Aktuálně.cz: 30. listopadu by měl být váš poslední den v uniformě. Už víte, co budete dělat potom?
Petr Pavel: Tímto dnem odcházím nejenom do vojenského, ale jak jsem se dozvěděl, tak i starobního důchodu. Poslední měsíce jsem takzvaně v dispozici, jak se říká v armádě, takže mám čas na přednášky a konference. Myslel jsem, že to bude období klidu, ale těch akcí je nějak víc, než jsem čekal.
A v tom budete pokračovat i od prosince?
Některé termíny mám i po tom listopadu, ano. Čemu jinému se pak ještě budu věnovat, nechávám zatím úplně otevřené.
Chcete být spíš v Česku, nebo v zahraničí?
Určitě bych rád zůstal doma. Mám nabídky na účast na přednáškách jak z domova, tak z ciziny, uvidíme, co bude v mých možnostech zvládat.
Petr Pavel (56)
Český voják, hodností armádní generál. Do června byl předsedou vojenského výboru v NATO, což je nejvyšší vojenský post v alianci. Předtím byl v letech 2012 až 2015 náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky.
Stále platí, že se nechystáte do politiky?
To stále platí.
A v čem byste se tedy chtěl angažovat?
Naše veřejná, ale nakonec i politická debata na zahraničněpolitická témata je poměrně chudá. Jsme příliš zahledění do vlastních problémů a moc času a energie nevěnujeme tomu, co se děje kolem nás.
Nedokážeme tak do hloubky pochopit, co se kolem nás děje. Ale ty trendy jsou přitom pro nás jako malou zemi určující. Myslím, že je tu velké pole působnosti minimálně ve snaze zpřístupnit tuhle problematiku širší veřejnosti, tak aby se stala součástí povědomí našich lidí. Jsou to nakonec občané, kteří rozhodují o tom, kdo je bude reprezentovat ve vládě. A jakým způsobem tito zástupci potom budou uskutečňovat nejen domácí, ale i zahraniční politiku. A je dobře, když budou občané orientováni v tom, co se vlastně děje a kam svět směřuje.
O aktivnější roli Česka v poslední době hovořili jak premiér Babiš, tak ministr Hamáček. V čem by podle vás mohla spočívat?
Dovolím si poněkud provokativní odpověď a řeknu, že především musí Česko mít plnohodnotného ministra zahraničí, který se bude věnovat tomu, co je jeho primární náplň. Tedy kontakty se zahraničím a aktivní zahraniční politikou, včetně její aktivní koordinace. Včera jsme byli svědky koordinačního jednání ústavních činitelů. Ale když se podíváme zpátky, tak to bylo první takové jednání po roce a půl. To se asi nedá označit za aktivní přístup. Tady máme hodně co dohánět.
Vystoupil jste na konferenci s názvem Budoucnost transatlantické vazby, což samo o sobě naznačuje, že v budoucnu to bude jiné než dosud. Co to znamená pro Česko?
Těch dopadů je celá řada. Bezpečnostní vlivy se k nám dostávají hlavně přes NATO a EU. Měli bychom se snažit zorientovat v tom, s kým jednat, s kým uzavírat dočasná spojenectví. A to tak, aby se nám podařilo prosadit to, na čem nám záleží. Domnívat se, že tady ve středoevropském prostoru jsme nějak chráněni, je naivní.
Výdaje národních států na obranu jsou asi nejčastěji diskutovaným tématem v souvislosti s NATO. Na posledním summitu přišel americký prezident Donald Trump s nápadem, že by státy neměly dávat částku ve výši dvou procent HDP, ale hned čtyř. Co na to říkáte?
Nevím, co ho k tomu motivovalo. Já jsem jako voják vždycky spíš než k nějaké symbolické částce, třeba těm dvěma nebo více procentům, tíhl k tomu, abychom řešili, jestli náš stát má ozbrojené síly, které dokážou plnit to, co se od nich očekává. Pak je teprve namístě bavit se o tom, jestli jsou důvody utrácet více, nebo méně.
Jaké má Česko v tomhle směru nedostatky?
Je jich více. Výdaje na obranu jsou vždycky vázány na bezpečnostní hrozby, kterým musíme čelit konkrétními prostředky. Kromě schopné armády je to schopnost rozhodování na úrovni celé vlády, pak také příprava infrastruktury, občanů, materiálu. Pokud bychom žili v ideálním světě, tak vlády nebudou mít potřebu tolik peněz za obranu utrácet. Dneska ale v bezpečném světě rozhodně nežijeme.
Co konkrétně by mělo dotáhnout Česko?
Potřebujeme nový kontrakt na obrněná bojová vozidla, náhradu dělostřelectva, nakoupit víceúčelové vrtulníky, radiolokátory… Moc se nemluví o zásobách. Každá armáda musí mít minimální úroveň zásob, aby byla schopná fungovat, než naběhne krizová ekonomika. My jsme v minulosti kvůli snižování finančních zdrojů do obrany zůstali tvorbě zásob hodně dlužni. Takže i tady budeme muset investovat poměrně velké prostředky.
A lidský kapitál neschází?
Armádě se i v době hladu po pracovních silách daří nabírat nové lidi standardním náborem. S čím si ale neporadíme nijak, je demografický vývoj. Aby bylo i v budoucnu dost mladých mužů a žen, kteří budou schopni v armádě sloužit.
Video: Generál Pavel by se měl věnovat armádě, říká Zeman.
