli tomu, že se dávají na EU, a že zastaví příliv utečenců, všichni si myslí, že tohle je řešení. Ale tohle řešení pochopitelně není.
Změnila se nějak ta veřejná debata po vraždě poslankyně Jo Coxové?
Když byla zavražděna, na pár dní to lidi ovlivnilo, ale pak se ke konci kampaně vrátili do starých kolejí.
Co tedy podle vás bude pro zemi znamenat Brexit?
Myslím, že to bude zklamání pro všechny, kteří teď čekají, že se s Brexitem situace otočí k lepšímu. Jestli se to někdy obrátí, vyřeší nebo stabilizuje, bude to dlouho trvat. Já neočekávám, že by se cokoliv zlepšilo. Myslím, že to ochromí ekonomickou situaci a růst. A to samozřejmě ovlivní taky i ty nejchudší lidi. Jenže to si nikdo neuvědomuje. Domnívám se, že to je krok zpátky a vrátíme se do recese. Ale já nejsem ekonom a nejsem ani pesimista, takže se budu snažit si na svém písečku udělat to nejlepší, co budu moct, a doufat, že se to v dobré obrátí.
Vy máte dvě studia, v Praze a v Londýně. Jaký dopad to bude mít na vaši práci?
Nemám nejmenší tušení. Pražské studio to asi neovlivní vůbec, londýnské to asi ovlivní tím, že lidé nebudou chtít investovat, takže se zmenší počet klientů.
Myslíte, že ještě existuje možnost, že by se situace nějak zvrátila a Británie nakonec z EU neodešla?
Myslím, že ne. Ty dveře jsou bohužel už zavřené.
Už před hlasováním jste říkala, že by referendum nemělo vůbec proběhnout.
To byla nešťastná doba, teď je nespokojenost, problém s uprchlíky. Měl se napřed řešit problém a až potom přistoupit k referendu.
V Česku jsou také určité, docela silné euroskeptické tendence. Mluví se o tom, že jestli Británie vystoupí, tak by ji mohly další země následovat. Myslíte, že by to mohlo hrozit i u nás?
Nejen v Česku, ale i ve spoustě dalších zemí. Všude je nespokojenost, i když musím říct, že nespokojenost v Česku není moc opodstatněná, protože České republice se teď daří. Vždycky se ale najdou nespokojení lidé, kteří hledají nějaký důvod pro změnu. Místo toho, aby se změnila Evropská unie a všichni se domluvili, jak ji zlepšit, aby fungovala pro všechny, tak se někteří dívají směrem ven. Ale doufám, že k tomu nedojde. Ale objektivně k tomu může dojít, že se celá Unie rozpadne. Pokud se k tomu nepostaví pozitivně a nezrevidují svoji politiku, tak to nemusí být jen Česko, ale i další země.
