Na přelomu 19. a 20. století vznikaly v okolí Prahy jakási "zahradní městečka", kolonie honosných letních sídel, která si pořizovali bohatí pražští průmyslníci, podnikatelé, významní právníci, bankéři či lékaři. Rozvíjející se komunita "vilařů" zcela změnila charakter někdejších vesnic. Týkalo se to zejména oblastí, které pražskou smetánku zaujaly přírodními scenériemi údolí řek či potoků a jež zároveň s metropolí spojovala železnice. Což byl příklad i Brunšova, který leží jižně od Prahy na svahu brdských kopců na pravém břehu Berounky. Dnes je součástí Dobřichovic v někdejším okrese Praha-západ.
Majitelé vil v Brunšově byli známí, přátelé či dokonce příbuzensky propojení. Klíčovou roli při vzniku zdejší vilové čtvrti sehrál Miroslav Krajník, advokát, poslanec Českého zemského sněmu, náměstek vrchního ředitele Zemské banky pro království České a také básník a spisovatel. Svou neorenesanční vilu si nechal v lokalitě postavit už v roce 1885 a následně přivedl na Brunšov několik významných osobností, které si zde také vybudovaly svá letní sídla (některé vily vyznačené v mapě jsou popsány jen pod snímky ve fotogalerii).
Pod lesem, na úzké cestě s názvem K Dubu, trávil ve velkorysé vile č. 106 (na mapě: 1) letní dny univerzitní profesor chirurgie v Praze Jindřich Maydl s rodinou. O kousek níže, v křížení ulice s Krajníkovou, si rodinný dům č. 113 (na mapě: 2) postavil hajný Cicvárek, později ho získala Anna Císařová, provdaná Schleimová, majitelka velkoobchodu s hedvábím a látkami v pražské Rytířské ulici. Vlastnické údaje jsou zachyceny v dobřichovické kronice pocházející zkraje 30. let minulého století, kterou před dvaceti lety přepsali místní školáci.
Naproti přes prostranství stojí architektonicky hodnotná vila (Krajníkova č. 105 / na mapě: 3), pojatá v klasicistním duchu, kterou si pořídil francouzský generál a náčelník československého Hlavního štábu branné moci v letech 1919 až 1921 Maurice Pellé (1863-1924) se svou českou manželkou Jarmilou.
Ta byla neteří malířky Zdenky Braunerové, která v domě zhotovila nástěnnou malbu s lidovými slováckými motivy.
O něco dále v rovné Krajníkově ulici zaujme velkolepá zelená vila v novorenesančním stylu z roku 1889 (č. 115 / na mapě: 4), kterou postavil architekt Staněk z Prahy, od něj ji koupil ředitel banky Löwenstein, pak pražský velkoobchodník se semeny Wiesler a nakonec advokát a předseda advokátní komory v Praze Alois Stompe.
V sousední zahradě stojí další ukázka historizujících stylů (č. 116 / na mapě: 5), již si vybudoval lékárník z Vinohrad dr. Štěpánek, aby mezi válkami skončila v majetku pražského továrníka Antonína Štětky.
Ve styku s ulicí Černolická je po pravé ruce pozoruhodné novorenesanční sídlo (č. 122 / na mapě: 6), jež podle dobřichovické kroniky patřilo staviteli Buldrovi, od něhož jej převzal stavitel z pražského Smíchova Antonín Šimek.
Více informací k některým dalším zajímavým vilám na trase je ve fotogalerii.
Vybavíte si zahraniční historický film Rudý Baron o legendárním německém pilotovi z první světové války Manfredu von Richthofenovi? Skvostná vila "Louisa" (Krajníkova č. 118 / na mapě: 8), v zahradě vedle Šimkova domu, byla ve snímku z roku 2008 ztvárněna jako rodinné sídlo Richthofenů. Ve skutečnosti si ji roku 1890 nechal Josefem Blechou postavit továrník František Procháska, zakladatel úspěšné továrny na voňavky a kosmetické přípravky, která po komunistickém znárodnění nesla název Astrid.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
Na stejné straně silnice, jen o několik desítek metrů dále, stojí v mírném svahu letní sídlo právníka Miroslava Krajníka (č. 109 / na mapě: 12), o němž byla řeč v úvodu. A to je vlastně hlavní důvod, proč v Dobřichovicích vůbec jsme. Nebýt Krajníka, zřejmě by na Brunšově žádná výstavná čtvrť ani nevznikla.
Stavba vily byla zahájena na pozemku někdejšího Hrdlova statku v roce 1884 podle projektu architekta a později i poslance Říšské rady Quida Bělského (1855-1909). Jeho stavební firma stojí mimo jiné za budovou Lapidária v areálu holešovického výstaviště, Strakovou akademií, kde dnes sídlí česká vláda, či za skvostnou kanalizační čistírnou v Bubenči.
Manželé Miroslav a Anna Krajníkovi přijížděli do vily i se svými čtyřmi malými dětmi, kuchařkou a chůvou na začátku léta. Na podzim se pak vraceli do Prahy. O dům a rozlehlou zahradu se celoročně staral správce, který žil s rodinou v suterénním bytě. Vila nesla jméno Jarmila, po nejstarší dceři, a Krajník ji daroval své manželce.
O další dvě zahrady dál pak nelze přehlédnout robustní "zámeček" domova pro seniory (č. 365 / na mapě: 14). Původně v něm býval hotel Stejskal s třiceti moderně zařízenými pokoji. Majitel Josef Chytráček tu kdysi pro své hosty zřídil vyhlášenou zvěřinovou kuchyni včetně vynikajících cukrářských specialit. Někdejší hotel stojí již v katastru Všenor. Stejně jako letní vila Jana Štence, nakladatele a majitel grafického závodu v Praze (Brunšov č. 357 / na mapě: 15).
"Zdánlivě jednoduchý patrový dům s mansardovou střechou pro něj navrhl otec české moderní architektury Jan Kotěra (1871-1923), Štencův dlouholetý přítel a spolupracovník ze Spolku výtvarných umělců Mánes. Důmyslně zde použil kombinaci omítky a režných bílých cihel, které se v různých vazbách uplatňují na soklu, vstupním portálu a rámují také horní patro domu," píše web Slavné vily. Dům z roku 1922 je postaven ve stylu moderny a koresponduje s návrhy Kotěrova pozdního období včetně jeho vlastní vily na pražských Vinohradech.
Naproti "zámečku" je na rohové parcele u spojovací silnice původní secesní vila, kterou si jako letní sídlo pořídil v roce 1905 velkoobchodník z Prahy Alexandr Hlasivec (Pod Pensionátem č. 154 / na mapě: 16). Svého času zde bydlel literární kritik, prozaik, básník a vědec F. X. Šalda. Dnes je část objektu dostavěna.
Ulicí Pod Pensionátem mineme několik zajímavých vil (více informací ve fotogalerii), až po pravé straně narazíme na místní unikát - patrovou členitou vilu ve stylu romantického historismu s prvky lidové architektury i secese (Pod Pensionátem č. 143 / na mapě: 21). Pro lékaře Jaroslava Frantu ji v roce 1904 navrhl známý pražský architekt a památkář Kamil Hilbert (1869-1933), který je autorsky podepsán například pod secesním kostelem sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích, ale hlavně pod dostavbou katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Ostatně Hilbert má svou kamennou podobiznu na průčelí a v triforiu katedrály (ve fotogalerii). Kdo to může o sobě říct, že?
"Doktor medicíny Franta působil jako asistent na porodnické klinice u Apolináře a jako člen společnosti Pražské sanatorium se podílel na zřízení prvního soukromého porodnického a gynekologického ústavu v Praze-Podolí. S důrazem na své povolání a životní poslání si nechal na svou letní vilu upevnit kovanou korouhev s letícím čápem, symbolem porodnictví," doplňuje web Slavné vily.
Zahradu lékaře Franty odděluje úzký chodník od sousední parcely, kde můžeme vidět dílo dalšího známého architekta. Pro továrníka Josefa Maternu tu letní sídlo vyprojektoval Osvald Polívka (1859-1931), představitel pozdní neorenesance, průkopník secesní architektury a tvůrce perly tohoto slohu - Obecního domu v Praze či Nové radnice hlavního města (magistrátu). Dobřichovická secesní stavba s útlou věží (Pod Pensionátem č. 161 / na mapě: 22) byla dokončena v roce 1907. Stejně jako návrhy Obecního domu.
O dvě stě metrů dál je po pravé straně nízká neorenesanční vilka z roku 1891, kterou si postavila rodina Hlasivcova (Pod Pensionátem č. 120 / na mapě: 24). Později ji koupil hudební pedagog a zpěvák Gustav Armin Svojsík, jehož žena Anna, harfenistka v Národním divadle, pocházela z Dobřichovic. "Profesor Svojsík, znamenitý koncertní barytonista, vykonal s pěveckým kvartetem cestu kolem světa a zpíval v nejznamenitějších městech v Novém i Starém světě," rozplývá se obecní kronika.
Bratrem Gustava Armina byl Antonín Benjamin Svojsík, český pedagog a zakladatel českého junáctví, který výrazným způsobem ovlivnil celý český skauting. Pěvcovým synem byl Gustav Svojsík ml., zaměstnanec Strojexportu, který podle oficiálního šetření komunistické Státní bezpečnosti zavraždil 3. srpna 1969 ve své dobřichovické rodinné vile (vystavěné na sousední parcele, Pod Pensionátem č. 410 / na mapě: 25) svou matku Annu, manželku Zuzanu a obě vlastní děti, Richarda a Danu. Dům, ve kterém rodina žila, zapálil a potom spáchal sebevraždu.
Ovšem celý případ včetně vyšetřování byl velmi podivný a dodnes se spekuluje o pozadích a motivech masové vraždy. Nedávno se případu věnoval badatel Jaroslav Mareš, který přinesl nová svědectví. Tajemná událost připomíná osud rodiny Jelínkových, ztvárněný v díle Studna seriálu 30 případů majora Zemana, který se v roce 1968 odehrál ve vesnici na protějším kopci tři kilometry odsud.
Než seběhneme po schodech k železniční trati na hlavní Tyršovu ulici, mineme po levé straně strohou vilu Hynka Puce, konstruktéra, který stojí za vynálezem
patentního knoflíku, tzv. patentky, jež později přinesla slávu jeho firmě Koh-i-noor (Pod Pensionátem č. 110 / na mapě: 26).
V cípu, který svírá Tyršova a Svážná ulice, se vypíná bílý dům Anny Nečasové od stavitele Vlastimila Čečelína z let 1940-1941 (Svážná č. 104 / na mapě: 27). Rovné střechy, střešní "sluneční" terasy, trojdílná okna, trubkové zábradlí, bílá omítka… zkrátka typický funkcionalismus. Šlo tehdy o jeden z mála rodinných domů v okolí, který byl díky svému vybavení určen pro celoroční obývání.
Za ním se pak za vysokou zdí ukrývá stavení, které dnes slouží jako Honorární konzulát Korejské republiky (Krajníkova č. 107 / na mapě: 28). "Vystavěno na pozemku Václava Smrže z č. 28. Vilu stavěl hajný Cicvárek a prodal ji Petru Napoleonu Kheilovi, majiteli obchodní školy v Praze. Od něho ji koupil Zítek, majitel pivovaru u Rozvařilů na Poříčí, a od něho přešla v majetek rodiny Hlávkovy," líčí obecní kronika.
Hlavní ulice nás podél železnice dovede čtvrt kilometru dál směrem k silničnímu mostu přes Berounku. Než se k němu ale stočí, mine po levé straně, na úpatí severozápadního svahu, Randovu vilu (Tyršova č. 103 / na mapě: 29). Časem ztratila svou zdobnost, kterou na fasádě s meruňkovou omítkou připomínají už jen některé prvky. Bydlel zde právník, profesor Antonín rytíř Randa, předseda České akademie věd a umění, místopředseda Nejvyššího říšského soudu, jenž byl v roce 1898 jmenován čestným občanem obce.
Před Randovým domech se od Tyršovy ulice odděluje cesta ústící na schodiště a dále na silnici U Rokle, jež míjí borový háj a stačí se do ulice K Tenisu. Zde na rohové parcele měla letní sídlo rodina známého knihkupce, nakladatele, vydavatele a významného představitele moderní knižní kultury Františka Topiče (K Tenisu č. 117 / na mapě: 30).
V sousední zahradě si léto užívala rodina poslance zemského i Říšského sněmu a čestného občana Dobřichovic, právníka Josefa Herolda (Strmá č. 119 / na mapě: 31).
Naproti přes ulici K Tenisu stojí další zajímavý dům obdobného architektonického stylu i data vzniku č. 126 (na mapě: 32).
"Vilu obýval Antonín Vávra, kdysi nejznamenitější umělec Národního divadla v Praze. Narodil se v Praze dne 7. ledna 1847, věnoval se studiu opernímu, jsa nadán krásným tenorovým hlasem, a přijal místo jako lyrický tenor při opeře v Opavě, v Teplicích, pak v Prozatímním divadle pražském. Vynikl zejména v operách Smetanových i jiných. V roce 1889 opustil Národní divadlo a vstoupil jako hrdinný tenor do opery v Rotterdamu. Záhy se však vrátil do Prahy a do soukromého života. V létě obývá svou vilu zde. Byl velikým umělcem a člověkem zlatého dobročinného srdce," zaznamenal před dvě dekádami místní kronikář.
Stejný zdroj popisuje i sídlo o něco výše v ulici po levé straně (Strmá č. 135 / na mapě: 33). V roce 1903 si ho postavil jakýsi rytíř z Rittersheimu, později ho získal majitel krejčovského závodu v Praze a po něm knihtiskař a nakladatel v Praze Otakar Janáček. "Byl zdatným odborníkem, ducha podnikavého, dobrý organizátor, čilý a neúnavný. Byl členem presidia obchodní a živnostenské komory v Praze, členem technologického průmyslového musea, státní a zemské živnostenské rady, členem představenstva gremia knihtiskařů a písmolijců, komorním radou, členem celní rady atd. Mluvil několika jazyky a zcestoval celou Evropu," nešetří chválou pisatel.
Kdyby Janáček v roce 1927 nezemřel, měl by vedle Maurice Pellého za souseda dalšího významného generála, který v Dobřichovicích trávil léto - Jana Syrového. Legionář v Rusku (zúčastnil se bitvy u Zborova, kde přišel o pravé oko) a později náčelník Hlavního štábu československé branné moci si tu v roce 1930 postavil velkou dřevěnou chatu (Strmá č. 330 / na mapě: 35). Krátce před mnichovskou dohodou v září 1938 se Syrový stal také předsedou vlády, po několika týdnech pak ministrem národní obrany. V této funkci se dočkal obsazení republiky Němci. Válku přečkal v ústranní často právě v Dobřichovicích.
Po 2. světové válce byl odsouzen za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, aby československé jednotky nekladly odpor německé okupační armádě, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem - prezidentem Emilem Háchou. Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech.
Mimo trasu zaslouží připomenou ještě funkcionalistický letní dům spolupracovníka Aloise Rašína, vrchního ředitele Zemské banky Maxmiliána Záveského (Na Vyhlídce č. 394 / na mapě: 36). Vilku vyprojektovala dvojice architektů - Lev Krča a Stanislav Tobek. Dcera majitele - žačka významného tvůrce Pavla Janáka Hana Kučerová-Záveská (1904-1944) a jedna z autorek vil ve známé kolonii v Praze na Babě, pak navrhla vybavení interiérů.
Za pozornost stojí i letní sídlo, které pro majitele a provozovatele pražské Adamovy lékárny na Václavském náměstí Karla Kalouse vyprojektoval v roce 1939 architekt Jaroslav Gabriel (Lesní č. 553 / na mapě: 37). Hrázděné strmé štíty, robustní komíny, kombinace kamenného zdiva s omítkou… Kde se tvůrce inspiroval, je zřejmé.
"Tento ojedinělý, ve výsledku spíše rustikalizovaný typ anglického domu vypovídá mnohé o situaci konce třicátých let. Variace na anglický dům v Dobřichovicích poskytoval v atmosféře blížící se války na jedné straně únik do vzdálených světů a na straně druhé tolik potřebný pocit jistoty a bezpečí," popisuje stránka Slavnevily.cz. Architekt Gabriel navrhl v obdobném stylu i jednu z vil na pražském Barrandově (ve fotogalerii).
Seriál "vycházek" Aktuálně.cz (2. série)
- Černošice: boháči objevili venkov díky železnici. Z Prahy přinesli eleganci
- Dobřichovice: letní sídla u řeky, vily generálů i místo děsivé rodinné tragédie
- Zlín, jih: ředitelé továren Baťa s elitními vilami, dělníci v amerických koloniích
- Zlín, sever: ředitelskou vilu tu dědil Havel, cestovatel Hanzelka na své nešetřil
- Brno, Masarykova čtvrť: slavný funkcionalismus, vily, jež zaujaly New York
- Brno, Žabovřesky: strohé vily, pohádková chaloupka, dům diktátora Castra
- Roztoky: Tiché údolí a skvost ukrytý pod omítkou. Vily zde měl i Hamburger
- Jablonec, východ: bohaté továrníky uhranula německá "květinová" secese
- Jablonec, centrum: německá tradice a záhadný nápis z poštovní známky
- Sušice: jednoho stavitele vil zabili nacisti, druhého týrali komunisti
Zajímavé odkazy
Dobřichovická kronika / Památkový katalog NPÚ / Slavné vily / Prázdné domy
