Obdržela jste v červenci Cenu Josefa Vavrouška. Znala jste se s ním z ekologického hnutí, stačila jste ho ještě poznat?
Ano, s Josefem Vavrouškem jsem se znala, byť krátce. Byla jsem ale již tehdy v brněnském domě ochránců přírody a s panem Vavrouškem i panem Dejmalem jsem se několikrát viděla. Jeho přáteli ale byli zejména moji starší kolegové, takže jsem se hlavně od nich dozvídala, jak osvícenou, vzdělanou a celosvětově známou osobností Josef Vavroušek byl.
Co jste si z jeho odkazu vzala jako klíčové?
Jeho aktivní účast na konferenci o globální ochraně životního prostředí v roce 1992 v Riu de Janeiru a jeho podíl na tehdy tam přijatém dokumentu Agenda 21 byly pro mne i pro celé ekologické hnutí velkou motivací. Heslo "Mysli globálně, jednej lokálně" tehdy inspirovalo mnoho lidí z neziskového sektoru ke vstupu do místní politiky, protože právě tam můžete uvést spoustu myšlenek do reality.
Byl to i pro vás důvod, proč jste se rozhodla do regionální politiky vstoupit?
Já jsem v roce 1994 kandidovala do zastupitelstva města Brna jako nezávislá za Zelené, teprve potom jsem se začala zajímat víc o dění v mé domovské městské části Brno - Nový Lískovec. Zejména proto, že zde byly po stavbě sídliště strašně zanedbané veřejné prostory, téměř žádná hřiště a žádné parky. Jako matka dvou malých dětí jsem chtěla, aby se prostředí, kde žijeme celá rodina, zlepšilo. Měla jsem také díky zapojení Brna do sítě měst Eurocities možnost jezdit po Evropě a dívat se, jak to dělají jinde. Již tehdy byla spousta měst zelenějších, než si dokážeme představit. Velkým vzorem mi byla Vídeň s cyklostezkami, parky a výstavbou obecních nízkoenergetických bytů.
Jana Drápalová
Politička a ekoložka, od roku 2002 starostka městské části Brno - Nový Lískovec (za Stranu zelených), bývalá dlouholetá zastupitelka města Brna, od roku 2016 zastupitelka Jihomoravského kraje. V červenci 2020 obdržela Cenu Josefa Vavrouška za výjimečný počin pro životní prostředí. Oceněna byla za postupnou přeměnu panelového sídliště Nový Lískovec v klimaticky zodpovědnou městskou čtvrť.
A právě i za regeneraci panelových domů na brněnském sídlišti Nový Lískovec do nízkoenergetického standardu jste ocenění získala. Jak bylo těžké tuto proměnu provést? Přece jen se psal rok 2001 a zvykem bývalo spíše jen obložit panelák polystyrenem.
Městská část dostala tehdy svěřený bytový fond, který městu předal stát ve velmi zanedbaném stavu. Věděli jsme, že nájemníci chtějí, aby se domy opravovaly, ale nebyly peníze. Část zastupitelů navrhovala privatizaci, ale bylo nás i pár, kteří jsme chtěli, aby si obec byty ponechala a dobře se o tento obecní bytový fond starala. Zastupitelstvo mě tehdy pověřilo vedením pracovní skupiny, která to řešila. Možná si mysleli, že si na tom vylámu zuby a přestanu prudit.
Místo aby projekt znamenal váš konec, stal se vzorem. Jak se vám to podařilo?
Dala jsem dohromady motivované lidi z neziskovek, odborníky z Vysokého učení technického v Brně i aktivní nájemníky a vytvořili jsme plán, jak z našich paneláků postupně udělat kvalitní bydlení. Zateplení bylo součástí komplexní modernizace domů, dělali jsme jeden dům po druhém včetně bytových jader. Na tehdejší dobu byla nevídaná nejen tloušťka izolace, ale i komplexnost oprav. Když si na to dnes vzpomínám, říkám si, že bez elánu mládí - bylo mi tehdy 38 let - bych se do takové výzvy asi nepustila.
Jak to bylo finančně náročné?
Zpětně hodnotím velice kladně odvahu tehdejšího zastupitelstva, protože komplexní modernizace znamenala, že si městská část postupně vzala přes 150 milionů korun úvěrů, kde byly sice dotované úroky z programu Panel, ale přesto jsme je víc než patnáct let spláceli. Dnes máme úvěry splacené a ani jsme nemuseli zvedat nájemné na maximum. Navíc nájemníci šetří ročně 10 až 20 tisíc korun za teplo, záleží na velikosti bytu.
Ale nakonec nezůstalo jen u regenerace paneláků.
Postupně jsme zmodernizovali i školy, školky, radnici a další budovy. Za teplo tak v obecním rozpočtu šetříme šest milionů korun ročně, ale s námi i naši podnájemníci, například lékaři. To bylo ale možné jedině díky příspěvkům z rozpočtu Brna a Státního fondu životního prostředí.
Renovované paneláky v Novém Lískovci i pěkně vypadají, to se moc často nevidí. Čím to je?
Estetický vzhled domů patří ke komplexnímu řešení. Nechali jsme zhruba v roce 2005 zpracovat koncepci barevnosti fasád, protože jsme si uvědomovali, že pokud s námi nebudou spolupracovat i jiní vlastníci, bude sídliště vypadat jako cirkus. Částečně se to povedlo i díky spolupráci s dobrými architekty, kteří respektovali funkcionalistický charakter paneláků a nesnažili se o žádné kudrliny, sedlové střechy a podobně.
Proč ale vaše rekonstruované paneláky nemají zelené střechy, obrostlé rostlinami, které pak fungují jako jakási přírodní a ekologická klimatizace domu?
Na panelácích zatím bohužel zelené střechy nemáme, hlavně proto, že priority byly jinde. Na ploché střechy se to dá vždycky dodělat, včetně umístění solárních panelů, které řešíme nyní. Bohužel největší překážkou zeleně na střechách rekonstruovaných budov je statika. Normy se totiž stále zpřísňují. Takže zelené střechy důsledně realizujeme na novostavbách, například na střeše šaten u fotbalového hřiště.
Vy jste již před čtrnácti lety napsala příručku "Regenerace panelových domů: Krok za krokem", kterou lidem šetříte spoustu času tím, že je upozorňujete na všechny nástrahy tohoto procesu a doporučujete, co a jak udělat. Jaké máte ohlasy? Inspirovala jste obce, starosty či sdružení vlastníků?
Kolik lidí se inspirovalo, nevím, ale jezdila jsem na konference, které pořádal například Státní fond rozvoje bydlení, kam přijížděly stovky starostů i představitelé společenství vlastníků jednotek. Ale neinspirovali jsme jenom Čechy, přednášela jsem i na Slovensku, v Turecku, pro Bělorusy i Mongoly. Víte, jaká je v Ankaře nebo Ulánbátaru v zimě zima a kolik je tam paneláků?
Vy jste se mohli prokázat hmatatelným výsledkem. Pomohlo to při prezentaci těchto vizí?
Byli jsme první, kdo čerpal dotace z nového programu Panel a mohli jsme prezentovat reálné výsledky, hotové domy a jejich skutečnou spotřebu tepla, zatímco ostatní měli teprve vizualizace a výpočty. Nebýt pomoci odborníků z neziskového sektoru, jako je environmentalista Jan Hollan z Ústavu výzkumu globální změny nebo profesor Jiří Hirš z Vysokého učení technického, asi bych to prosadit nedokázala. Největší radost mi udělalo, když jsem viděla kolem sebe, jak se inspirují naši družstevníci a sdružení vlastníků v Novém Lískovci. No a někteří mají dneska domy lépe spravené než obec.
Proč?
Oni to totiž měli těžší, museli přesvědčit všechny vlastníky bytů, že se jim zateplení vyplatí. A skoro v každém domě se našel nějaký nedůvěřivec, který se změnám a opravám bránil. Ale když lidé zjistili, jak raketově rostou ceny tepla a že naši nájemníci v obecních bytech ročně ušetří skoro dvacet tisíc, byla ta ekonomická úvaha jejich hlavní zbraní a pomocí v přesvědčování. Takže jsem se přesvědčila, že platí staré dobré přísloví "Slova hýbají, příklady táhnou". Někdo ale musí mít odvahu udělat to první - přestože vám všichni říkají, že je to hloupost a pět centimetrů izolace stačí.
Cenu Josefa Vavrouška máte i za další svůj počin na sídlišti v Novém Lískovci - unikátní park Pod Plachtami. Jak se podařilo uhájit tak velkou zelenou plochu namísto stále se rozrůstajícího sídliště?
Tím, že jsem pocházela z neziskového sektoru, kladla jsme vždycky velký důraz na participaci občanů při rozhodování o tom, co se v městské části bude dít. V roce 2002 se mi podařilo prosadit uspořádání víkendového plánovacího workshopu na téma "Jak proměnit sídliště v domov". Akce se zúčastnily desítky dětí, žáků místních základních škol, i desítky dospělých. Pracovali ve skupinách, výstupy pak prezentovali ostatním lidem.
A přání, že by se sídliště už nemělo dál zahušťovat a že chybí plochy pro rekreaci a sport, to byl jeden z hlavních závěrů. V místě, kde je nyní park, se totiž měly stavět další paneláky a škola. Když jsem se pak na podzim stala starostkou, nechali jsme vypracovat studii, podle které byl následně změněn územní plán a postupně, krok za krokem, jsme od roku 2005 vizi realizovali.
Jeden z dominantních prvků projektu, park s jezírkem, který byl dokončen v roce 2010, ale budil mezi obyvateli značnou kontroverzi. Proč?
Lidé mezitím začali využívat vzniklé zelené plochy k rekreaci. Terénní úpravy, které provázely budování jezírka, brali někteří jako ničení stávající zeleně. Báli se také komárů, zahnívající vody nebo toho, že se tam mohou utopit děti. Dneska všichni jezírko milují, chodí se dívat na kačenky, ryby, lekníny a plavíny a zkoumat pulce a jejich vývoj. Děti i psi se tam v letních vedrech ráchají. Kolem jezírka je květnatá louka, která je od jara do podzimu krásně pestrá se spoustou motýlů. Nebýt okolo paneláky, mysleli byste si, že jste uprostřed národního parku.
Do jezírka se svádí dešťová voda ze střech domů místo toho, aby odtekla do kanalizace. Jak se vám tato metoda osvědčuje? Inspirovali jste nějaká další sídliště či obce?
My jsme hlavně koukali na původní studii parku od paní architektky Žižlavské, která někdy v roce 1996 namalovala do úzkého proužku zeleně mezi paneláky, které nakonec nevznikly, dva modré fleky, jako že to je vodní prvek v parku. A říkali jsme si, jak ji tam dostat, když tam není žádný zdroj vody. A pak někoho napadlo, že vlastně máme spoustu vody, která bez užitku odtéká do dešťové kanalizace. Ba naopak při přívalových deštích škodí a vylévá se ve Starém Lískovci, kde zaplavuje sklepy. Po prověření se ukázalo, že nebude tak jednoduché vodu ze střech do jezírka dostat, ale nakonec se to ze dvou domů podařilo a ukázalo se, že při srážkově běžném roce to krásně stačí.
Dá se v jezírku koupat, nebo zkrátka slouží jen k zadržování vody v krajině a k okrase?
Ano, lidé se někdy ptají, jestli by jezírko nemohlo být větší, koupací a podobně. Nemohlo, na to by vody nebylo dost. V létě se totiž poměrně rychle vypařuje a ubývá. Ale tím právě ochlazuje okolí. Ranní mlhy nad jezírkem s kačenkami a vyskakujícími rybami udělaly z místa nejoblíbenější cíl pejskařů při ranních vycházkách. Jezírko s mírnou dopomocí vody z vrtu ale zvládlo bez problémů i předchozí tři suché roky. Nemá žádné umělé čistění vody, všechno zařídí vodní rostliny. Proto je také velmi levné na údržbu, vlastně platíme jenom sbírání odpadků a občas vypletí hráze od náletových dřevin.
Má park Pod Plachtami vyhráno? Nebo kdyby se změnilo vedení radnice, může změnit územní plán a park zastavět?
To si ani nedovedu představit, myslím, že lidé bydlící okolo parku by ho bránili zuby nehty. A že tam žije opravdu hodně voličů a umí se ozvat. On totiž park zvyšuje i hodnotu jejich bytů, na to existuje již několik studií realitních ekonomů. Ale hlavně, děti mohou jít bezpečně ven, sportovat tu, navštívit hřiště a to je v Brně unikát. Několikrát ročně tam pořádáme venkovní akce pro veřejnost, na kterých se sejdou stovky lidí. Máme tam také živý vánoční smrk a na adventní neděli při jeho rozsvícení zpíváme koledy.
Jak se vám vlastně podařilo obhájit již popáté funkci starostky Nového Lískovce? Berou to lidi tak, že dokud budete v čele radnice, zůstane čtvrť zelená? Nebo z čeho hlavně pramení voličská podpora?
Není to jenom o mně. Sdružení Tři oříšky pro Lískovec v roce 2002 zakládala parta lidí, kterým se nelíbilo, jak tehdejší vedení obce ignoruje požadavky obyvatel a s občany se prakticky nebaví. Byli a jsou to lidé, kteří správu obce neberou jako politiku, ale chtějí, aby se jim a jejich dětem tady dobře žilo. Ve skutečnosti každý z nich je nějak společensky aktivní, ať už v oblasti kultury, sportu, nebo se stará o domy. Žádný starosta bez podpory takových lidí mnoho nezvládne.
Také mám obrovské štěstí na spolupracovníky na radnici, daří se mi je asi také nadchnout pro to, co děláme, a baví je vidět výsledky práce. Moje role je vlastně tyto lidi motivovat a povzbuzovat k tomu, aby se nebáli nových věcí a věřili, že to bude fungovat. A také že je lepší věci udělat z gruntu, i když je to dražší, než pořád něco flikovat.
Říká se, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Předpokládám, že to funguje i opačně. Za vámi je mnoho nápadů a odvážných realizací. Skončily některé nezdarem?
Samozřejmě jsme udělali také nějaké chyby, třeba ty krásné střechy na domech se ukázaly jako ideální místa pro hnízdění holubů a dodatečně jsme museli instalovat sítě. Ale podařilo se toho hodně a myslím, že lidé oceňují, jak se Lískovec proměnil a zkrásněl a na jaře i v létě kvete.
Co vás motivuje pokaždé jít do dalších voleb, kde vás leckdy čeká docela tuhé zápolení s opozicí?
Pokaždé tak půl roku před volbami mám dilema, jestli do toho ještě jednou jít. Minulé volby to bylo obzvlášť těžké, protože město se rozhodlo v Novém Lískovci postavit obecní byty, v místě, kde s tím územní plán počítá již přes třicet let. Dnes jsou tam vykoupené zahrádky, zarostlé jak šípkový zámek, ale zvenku je to zelená plocha. Ze začátku se trochu podcenila komunikace a opozici se podařilo téma využít ve volbách, a dokonce vyvolat místní referendum.
Vy jste tedy byla pro výstavbu?
Já se postavila za výstavbu, protože vidím, jak je pro mladé lidi v Brně téměř nemožné sehnat bydlení. Výstavba má být moderní, se zelenými střechami, se spoustou zeleně, podzemním parkováním a zadržováním dešťové vody, parkem, který mimochodem již nyní v předstihu budujeme. Lidé se ale bojí další dopravy, úbytku parkovacích míst a také složení obyvatel v nových městských bytech. Přestože jsme většinu věcí dokázali vysvětlit, kauza nám Oříškům ubrala hlasy. Volby jsme ale nakonec vyhráli a nyní máme dobrou koaliční spolupráci. Věřím, že bude fungovat celé volební období.
Jak se podařilo vaší městské části odolat při rozšiřování brněnské Stoky, tedy rozsáhlé kauzy manipulací stamilionových zakázek?
Co se týče kauzy Stoka, mrzí mě, že nejen poškozuje Brno, ale vede například k tomu, že Brno-střed má stovky neopravených a neobsazených bytů. Hlavní snahou tam evidentně nebylo rychle a koncepčně domy a byty opravit, ale něco jiného. U nás, když jsme začínali s velkými investicemi do bytů, se také objevili někteří, kteří naznačovali nějakou možnou spolupráci, ale když jsem jim řekla, že bude výběrové řízení, ať se do něho přihlásí, odešli a už se nikdy neukázali.
Na podzim budete kolaudovat společenské a komunitní centrum, které vzniká z bývalého výměníku. Co si pod tím představit?
Naší městské části dlouho chyběly prostory pro setkávání lidí a kulturní akce. Bude to moderní, bezbariérová budova se zelenou střechou a zachytáváním dešťové vody, na střeše bude komunitní zahrada a skleník. Pro naše seniory zde vznikne víc míst pro setkávání, besedy, taneční podvečery a podobně. Naše spolky a příspěvkové organizace sem budou mít přístup zadarmo, plánujeme zde i vánoční nebo farmářské trhy. Chybí i prostory pro schůze společenství vlastníků. Zájem je také o konference a firemní akce, narozeniny a svatby. Před centrem obnovíme mlékomat. Doufám, že zde tedy bude pořádně živo.
Jaké jsou vaše další plány, co byste s Novým Lískovcem chtěla v tomto volebním období ještě udělat?
V novém parku Kamenný vrch plánujeme vinohrad a kapličku, jako připomenutí bývalých klášterních vinohradů. Také připravujeme výstavbu parkovacího domu u sběrného střediska. Doufám, že současná krize neohrozí jeho financování. U malých bytů chceme doplnit lodžie, to výrazně zvýší kvalitu bydlení. A každý rok plánujeme obnovit nejméně dvě dětská hřiště a veřejná sportoviště. Práce je stále dost.
Video: Tak představuje park Pod Plachtami Jana Drápalová
