Praha - Na scéně se objevila nová adrenalinová "hra" a propadá jí stále větší počet mladých lidí: nezaplatí pokutu za černou jízdu v tramvaji anebo přestanou splácet půjčku, načež řízeně spadnou do exekuce.
Právě v tu chvíli startuje svérázná "bojovka", v níž nejde o nic jiného, než co nejdéle unikat úředníkům exekutorského úřadu. Vznikají tedy falešné adresy (často shodné s místem obecního úřadu), střídána jsou bydliště (zpravidla u kamarádů), měněny jsou čísla mobilních telefonů... a počítají se samozřejmě dny úspěšného unikání.
Reportér Aktuálně.cz se zúčastnil jedné z každodenních "výprav" lidí z exekutorského úřadu Prahy 6. A sofistikovaná adrenalinová honička, při níž obě strany vynaložily nemálo důvtipu, to tedy byla.
"Když jsme před deseti lety začínali, snažila se většina dlužníků své dluhy rychle zaplatit, anebo se alespoň dohodnout na splátkách. Bylo jim zjevně nepříjemné, že se ocitli v roli lidí, kteří včas své finanční závazky nesplácejí. Dnes ale přibývá mladých, kteří porovnávají míru své statečnosti a chytrosti tím, zda mají, či nemají svého exekutora. A 'in' je pochopitelně ten, kdo naseká dluhy, úmyslně je nesplácí a úspěšně uniká soudnímu verdiktu, aby dlužné peníze vrátil. A čím déle uniká, tím větší je v očích svých vrstevníků frajer," rekapituluje Richard Janda, jeden z dvojice exekutorských vykonavatelů, s nimiž brzy ráno vyrážím na cestu po Berounsku a Příbramsku za lidmi, kteří holdují svérázné "hře" s exekutory.
Jiní již léta vytloukají úspěšně půjčku půjčkou. Další pak podléhají úvěrovým nabídkám finančních ústavů, ačkoliv jim už z dřívějška dluží statisícové částky. "Dluhy a dlužníci nejsou zdaleka tak černobílým a jednoduchým společenským problémem, jak se o nich mezi lidmi hovoří," říká při příjezdu do Nového Jáchymova nedaleko Berouna Richard Janda.
Život v dluhové pasti
Když si totiž nechá od jáchymovského dlužníka, postaršího podnikatele, předložit dokumenty o jeho komunikaci s jedním z největších finančních ústavů, vychází najevo, že od něj v listopadu 2011 obdržel osobní úvěr na 160 000 korun. Tentýž ústav ho ovšem o měsíc později vyzval k zaplacení jiného - bezmála 200tisícového a nespláceného úvěru. "O chování tohoto finančního ústavu si udělejte obrázek sám," krčí rameny Janda.
Ještě větší překvapení zažil minulý týden na periferii Havířova, kdy zjevně nemajetné romské rodině půjčila finanční skupina 80 000 korun. "Spotřebovali je a obratem dostali dalších osmdesát tisíc, z nichž uhradili první splátku a pak i tu druhou půjčku projedli," dává Janda k dobrému jednu z mnoha paradoxních historek o životě lidí v dluhové pasti.
S hlavou rodiny z Havířova se nakonec dohodl na měsíčních splátkách, které Romy nesrazí až na dno. "Žijí velmi skromně a v čistotě. Ten chlap se - na rozdíl od většiny dlužníků - na nic nevymlouval. A toho si vždy cením," srovnává Janda.
Termín "život v dluhové pasti", na které se finanční ústavy a jejich klienti podílejí, zazněl ten den ještě několikrát. A nestvořili ho exekutoři. Pro jistotu předesílám, že o exekuci rozhoduje vždy soud - většinou po mnohaměsíčním upomínání o zaplacení dluhu. Náklady exekutorů - přesněji jejich odměna - pak nemůže přesáhnout patnáct procent z dlužné částky.
Pokud ji však dlužník uhradí do měsíce od verdiktu soudu, pak si exekutoři mohou účtovat jen sedm a půl procenta. S výší částky se ale i těch patnáct procent snižuje, aby honorář exekutorů nebyl nekonečný.
"Třetina našich klientů jsou lidé anebo malé či střední firmy, kteří někomu odvedli práci, ale nedostali zaplaceno. Anebo si něco objednali, zaplatili - mnohdy nemalé částky - předem, avšak zboží neobdrželi. Jak oni k tomu přijdou? Položil si někdo při kritice naší práce tuhle otázku?" ptá se Jandova šéfka Zuzana Sobíšková.
Ze statistik vyplývá, že před vznikem exekutorských úřadů byla vymahatelnost práva v Česku téměř nulová. Dlužily a nesplácely se desítky miliard. A soudy s tím nic moc nezmohly.
V Novém Jáchymově se nakonec majetek nezabavoval ani se neoblepoval exekučními nálepkami. Po hodinových výmluvách, že si podnikatel nemůže splácení dluhu dovolit, se protihráči domluvili na pětitisícových měsíčních splátkách s tím, že ta první bude na účet úřadu složena ještě týž den. Což si Janda telefonicky ověřil.
"Pro podnikatele je dnes drsná doba. Proto si velmi vážím těch, s nimiž se nakonec dohodneme a oni dohodu férově dodrží," uzavírá jáchymovský případ Janda. A já se snažím věřit tomu, že před novinářem nic nehraje a že jedná s dlužníky - jak ujišťuje - vždy slušně a férově.
Půjčka na svatbu, rozvod a beznaděj...
Hledání bydliště mladé ženy, která si půjčila desítky tisíc na svatbu, aby půl roku po ní zjistila, že její manžel je alkoholik a že s ním už nechce žít, dalo Richardu Jandovi zabrat. Na adrese trvalého bydliště berounského paneláku ji už několik měsíců nikdo neviděl a její původní byt si pronajímala jiná rodina.
Přitom ani sousedé na patře nevěděli, jak se noví nájemníci jmenují. Na poštovní schránce byla totiž stále původní jmenovka hledané ženy. Stačilo však několik telefonátů a Janda se vylučovací metodou dopátral nedalekých Tachlovic.
"Dobrý den, hledáme paní M. V. z vašeho vchodu. Nevíte o ní něco?" ptá se exekutorský vykonavatel mladé ženy, která se vyklonila z okna bytu v druhém poschodí. A dozvídá se, že hledanou ženu z vedlejšího bytu už několik dnů neviděla. Po několika minutách se ale opět vyklání a ptá se: "No dobře - co mi chcete?"
Janda se představuje a žena, která se před několika dny přestěhovala kvůli utajení adresy ke kamarádovi, přiznává i další dluhy. Manžel ji přiměl k několika spotřebitelským úvěrům. Zaplatila ale vždy jen první splátku a dnes již bývalý partner všechny peníze utratil. Půjčky jsou přitom psány na ni.
"Byl to můj životní omyl. Vzala jsem si v pobláznění lumpa a alkoholika," říká s pláčem na krajíčku žena. Je prý momentálně bez práce, takže i bez peněz. Ale už příští týden nastupuje na nové místo.
Po příchodu jejího kamaráda, u něhož bydlí, začíná nicméně atmosféra houstnout. Zvláště poté, když se vykonavatelé pustí do odhadu hodnoty vybavení bytu. Žena se až po půl hodině hlásí k počítači a k některým dalším cennostem. Po další půl hodině jednání (přerušovaným výkřiky muže, že to všechno má za svou dobrotu) se Richardu Jandovi daří domluvit splátky dluhů.
Dva počítače si ovšem vykonavatelé odnášejí. V tu chvíli to vypadá, že muž se vrhne do rvačky. Nakonec ale uznává, že jde o lepší řešení než přivolání stěhovacího vozu a vyklizení celého bytu.
"Tady máte stvrzenky na počítače. Příští týden si je můžete po uhrazení alespoň třiceti tisíc kdykoliv vyzvednout na našem úřadu. Dlužíte několik set tisíc - to je snad seriózní nabídka," vysvětluje Richard Janda. "Počítače vyplatili, dluhy splácejí a paní měla navíc dost jasnou představu, jak se z životního průšvihu přece jen dostat," ujistil mě o pár dní později vykonavatel Janda
"Exekuce" i po telefonu?
Dalším třem návštěvám předchází Janda už jen po telefonu. Dlužníky během svého pátraní na Berounsku a Příbramsku upozorňuje na vypršení lhůty, kdy měli svůj dluh uhradit. Ani to se však neobešlo bez výhrůžek ze strany dlužníků, varování, ať raději nejezdí, a pak i omluv. Tři dlužníci zaplatili ještě týž den. Což si Janda ověřuje.
Šéfka exekutorského úřadu pro Prahu 6 Zuzana Sobíšková říká, že případů, kdy lidé vytloukají půjčky, které si nemohou dovolit, jinými půjčkami, řeší její úřad ročně stovky. "A podle toho, co denně prožívám, snad mohu říci, že jde o cestu do pekel. Tito dlužníci se ani nenadějí, jak se jim půjčky se zdánlivě výhodnými splátkami začnou hromadit. Na výzvy věřitelů pak nereagují, protože ani na ty splátky už nemají a berou si jak v začarovaném kruhu další a další úvěry, aby mohli splácet ty předchozí a navíc úroky z nich... Často jde o tragické příběhy, kdy se lidé ocitnou vlastní naivitou či iluzemi o životě v luxusu až na samém existenčním dně. A pak už si určitě nepřipadají, že jsou 'in'."
