Mluvil jste už s blízkými padlých vojáků Martina Marcina, Kamila Beneše a Patrika Štěpánka?
Ještě ne. Poslal jsem jim kondolence. Dnes pak budu mluvit s velitelem jejich jednotky. Blízkým těchto vojáků se nyní snažíme všemožně pomoci. Velitel brigády rychlého nasazení, ve které sloužili, vyslal k jejich rodinám kontaktní týmy. Jsou v nich psychologové i vojenští kaplani. Pomůžeme, v čem budeme moci. Několikrát jsem to už zažil a pokaždé vás to těžce zasáhne - nedá se na to připravit. A ještě složitější a bolestnější je to pro rodiny vojáků. Šílená situace. Jen velmi těžko se s ní lze vyrovnat.
Váš podřízený Ivo Zelinka zmiňuje i Vojenský fond solidarity, kam mohou lidé přispět.
I to je jedna z možností pomoci. Projev lidské solidarity - a funguje.
Vojáci určitě vědí, co je může v Afghánistánu či Mali potkat…
Samozřejmě. Na každou riskantní misi jsou cvičeni. Riziko si uvědomují i jejich rodiny. Ten dopad je pro ně přesto katastrofální, obrovský… Vynechme je prosím - alespoň pro tuto chvíli - z našeho rozhovoru.
Co je Vojenský fond solidarity?
Organizace přispívající vojákům/vojákyním a jejich rodinám, které se ocitli v tíživé životní situaci.
Může jít o těžká zranění s trvalými následky nebo úmrtí.
Finanční dary může kdokoli jednorázově či pravidelně posílat na účet VFS 44665522/0800 s variabilním symbolem 918.
Jaká je nyní nálada v jednotce zemřelých vojáků?
I pro ty kluky je to vždycky katastrofická situace. Velmi teď záleží, aby je jejich velitel dal rychle dohromady. Leží na něm obrovské břemeno: Jednotka - nehledě na tragédii, kterou ti muži prožívají - musí dál plnit úkoly. Důstojník nemá příliš času, aby se věnoval sám sobě, svým pocitům. Musí se teď věnovat především svým mužům. Musí je podržet emocionálně, psychicky. Tohle velitelské břemeno je, zvláště teď, hodně těžké.
Dá se sebevražedným útokům zabránit, předejít jim?
Sebevražedný atentátník zaútočil na naše vojáky v Afghánistánu už třikrát. Poprvé na vojenské policisty (2008), pak na chrudimské výsadkáře (2014) a včera na táborskou jednotku brigády rychlého nasazení.
A jak se na podobný útok připravit? Je to velice složité. Naši vojáci procházejí každopádně před každou misí velice tvrdým výcvikem. Neposíláme do nich nováčky, ale zkušené, ostřílené muže. Přesto je velmi těžké a složité podobným útokům předejít.
Včera jste všechny tři vojáky označil za hrdiny. Podobná tragédie ale v médiích či na sociálních sítích rozvíří vždy diskusi o "žoldácích, kteří jdou do Afghánistánu za výdělkem, tak co by ještě chtěli".
Co k tomu říct? Vojáci bojují za tento stát. Bojují proti terorismu. A je to ta nejúčinnější cesta. Vždy jsem zastával názor, že je lepší s terorismem bojovat mimo území České republiky než na něm. Ti tři kluci jsou proto pro mě hrdinové, kteří se obětovali pro vlast. Takhle to cítím, stejně jako většina vojáků. Jsou vycvičení k tomu, aby bránili svou zem. A brání ji bez ohledu na to, co si o tom myslí či říká kdo chce a co chce.
Je to stejné jako u policie či hasičů. Když jdou do akce proti zločincům nebo při složitém požáru, ani oni nepřemýšlí, zda to mají udělat. Jednoduše to udělají.
Je včerejší tragédie důvodem k zamýšlenému posílení české účasti v Afghánistánu, či naopak k utlumení nebo změně plánů, o což usilují například komunisté?
Podobné politické debaty nehodlám komentovat - armáda je apolitická a určená k obraně vlasti. Vojáci neodcházejí do riskantních misí o své vůli - vysílá je tam vláda a parlament. Jací to jsou tedy žoldáci? Říkám znovu: Jde o jednu z hlavních cest, jak bojovat s terorismem.
Koaliční jednotky působí v Afghánistánu téměř sedmnáct let. Co se za tu dobu v této zemi zlepšilo, změnilo? Kloní se to k horšímu či lepšímu?
Bezpečnostní situace v Afghánistánu je mimořádně komplikovaná. Takže je velmi těžké říci, zda se situace zlepšuje či zhoršuje, anebo se někam posunula.
Severoatlantická aliance podniká každopádně všechny kroky k tomu, aby se problémy Afghánistánu nepřenášely na země NATO. A říkám to potřetí: S terorismem se musí bojovat tam, kde vzniká. A bojovat se s ním musí tak dlouho, dokud nebude vymýcen.
Nejhorší by tedy bylo teď z Afghánistánu odejít?
To je opravdu jedna z nejhorších variant, která by - i z hlediska naší bezpečnosti - mohla nastat.
