V dubnu 1981, čtyři dny před 16. sjezdem Komunistické strany Československa (KSČ), slavnostně otevřel gigantický Palác kultury v Praze generální tajemník Ústředního výboru KSČ a prezident republiky Gustav Husák. Součástí budovy vypínající se nad Nuselským údolím bylo i monumentální pětimetrové bronzové sousoší od sochaře Jana Hány s názvem Radostný den, které bylo umístěno před jeho vchodem.
Šlo o plastiku mladé ženy vyobrazené s gestem zvednutých rukou držící v levé ruce kytici, která měla po svém boku malou dceru. Socha měla tehdy symbolizovat šťastnou socialistickou budoucnost. Po pádu režimu, konkrétně v roce 1998, byla odstraněna a Palác kultury přejmenován na současné Kongresové centrum. Zůstal pouze robustní podstavec.
Ovšem v rámci letošních oslav čtyřiceti let existence budovy se její současné vedení rozhodlo sousoší zrenovovat a vrátit na původní místo. Vyhlásilo k tomu dokonce veřejnou sbírku. Podle ředitelky centra Lenky Žlebkové absence sochy u místní komunity obyvatel vyvolává nevoli a lokální patrioti prý často prosí, aby sochu vrátili na místo.
„Osoba sochaře Jana Hány, jeho dílo, stejně jako doba a režim, v němž tvořil, zcela jistě vyvolá různé názory, reakce a především diskusi. Jsme na ni připraveni a jsme tomu rádi, protože možnost diskuse je jasným důkazem svobody. I to je důvodem, proč vracíme sochu Radostný den na své místo, tedy na Severní terasu Paláce kultury, dnešního Kongresového centra Praha,“ vysvětluje důvody Žlebková.
Skupina třinácti českých historiků a badatelů se ale proti rozhodnutí centra staví. Na protest podepsali petici a věří, že k renovaci a návratu plastiky nedojde. Socha podle nich symbolizuje komunistickou diktaturu, která potlačovala lidská práva a neměla by se instalovat v demokratické společnosti, kterou tento režim v minulosti poznamenal.
"Nejsem zastánce odstraňování soch, ale sám autor sochy Jan Hána je velkým představitelem toho nejhoršího z totalitního období. Sám to byl velký komunista s temnou minulostí, který byl proslulý tím, že získával nečestným způsobem zakázky na výtvarná díla a zneužíval svého postavení a své moci," vysvětluje svůj postoj architekt a historik Zdeněk Lukeš, který petici podepsal.
Zároveň dodává, že by na původním místě odstraněné plastiky mělo být dílo, na které by mohla být vypsána soutěž pro současné výtvarníky. "Měla by se reprezentovat dnešní doba, a nikoliv místo toho vrátit špatnou sochu od špatného sochaře na takto exponované místo," říká Lukeš.
Podle ředitelky centra se ale nejedná o ideologický postoj. "V našem rozhodnutí jsme nebyli pod politickým či jiným tlakem, nesnažili jsme se hodnotit nebo měnit moderní historii. Právě naopak. Naším cílem je zachovat významnou budovu Paláce kultury kompletní a v původní podobě včetně artefaktů, které jsou její součástí," uzavírá Žlebková.
