V roce 1922 došlo k zásadnímu rozšíření Prahy o vesnice a do té doby samostatná města v pražské aglomeraci. Vznikla takzvaná Velká Praha, hlavní město nové republiky. Následoval dynamický rozvoj a rychlé zvyšování počtu obyvatel. Tento díl seriálu deníku Aktuálně.cz Praha 100 let velkoměstem se věnuje bydlení skoro poloviny Pražanů - sídlištím.
Letos je to 75 let, co se v české metropoli začal stavět projekt zvaný Solidarita ve Strašnicích. Podle návrhu Františka Jecha, Hanuše Majera a Karla Storcha tak vznikl prostor, který odborníci považují za první sídliště v hlavním městě. Jeho stavbou odstartoval asi čtyřicetiletý proces, během kterého jich v Praze vzniklo dalších více než padesát - od experimentální Invalidovny v Karlíně přes umělecky hodnotné Ďáblice až po velké projekty typu Jižního Města nebo Černého Mostu.
V současnosti žije na převážně panelových sídlištích přes čtyřicet procent obyvatel metropole, tedy přes půl milionu lidí. V rámci střední Evropy je to nadprůměr. "Ve velkých středoevropských městech se procento lidí žijících na sídlištích pohybuje mezi 25 až 45 procenty. V zemích východní Evropy je to pak ještě o něco víc. V západní Evropě ale jen kolem pěti procent," vypočítává Michal Kohout z Fakulty architektury Českého vysokého učení technického.
Nejen v tomto se liší role sídlišť v bývalém východním bloku a na Západě. Zatímco v západních zemích z většiny sloužila spíše jako ubytování pro chudé, v Československu a dalších komunistických státech se stavěla v rámci socialistické myšlenky "města pro všechny".
"Na Západě zjednodušeně řečeno vytvářeli ghetta pro nízkopříjmové. Kdežto u nás se moc neřešilo, jestli se na sídliště stěhují právníci, učitelé nebo dělníci," vysvětluje architektka a spoluautorka projektu Paneláci Michaela Janečková.
A ačkoli mají pražská sídliště svá negativa, a to zejména ta stavěná v 70. a 80. letech na okraji města, některá z nich podle odborníků patří k evropské špičce. "V Praze je největší koncentrace sídlištních skvostů, které jsou naším rodinným stříbrem a měly by být chráněny, třeba i prostřednictvím památkového zákona," upozorňuje památkářka a odbornice na sídliště Hana Řepková.
Krása z panelu
Nutnost stavět množství bytů pociťovalo hlavní město už dlouho předtím, než vzniklo první sídliště. "Bytová krize není jen záležitostí současnosti - byla už za první republiky. Lidé bydleli například ve vagonových koloniích, ve sklepech nevyužívaných objektů, někdy i ve skalách. Socialistický a komunistický stát se po válce zavázal, že to vyřeší, a ustanovil právo na bydlení," popisuje Janečková.
I přes alarmující nedostatek bytů ovšem Praha za ostatními městy v budování sídlišť zaostávala. "Byla režimem dlouho podfinancovaná. Sídliště se v té době budovala například v Ostravě, Havířově a dalších průmyslových oblastech," doplňuje architektka Janečková.
Zmiňovaná Solidarita ovšem představu o typickém pražském sídlišti splňuje jen z části. Na rozdíl od těch pozdějších ještě nebyla státně plánovaná, šlo o družstevní projekt. Z většiny jsou domy postavené z cihel a stavebních konstrukcí, které předcházely pozdějším panelákovým systémům.
Velká panelová sídliště začala v Praze vznikat v polovině 50. let. Nejstarší domy z celostěnných panelů lze najít na sídlištích Herálecká (Zelená Liška) a Antala Staška v Krči a na Petřinách. Tato první sídliště se ještě budovala v těsné návaznosti na již postavené části města, využívala jejich dopravní infrastrukturu a občanskou vybavenost. Patří mezi ně také experimentální sídliště Invalidovna, jehož hotelový dům je zapsanou kulturní památkou. To proslulo mimo jiné svými umělecky zpracovanými prolézačkami. Vůbec nejvíce venkovních uměleckých děl lze nalézt na vršovickém sídlišti Vlasta ze 70. let.
Od poloviny 60. let se již ale začíná převážná část sídlišť stavět na okrajích města za původní zástavbou. Mezi ty patří mimo jiné Ďáblice. Podle architektů platí za to vůbec nejkrásnější v Česku.
Charakteristické jsou Ďáblice například svými rozměrnými a luxusně prosvětlenými zasklenými vestibuly, z nichž většinu zdobí umělecká díla. Místní věžáky navazují na styl moderní architektury a jsou inspirované například montrealským domem Habitat. A je zde i dost zeleně. "Ďáblice ztělesňují ideu výškového zahradního města. Sídlištěm se táhne více než kilometr dlouhá parková osa nerušená žádnou dopravou," vysvětluje památkářka Řepková.
Žádné "králíkárny". Důležitý je pozitivní přístup, říká památkářka
To už ale nelze říct o sídlištích, která komunistický režim začal v Praze stavět v 70. a 80. letech. Aby splnil svůj závazek postavit stovky tisíc bytů, začal zjednodušeně řečeno upřednostňovat kvantitu nad kvalitou. Příkladem této proměny je největší tuzemské sídliště Jižní Město.
"Bylo to velké zklamání. Z architektonického pohledu se to vyloženě nepovedlo. Při soutěži v roce 1966 se kladl důraz na propracovanou koncepci. Když se ale začalo stavět, tak se osekalo, co se dalo. Oproti původnímu plánu je velká část domů stejně vysoká, chybí lokální centra a neprošlo vybudování centrálního parku," popisuje architektka Janečková.
I kvůli tomuto sídlišti se panelovým domům začalo v Československu přezdívat "králíkárny". Tímto slovem ostatně označil Jižní Město při své návštěvě v roce 1989 Václav Havel. Podle Řepkové se ale právě Jižní Město řadí mezi části, které si za dobu své existence prošly největší proměnou. "Od 90. let se zde na základě promyšlené koncepce opravovaly fasády, jednotlivé okrsky získaly vlastní barevnost a odlišný charakter," říká.
I kvůli tomu se už veřejnost přestává dívat na sídliště jako na "králíkárny". Přispívá tomu i zpravidla více zeleně mezi domy či obecně vysoké ceny bytů a energií. "Sídliště jsou a do budoucna i budou velmi důležitou formou bydlení, protože jsou nejúspornější z hlediska prostoru i budování dopravní infrastruktury," míní Řepková a dodává, že je třeba na sídlištích hledat a vyzdvihovat jejich pozitiva. Přes měnící se pohled veřejnosti je ale podle ní budoucnost velké části sídlišť nejistá.
"Neodborné stavební zásahy zkracují živostnost domů, spokojenost lidí zase ohrožuje nepromyšlené zahušťování a rušení služeb a pracovních míst ve prospěch pouhého bydlení. Sídlištím tak víc než barvy pomůže promyšlený a pozitivní koncepční přístup jako na pražském Jižním Městě," dodává Řepková.
