Proč jste se stal jednou z tváří kampaně Měníme osnovy, na které spolupracuje Národní pedagogický institut s Nadací České spořitelny a dalšími organizacemi?
Oslovili mě a tohle se mě opravdu týká. Jsem z pedagogické rodiny, u nás je to samý učitel. Můj děda sám po revoluci velmi aktivní v obnově školství.
Cítil jste tedy potřebu na něj navázat?
Určitě. On byl hrozně zajímavý člověk. Zároveň v něčem byl rigidní a měl rád dril. Učil nás jazyky, sám mluvil plynule sedmi. Měl obrovskou knihovnu a jednou jsem v ní viděl knížku, která se jmenovala Francouzština přes latinu. Měl ji ještě z doby, kdy vyrůstal na faře. Ptal jsem se ho, jestli je taková knížka dobrá. A on na to řekl: "To bylo dobrý tehdy, dneska už ne." Tahle věta mi zůstala v uších a o tom je kampaň Měníme osnovy.
Několikrát při představování kampaně i od ministra školství Mikuláše Beka zaznělo, že modernizace výuky naráží na to, že učitelům se do změn nechce. Jste z učitelské rodiny, jak to vidíte vy?
Je to stejné jako v jakémkoliv jiném oboru. Lidi, které potkávám, dělím na dvě kategorie. Na ty, kteří mají otevřenou hlavu, a na ty, kteří ji zavřeli. V jakémkoliv oboru bychom při zásadnější změně naráželi. Někdo ji udělat nechce, někdo se jí bojí. Někdy je to leností, někdy je potřeba si přiznat, že už na změnu nemám. A i to je legitimní. Nemyslím si ale, že by takoví učitelé měli být ze systému vyřazení. Jen by to měli vyslovit a nabízet jinou cestu. Mně třeba dril vyhovoval.
Jaká byla vaše zkušenost se školou? Nebyl to i ten důvod, proč jste podpořil projekt volající po změně osnov?
Rozhodně jsem se nezapojil z důvodu, že bych byl nespokojený. Školu jsem miloval, chvíli jsem dokonce studoval na výběrovém gymnáziu v rakouském Kremsmünsteru. Tam po nás vyžadovali dril non plus ultra a mně to vyhovovalo.
To vlastně u herce, který se musí učit scénáře nazpaměť, není tak překvapivé.
S tím to vůbec nesouvisí. Uvědomoval jsem si ale, že jsem v tomto názoru osamocený a ostatní z nějakého důvodu k drilu stejnou vášní nezahořeli. Já jsem svoji vášeň našel, přestože je závislá na starém systému. Dodneška se takto pořád učím. Důležité ale je, aby vášeň našli i ostatní a vzdělávání pro ně byla zábava.
Když vám dril vyhovoval, nejste k moderním přístupům k učení, podle kterých by děti ve škole měly získávat především dovednosti potřebné pro současný život a neměly se tolik biflovat, spíše kritický?
Jsem konzervativní fanoušek změn. Věci se mají měnit evolučně, ne revolučně. Musíme se postupně dopracovat k tomu, co znamená, že si všechno můžeme vygooglovat. Stejně musíte mít základní přehled. I když čtete text na Googlu, musíte o tom něco vědět. Jde o to najít něco mezi.
Býval jsem výborný v biologii a chemii, ale protože jsem se to drtil. Dnes z toho nic nevím. To mě vede k tomu, že bylo něco špatně. Zároveň když si přečtu na Googlu něco o chemii, usnadňuje mi to porozumění. Zatímco kamarád, který se stejné věci jako já neučil, polovině takového textu nemůže vůbec rozumět. Základní znalosti jsou potřeba.
Do kampaně se zapojil i váš kolega z umělecké branže Vojtěch Dyk. V propagačním videu vyslovil přání, že ve škole by se mělo učit, že chyba je dar a neměli bychom se bát je dělat. Souhlasíte s ním?
Zkusím napsat hromadný e-mail bývalým přítelkyním, že chyby jsou skvělý, a proto jsem je dělal. Teď vážně. Vojtu mám moc rád a z mých kolegů patří mezi přemýšlivé, ale bál bych se chybu nazývat darem. Je to spíš způsob učení. Chyba je objevování. Skrze chybu objevuju, co je správně. Problém je, že s chybou si spojujeme pocity viny a selhání. To je špatně. Chyba je proces hledání.
Chtěl byste, aby se vnímání chyb ve školách změnilo?
To by se asi mělo a vysvětlím vám to na osobní zkušenosti, protože nechci mluvit obecně. Léta studuju italštinu. Navštívil jsem jazykové školy ve dvanácti městech. Jedna z nich pořád vyhrává v žebříčku nejlepší škola italštiny. Neznám kritéria, ale vím, že nikdy neopravuje studenty v chybách. Předtím jsem si to neuvědomil. Až nedávno mě na to upozornila jedna kamarádka Italka, která mě učila v Kalábrii. Učitelé v této škole umí navést, aby lidem chyby samy docházely. Mně tato metodika ohromně pomohla a dneska jsem v italštině na úrovni C1. Něco na tom bude.
