Praha – "Ještě že tu ženskou máme," špitali si v úterý občanští demokraté v zákulisí jednacího sálu Senátu, kde strana uspořádala konferenci o rizicích souvisejících s elektronickou evidencí tržeb. Na mysli měli domažlickou podnikatelku Petru Fenclovou, i díky níž mohou stále udržovat téma jakžtakž ve hře. K tomu, aby se stala jednou z tváří opozičního tažení proti EET, přitom ještě v červnu prakticky neznámé šperkařce stačilo jediné vystoupení v televizi.
"Od března tu člověk slyší, že je živnostník-zloděj, živnostník-parazit. Když vám to řekne člověk poprvé na trhu, tak brečíte. Potom se naštvete. A ten den, kdy jsem se naštvala, v České televizi zazněla výzva ohledně evidence tržeb," popisuje štíhlá černovláska, jak vlastně vůbec došlo k tomu, že se v televizi střetla s ministrem financí Andrejem Babišem.
Další pokračování už je známé – hned druhý den k ní přišla kontrola z místní sociálky, prý kvůli kontrole údajů, což neuniklo pozornosti novinářů. Fenclová tak rázem byla na prvních stránkách a jejího příběhu se chytila zejména pravicová ODS.
"Nebylo to nic vtíravého, pod nátlakem. Bylo to spíš na přátelské bázi, asi chtěli znát názor člověka, který žije na třináctitisícovém městě," vzpomíná si, jak probíhaly námluvy s občanskými demokraty, zatímco si v jednom ze salonků dává cigaretu na uklidněnou. Před pár minutami si ostře vyměnila názory s šéfem Generálního finančního ředitelství Martinem Janečkem, a když se pokouší škrtnout sirkou, ještě se jí viditelně klepou ruce.
"Já jsem emoční člověk. Mě by pan Babiš dvakrát naštval a bylo by plesk-plesk. Ale nejen on," dokresluje svoje slova jasným gestem. I proto se prý do veřejného života vrhat nehodlá. V upnutých šatech a senátorské lavici by si ji přitom leckdo s političkou mohl snadno splést.
"Tablet, tiskárnu, papír za pět tisíc nepořídíte"
Fenclová sama vidí výhodu spolupráce s politiky v tom, že může tlumočit nejen názory svoje, ale i jiných lidí, kteří nemají tu možnost nebo kapacitu je sdělit nahlas sami. A v drtivé většině prý jde o lidi, kteří si evidenci tržeb nepřejí. V opačném táboře jsou podle ní jen ti, kteří si od opatření slibují, že jim ubude konkurence.
"To ale přece nejde, panebože! Stát nemůže regulovat tržní hospodářství," rozčiluje se už poněkolikáté během pár minut. "Kdybych já byla ministr financí a řekla, že každý člověk si ode mě musí koupit kamínek za dvacet korun měsíčně, tak jsem vysmátá. A on nám tohle dělá. Diktuje nám, od koho si máme zařídit internet, od koho si máme koupit hardware," dodává.
Opatření tak prý dopadnou hlavně na drobné podnikatele - Fenclová ráda používá příklad matek na mateřské dovolené, které si přivydělávají například modelováním nehtů a po rodičovské pauze by mohly nastartovat vlastní byznys. "Ty skončí. Na místě. Všechny budou závislé na sociálních dávkách, protože tu nebude podpora takovéhoto drobného podnikání. Stáhnou se do ilegality a místo šedé tu budeme mít černou ekonomiku," říká.
Právě v tom, že umí jasně formulovat své výhrady, spočívá kouzlo, které Fenclová pro ODS má. Zatímco z úst ostřílených a mediálně známých politiků totiž slova o tom, jak evidence dopadne na živnostníky, znějí moc profesorsky, Fenclová může mluvit přímo sama za sebe. Pro normální lidi tak je zkrátka uvěřitelnější.
"My neseme veškeré náklady na terminál, včetně připojení na internet a procent z plateb. Pokud to chce ministerstvo financí zavést, ať nese veškeré náklady - na software i hardware. Vy chcete to, co chtějí banky: karty zdarma a ty, živnostníku, plať," vyčítala například temperamentně řediteli GFŘ Janečkovi, který logicky hájil postoj ministerstva.
Pětitisícová sleva na dani, kterou chce stát podnikatelům kompenzovat náklady spojené s pořízením programu a tiskárny na účtenky, je totiž podle ní naprosto nedostačující. Fenclová odhaduje, že by jí vše vyšlo přibližně na 25 tisíc, nepočítá do toho přitom servis.
Co se ale stane, až EET projde, což se zdá být nevyhnutelné a uznává to dnes v podstatě už i pravice?
Fenclová je v takovém případě připravena po patnácti letech zavřít svůj obchůdek za rohem od domažlického hlavního náměstí. "Buďto emigruji do Německa z politických důvodů a budu podnikat tam. Nebo skončím a půjdu tam k mandlu za 1300 eur a budu mít aspoň čas na rodinu,“ říká s úsměvem. Myslí to prý ale naprosto vážně.
