Vystrašení a dezorientovaní přijíždějí na pražské hlavní nádraží uprchlíci z Blízkého východu. Mají za sebou tisíce kilometrů, přešli desatery státní hranice, chytli je až v Česku. Strávili dva nebo tři měsíce zavřeni v českých uprchlických zařízeních. Po propuštění mají sedm dní na opuštění Česka. Chtějí se co nejrychleji dostat do Německa. Neumí řeč, nepřečtou si jediný nápis. Kromě jediného, který je na hlavním nádraží v arabštině. Mají ho na cedulce na krku lidé z iniciativy Hlavák.
Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn obvinil Českou republiku ze systematického porušování práv uprchlíků. Evropský soud pro lidská práva označil podmínky v uprchlickém zařízení u Bělé pod Bezdězem za nehumánní.
Ombudsmanka vyzývá ministerstvo vnitra k nápravě. To se věnuje ostraze a dozoru. Pomoc za miliony, o kterou nikdo nestojí.
Mezitím desítky dobrovolníků odjíždí pomáhat na Balkán, kudy se valí tisíce lidí každý den.
Monika Horáková má dvě malé děti, v bahně na srbsko-maďarské hranici by je s sebou mít nemohla. Začátkem záři si vzala batoh, koupila sto rohlíků a dvacet balených vod a vyrazila na pražské Hlavní nádraží hledat svého prvního uprchlíka.
Přes sociální sítě se spojila s dalšími a založila iniciativu Hlavák. Už dva měsíce pomáhají běžencům na nádraží. Po několikaměsíčním pobytu v Česku je to pro stovky lidí možná první pomoc, která jim k něčemu je.