Dokument přináší otevřené výpovědi, jak se z milovaného a roky opečovávaného dítěte stane nepřítel, a popisuje i složité překonávání strachu, studu a bezmoci. Týrání vlastními dětmi je těžké nejen prožít, ale i ho přiznat sobě a okolí. Komplikovaná je rovněž obrana, protože není snadné prokázat to, co se obvykle odehrává doma, za dveřmi navenek spořádaných domácností.
"Staří lidé se bojí a nikomu nic neřeknou a nebo nechtějí zveřejnit to, že je týrají jejich vlastní děti. Sami na sebe by prozradili takzvaný 'rodičovský debakl', takže raději vše skrývají a týrání dál snášejí," vysvětluje Lorman.
Častým mýtem panujícím ve společnosti je, že dítě většinou rodičům jen vrací to, jak se k němu chovali v dětství. Nic takového ale statistiky neukazují. Nejčastějším motivem násilí podle šéfa Života 90 je, že děti nebo vnuci chtějí připravit seniora o majetek, ať již o byt, o dům, nebo peníze. Vystaví ho nátlaku a nutí ho, aby udělal věci, které by dobrovolně neudělal.
Také je to prý otázka příkladů. Když se setkali s tím, že je možné seniora týrat, tak to mohou začít napodobovat. Domácnost, kde například jeho rodiče týrali prarodiče, působí "toxicky" a "otráví" i další vztahy.
Co dělat v případě domácího násilí?
Co byste měli vědět, pakliže jste senior, jenž je doma týrán svou rodinou, případně pakliže takového seniora znáte a chcete mu pomoci:
- Nemlčet a nahlásit věc na některou z linek důvěry, lékaři či sociálnímu pracovníkovi.
- Důležitá telefonní čísla: Senior Telefon - Život 90 (800 157 157), Linka seniorů - Elpida (800 200 007), Linka pro seniory - Anděl na drátě (800 555 655).
- Je také dobré mít připravený bezpečnostní plán, naplánovat si odchod z domova. Tedy vědět, kam půjdu, za kým půjdu, co si vezmu s sebou, mít s sebou případné důkazy o týrání.
Z milovaného dítěte tyran
Jak dokument Z lásky nenávist ukazuje, tyranem se mnohdy stává hýčkané dítě, kterému rodiče dali vše - od maximální péče po finance. "Je totiž otázka, do jaké míry hýčkání dětí vede k dobré výchově. Protože když už starý člověk tolik hýčkat nedokáže a nemá při důchodu ani prostředky tzv. 'na cukrátka', hýčkání chybí a z dítěte vyroste rozmazlený 'fracek'," popisuje Jan Lorman a boří další stereotypní představy o domácích tyranech.
"Nebývají to jednoduché osobnosti. Často jde o lidi, o nichž veřejnost nic takového netuší, jsou to 'solidní' lidé, kteří mají dobré postavení ve společnosti a nikdo by to do nich neřekl." Mezi agresory se nicméně najdou i psychopati a lidé, kteří propadli závislosti, ať již na alkoholu, drogách, či hazardu. Výjimkou nejsou ani ženy - dcera týrá matku, iniciátorkou násilí bývá i snacha, která ponouká syna, ten se jí podrobuje a koná.
Podhoubí k týrání seniorů si pěstujeme dlouho
Dokument České televize může na mnoho diváků působit jako šok, nicméně s podhoubím, na němž rostou tyto smutné příběhy, se setkávají denně - společnost vše přepočítává na peníze a výkon a touto optikou nám staří lidé přijdou nepotřební.
Média zpracovávají téma stáří velice často přes starobní důchody a jak náročné jsou pro státní kasu. A čisté svědomí mnohdy nemají ani "netyrani" - lidé se často obořují na své starší příbuzné, nemají s nimi trpělivost, vadí jim jejich pomalost. "Jde třeba 'jen' o slovní ponižování jako: 'Prosím tebe, nekecej do toho! Ty tomu vůbec nerozumíš!' Nemusí to být ani nic vulgárního, ale pro starého člověka to znamená bolest," líčí Lorman.
Jiný případ podle něj nastává, když pečující člověk tzv. "vyhoří", přestane zvládat práci i péči, a proto potřebuje vymezit určité mantinely, aby péči stíhal. "Nějaké ublížení není záměrné, na toho člověka je to už zkrátka moc a v podstatě volá o pomoc."
O pomoc volá čím dál více seniorů
Bohaté zkušenosti s fenoménem zneužívání seniorů má organizace Život 90, jež podporuje staré lidi v nezávislosti, v samostatném rozhodování a účasti na společenském životě podle svých preferencí. Kromě toho provozuje od roku 1990 Senior Telefon, což je non stop linka důvěry 800 157 157. Ročně se na ni obrátí 12 až 13 tisíc volajících.
Kvůli zneužívání starých lidí někdo zavolá dvakrát do týdne. Ať už je to oběť, která potřebuje pomoc, podporu, nebo jde o někoho, kdo hledá pomoc pro svého blízkého. Od roku 2006 stoupl evidovaný výskyt týrání seniorů více jak dvakrát. Podobná čísla přináší i obecně prospěšná společnost Elpida, jež se zaměřuje na začleňování důchodců do společnosti, a jejich Linka seniorů 800 200 007.
"Bezpečně počet hovorů stoupá, když se téma objeví v médiích. Nárůst může být tedy způsoben jak výskytem jevu, tak publicitou. Lidé si více uvědomují, jak ten jev vypadá a kam se mohou obrátit," říká šéf organizace Život 90 Jan Lorman. Celosvětově se dle jeho slov uvádí, že až 85 procent případů zůstane skrytých.
Udržet si sebevědomí i přátele
Důležitou prevencí dle jeho slov je udržovat si i přes přibývající léta zdravé sebevědomí. Starý člověk ztrácí dominanci, což je dáno úbytkem sil, svalové hmoty i zhoršením zdraví.
"Člověk ve stáří znejistí. Začíná to nejistou chůzí, oslabují se smysly, hůře slyší, není si jistý, zda odpovídá správně na to, o čem se mluví, proto raději zůstává stranou a připouští si vlastní pochybení z nejistoty," líčí a dodává: "Když toto někdo vycítí, a nemusí to být psychopat, ale člověk, který si jde za svým cílem, tak této nejistoty využije."
Jeho další radou je pěstovat si i ve stáří síť přátelských vztahů s lidmi, kteří ho nezradí. "Aby když se něco děje, někomu chyběl, někomu na něm záleželo. Zní to idealisticky, ale je to nesmírně důležité," zdůrazňuje a dává příklad z filmu České televize, kdy jednu z hrdinek vysvobodila z těžkého trýznění synem její rodina. "Kdyby jí nepomohla, neměla by sílu tyranii vzdorovat."
Prokázat domácí násilí je složité, ale jde to
Velice složité nicméně navzdory nejrůznější osvětě a metodice zůstává domácí teror prokázat. Slovní ponižování, nadávky, výhrůžky agresor popře, další svědci se buď za čtyřmi stěnami nevyskytují, nebo drží při agresorovi - buď ho podporují, nebo se ho bojí. Policie pak případ uzavře s tím, že se jedná o tvrzení proti tvrzení. Nicméně s přibývajícími moderními technologiemi už spousta seniorů vlastní smartphone, na který jde jednoduše nahrávat zvuk dlouhé hodiny.
Nejdůležitější pro oběť je sehnat si svědky, třeba sousedy, kteří slyší křik a hádky, což je ale samozřejmě hrozně obtížné. Agresor často dotyčnému odpojí pevnou linku a vezme mobilní telefon, takže nemá ani komu zavolat. "Pošťačka leckdy předá důchod synovi, i když se to nemá, ten to za rodiče podepíše, z důchodu mu třeba něco vezme nebo ho zabaví, a senior se tak ocitá v dokonalé pasti," popisuje Jan Lorman s tím, že snazší je prokázat týrání u dětí, které mají povinné zdravotní prohlídky. Na ně se musí dostavit, když nepřijdou, řeší se to stejně, jako se řeší všechny podezřelé nálezy.
Obtížné bývá prokázat i fyzické týrání. Senior může mít například modřiny či zlomeninu, ale jeho tyran si vymyslí, že si zranění způsobil dotyčný sám, protože zakopl na schodech a spadl. "Zkušený lékař by měl ovšem poznat, zda modřina vznikla třeba silným úchopem. A také něco jiného je, když někdo člověka udeří nebo když se praští sám. Také by se mělo poznat opakované násilí - kdo udeřil jednou, udeří většinou znovu," upozorňuje zakladatel organizace Život 90.
Potíž je však v tom, aby stát zajistil, že seniory nad 65 let někdo pravidelně překontroluje. Takovéto šetření má probíhat v rámci sociální práce obcí. Tento zavedený systém se však leckdy nedodržuje a někdy si sociální pracovník nevynutí přístup do domácnosti a nic s tím dál nedělá.
Dokument ČT Z lásky nenávist ukázal, že vyhráno nemá ani mimořádně aktivní senior, jenž shromáždí veškeré důkazy o svém týrání a řadu let jimi "zásobuje" policii. To je případ pana Miloslava, jenž má na svého syna dva šanony důkazů a podrobnou evidenci si shromažďuje také v notebooku - od fyzického napadání po přehrazení bytu stěnou.
Situace je o to pikantnější, že jeho syn je policista, jenž by především měl dodržovat zákony a chovat se čestně a mravně. "To je naprostý skandál, právě proto, že syn je policajt. Jsem opravdu velmi zvědavý na reakci policie po zhlédnutí dokumentu," říká Lorman.
Dokud vám něco neudělá…
Když senior překoná strach a sám se obrátí na policii, ani zde mu často nepomohou. Jejich obvyklou formulkou je: "Dokud vám něco neudělá, nemůžeme zasáhnout." Policie musí jasně určit agresora, což je někdy složité. "Když přijde mladý policista do domácnosti, je pro něj těžké, aby rozpoznal, co se zde děje. To je složité i pro školeného odborníka," podotýká Jan Lorman. Má právo vykázat potenciálního agresora dočasně z bytu a zabavit mu klíče. Zvláště v malé obci se však k tomuto kroku přistupuje opatrně, celá akce zde mívá značné dozvuky.
V parlamentu nyní čeká na schválení novela zákona, podle něhož by mohly vybrané společenské organizace jako Život 90 konat v zájmu dotyčného člověka a požadovat, aby bylo od jeho diskriminace upuštěno. "Když se o diskriminaci nebo týrání nyní dozvíme z našeho Senior Telefonu, tak když nás daný člověk výslovně nepožádá, abychom v jeho zájmu konali, nemáme na to právo," dodává.
Jedním z řešení je, že se organizace pokusí po dohodě se seniorem umístit ho do domova pro seniory. "Oddělíme oběť od tyrana, vytáhneme ho z vařící vody. Tím mu také můžeme zachránit život," říká Lorman, ale doplňuje, že i tak to pro starého člověka znamená velký stres a adaptace trvá dlouho a někdy neproběhne dobře. Navíc sociální služby jsou zejména v menších obcích a na rozhraních krajů těžko dostupné.
Radí také pečlivě zvážit převod bytu, domu či jiného majetku na dítě ještě během života a upozorňuje, že lze vymoci zpětvzetí daru. Doporučeným řešením je majetek darovat pro případ smrti, kdy převod nastane až po smrti dotyčného jedince.
Alarmující je také příběh paní Marty, která zatím bezvýsledně dala k soudu týrání ze strany své dcery a její rodiny. Podle líčení paní Marty jí dcera, které darovala dům, zabavila a zamkla osobní věci, zničila část vybavení a zakazovala jakékoliv návštěvy, jedině výjimečně po jejím souhlasu. Kromě toho ji prý bila a hrubě jí nadávala. "Dcera cíleně ničí jak matku, tak dar," shrnuje situaci nešťastná žena. "To je ilustrace, jak fungují české soudy, přijde mi to naprosto neuvěřitelné," říká k tomu šéf seniorské organizace.
Hlavně nemlčet
"Všichni senioři, které dokument zobrazuje, mají můj obdiv, že do toho šli a překonali bariéru strachu, že za to budou potrestáni. To nebezpečí tady je," upozorňuje. "Týraný senior zjistí, že se to neděje jenom jemu. Začátek zlepšení může být, když si uvědomí, že se může vzepřít a situaci nějak řešit."
Přál by si, aby měl snímek podobný dopad jako Šmejdi od dokumentaristky Silvie Dymákové. Od té doby jsou šmejdi téma, lidé si dávají větší pozor, na problém zareagoval stát, obce schválily vyhlášky o zákazu podomního prodeje. Doufá, že i nyní se něco významného stane a dojde k posunu.
Všem divákům, kteří po zhlédnutí dokumentu zjistili či si přiznali, že domácí týrání je i jejich případ, by Jan Lorman rád vzkázal: "V každém případě to řekněte někomu, komu věříte. Nenechávejte si tenhle problém pro sebe, nejhorší je mlčet. Uvědomte si, že to nemusíte snášet a nikdo nemá právo vás týrat. Nepřipouštějte si, že jste ti špatní, kteří na nic nestačí a jen tu překáží. Protože tomuto pocitu podlehnout může znamenat i cestu k sebevraždě."
