Již v roce 2021 česká archeologická mise v Abúsíru objevila největší mumifikační depozit, jaký byl dosud v Egyptě nalezen. Jedná se o místo, kde se rituálně uchovávaly předměty po balzamování, jako jsou zbytky použitých materiálů, nádob či textilií. Právě ten patřil majiteli nově odkryté hrobky, Vahibre-meri-Neitovi. V depozitu uloženém v 15 metrů hluboké šachtě bylo více než 370 keramických zásobnic obsahujících suroviny, nádoby a jiné materiály, které byly použity při mumifikaci majitele hrobky.
Hrobku z abúsírské nekropole s názvem AW6 lze s největší pravděpodobností datovat do konce 26. nebo počátku 27. dynastie, tedy na samotný počátek 5. století před naším letopočtem.
Nyní se egyptologové dozvídají více o jejím majiteli. Nejvýznamnějším Vahibre-meri-Neitovým titulem, který byl uveden na jeho sarkofágu, je označení "velitel cizích žoldnéřů". Tento muž velel námezdním vojákům pocházejícím z oblasti Egejských ostrovů a Malé Asie, kteří působili v egyptském vojsku v době první globalizace starověkého světa.
Vedoucí české expedice Miroslav Bárta prozradil, že na dně centrální pohřební hrobové šachty v hloubce asi 16 metrů objevili dvojitý sarkofág, který částečně poškodili starověcí lupiči. Nález tak prokázal, že na rozdíl od balzamovacího depozitu byla Vahibre-meri-Neitova hrobka vykradena již v době pozdní antiky. Stalo se tak pravděpodobně kolem 4. až 5. století, o čemž svědčí dvě zapomenuté koptské nádoby, které odborníci při archeologickém výzkumu našli v hlavní šachtě. Hrobka je však svou dispozicí výjimečná.
Hlavní šachta hrobky dosahovala rozměrů přibližně 14 krát 14 metrů, v hloubce zhruba šest metrů pod úrovní terénu se pak dále členila na několik částí. Archeologický výzkum postupně odhalil, že přibližně uprostřed hlavní šachty byla do skalního podloží vyhloubena další menší šachta určená k uložení majitele hrobky. Tato pohřební šachta byla východo-západně orientována a měřila přibližně 6,5 krát 3,3 metru.
"Uspořádání této nově objevené šachtové hrobky nemá ve starém Egyptě obdobu, jen částečně se podobá struktuře nedaleké abúsírské Vedžahorresnetovy hrobky nebo takzvané Campbellovy hrobky v Gíze," uvedl generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta Mostafa Waziri.
Hrobka neunikla řádění vykradačů
Obrovský, tři metry vysoký vnější Vahibre-meri-Neitův sarkofág byl vyroben ze dvou masivních bloků bílého vápence, které tvořily jeho víko a vanu. V prostoru uvnitř tohoto vápencového sarkofágu byl usazen druhý, vnitřní antropoidní sarkofág vyrobený z bazaltu a jeho víko bylo z vnější strany zdobeno textem 72. kapitoly Knihy mrtvých, která má zesnulému zajistit vzkříšení do blaženého života v zásvětí a bezproblémový vstup na onen svět.
Oba sarkofágy však byly nalezeny poškozené. Starověcí lupiči si nejprve udělali otvor v západní části vnějšího sarkofágu a následně na kusy rozbili také část víka sarkofágu vnitřního, která původně schematicky zachycovala obličej zesnulého. Rozbité odlomené kusy našli archeologové v okolí sarkofágu.
Skromná výbava, nedokončená výzdoba. Majitel zemřel předčasně a náhle
Na východ od sarkofágu se jim podařilo objevit poměrně skromnou pohřební výbavu. Jednalo se o dvě dřevěné schránky obsahující 402 fajánsových vešebtů (magických figurek služebníků, kteří měli v posmrtném životě vykonávat práci místo jejich majitele), dále dvě nepopsané, ale použité alabastrové kanopy (nádoby na uchování nabalzamovaných vnitřností z mumifikovaného těla), fajánsový model obětního stolku, deset krásných modelů pohárů z egyptského alabastru a především ostrakon (větší úlomek kamene) z bílého vápence, který byl popsán náboženskými texty v hieratickém písmu.
"Vzhledem k nutnosti využít poměrně malého místa na ostrakonu se starověký písař rozhodl pokrýt jeho povrch pouze stručnými úryvky z Knihy mrtvých, které však zároveň tvořily součást tzv. liturgie sachu, rituálu k přeměně zesnulého v mocného ducha," uvedl Bárta.
"Při absenci zdobené pohřební komory se jednalo o provizorní řešení, které mělo majiteli hrobky pomoci vstoupit do blažené existence v zásvětí. Prostor vnitřního sarkofágu byl nalezen téměř zcela prázdný. Starověcí zloději mumifikované tělo zesnulého odnesli i s veškerou výbavou, kterou měl u sebe i na sobě. V jinak prázdném sarkofágu byl nalezen pouze krásný, ale nepopsaný srdeční skarab (amulet zajišťující zesnulému příznivý výsledek posmrtného soudu) a malý amulet ve tvaru podhlavničky," popsali egyptologové.
V kombinaci s dosavadními výsledky probíhajícího výzkumu balzamovacího depozitu se tak začíná rýsovat obraz Vahibre-meri-Neitova života, jeho rodinného zázemí i jeho možná velmi krátké profesní kariéry.
Zemřel totiž pravděpodobně velmi nečekaně, když ještě jeho hrobka a oba sarkofágy nebyly dokončeny. Výjimečné uspořádání jeho hrobky i její strohá, ale plně funkční pohřební výbava tak poskytují velmi cenné informace o významu a důležitosti jednotlivých součástí výzdoby a výbavy egyptských hrobek poloviny prvního tisíciletí před naším letopočtem. Ukazuje mimo jiné i to, jak staří Egypťané uzpůsobovali náboženské představy a pohřební hmotnou kulturu obtížným okolnostem a krizovým dobám, kdy se původní charakter jejich civilizace začal vytrácet.
