Hrad Karlštejn je pevně usazen mezi zalesněnými svahy Českého krasu. Jako by se na jeho majestátnosti 670 let existence vůbec nepodepsalo. Nad krajinou se robustně tyčí jako v dobách, kdy se v okolních hlubokých lesích proháněla vojska českého krále a římského císaře Karla IV.
Jako v minulosti se člověk cítí také, když od parkoviště dole u Berounky nebo nedalekého nádraží stoupá ke Karlštejnu ulicemi stejnojmenného městyse. Zatímco na hradě se ale člověk přemístí do časů vrcholné gotiky, v podhradí jako by se octnul v dobách vrcholného turismu devadesátých let. Ještě před covidovou pandemií sem každoročně dojíždělo přes čtvrt milionu lidí.
Pro turistické destinace typický vizuální smog je zde snad ještě výraznější než kdekoli jinde. Reklamy na penziony, restaurace, zmrzlinu nebo i muzea "křičí" skutečně ze všech plotů, ukazatelů i zdí budov, často ve výrazných barvách, kterými jsou osazeny i zdejší krámky nabízející levně vyhlížející suvenýry.
Zvláště čeští turisté to však příliš neoceňují. "Byly bychom radši, kdyby tady prodávali nějaké tradiční, ručně dělané výrobky. Ne tretky," shodují se dvě ženy, které na Karlštejn vyrazily na výlet s dětmi. A nadšení ze současné podoby historické části městyse nejsou ani místní. "Dřív to tady bylo takové kamarádské, bydleli zde místní, ale po revoluci domy prodali. Dnes tady všichni myslí jen na zisk, je to čistě turistické," popisuje místní důchodkyně, která v městečku žije od narození.
To zásadní zde ale chybí: turisté, a to zejména ti zahraniční. Po dvou sezonách poznamenaných covidovou pandemií očekávali místní podnikatelé jejich velký návrat, zatím ale davy nepřichází. Prázdno je i před obchodem se starožitnostmi, kde si může člověk koupit staré sklenice nebo svícny, ale také busty sovětského diktátora Josifa Stalina nebo beranici se srpem a kladivem. "Včera tady byly dva autobusy, zastavilo se nám tady asi deset lidí. Vždyť takhle nejde vydělat," smutní majitelka.
Příčina je podle ní jasná: Karlštejn nedělá dost pro svou vlastní propagaci. "Je to tady jako město duchů. Trochu by se hrad mohl snažit," říká s mírně rozzlobeným výrazem na adresu kastelána Lukáše Kunsta. "Skoro jako by na hradě nikoho nechtěl," doplňuje další žena.
Cestou prázdnými ulicemi městečka míjíme takových krámků více. Na potenciální kupce zde marně čekají hrnečky, magnetky a pohlednice s Karlštejnem a Prahou, která leží odsud půl hodiny autem, ale také věci, co nemají s místní historií nic společného - plastové šperky, plyšoví pokémoni, šály anglických fotbalových týmů nebo trika s nápisy jako "Kde se pivo pije, tam se dobře žije" či "Potřebuju trávu".
"Vy určitě někam napíšete, jakou tu děláme ostudu," volá na reportéry muž s jihoslovanským přízvukem stojící u regálu jednoho z obchůdků s levnými suvenýry. Představuje se jako Predrag. Do Česka se přestěhoval z Chorvatska v době, kdy v jeho zemi zuřila válka.
Na Karlštejně podniká už téměř čtvrt století a není to poprvé, co si reportéři fotí jeho sortiment. Na kritické komentáře o tom, jak obchodníci narušují historický ráz Karlštejna, je zvyklý. Nic ale měnit nechce. "Vy byste všichni chtěli, abychom prodávali nějaké sochy. Ale ty sochy nikdo nebude kupovat," říká s úsměvem, zatímco se za ním v dopoledním slunci lesknou vyskládané meče a nože.
Vzápětí ale přiznává, že v poslední době obchody moc nejdou. V důsledku pandemie podle něj muselo v okolí skončit asi pět podobných krámků a situace se nezlepšuje ani teď. "Od poloviny února už tady bylo vždycky plno, zejména Italů. Letos už se měli vrátit, ale myslím, že vyměnili Česko za nějakou jinou destinaci," domýšlí si.
Situace podle něj dopadla i na výrobce suvenýrů, a to zejména na ty menší. I proto jeho sortiment vypadá, jak vypadá. "Tohle seženu, nějaké džidži midži," ukazuje na zástupy klíčenek, zapalovačů a dalšího pestrobarevného zboží vyskládaného na stolku před krámkem. "Ale hodnotné věci už nejsou. Třeba pěkný porcelán, tady mám poslední kusy. Pán už to prostě nevyrábí," říká Predrag.
Tolik turistů, že hvězdy padaly na hlavu
Přehlídka nepřestává ani v závěru stoupání k hradu. Míjíme stánek s trdelníkem, tedy pochutinou, která bývá nepravdivě vydávána za tradiční český pokrm. A před samotnou branou hradu stojí muzeum voskových figurín, rovněž typický moderní doplněk českých turistických destinací.
Záhy vidíme, že úbytek návštěvníků nezpůsobil jen covid. "Pozor, stavba!" hlásí nápisy na nádvoří, jehož část je zakrytá kovovými zábranami. Na hradě právě finišuje jedna z největších oprav za poslední dekády - trvala přes dva roky a stála více než 150 milionů korun. I přesto na nádvoří, na rozdíl od zbytku městyse, převládá typický turistický ruch. Většinu ho má na svědomí jeden z mála zájezdů mladých Italů, který letos dorazil. Čekání na prohlídku si krátí pořizováním selfie a pitím svařáku.
Vstupujeme do budovy karlštejnského purkrabství. Odtud stovky let úřadoval správce hradu a okolí, dnes zde sídlí i bydlí kastelán Lukáš Kunst. "Spousta podnikatelů nedělá pro hrad nic a jen si pořád stěžují, co zase kastelán udělal špatně. Třeba že máme málo otevřeno a lidé sem tolik nejezdí. Já ale nemám zodpovědnost za podhradí. Mám trestněprávní odpovědnost za hrad Karlštejn," tvrdí Kunst.
Stůl má zavalený papíry, v jednom rohu leží náčiní na malování, v dalším hromady krabic. "Je to tady teď takový sklad materiálů, dokumentací, ale i výkrytů do oken," popisuje nepořádek spojený s rozsáhlými opravami Kunst. Před covidovou pandemií hrad ročně navštívilo skoro čtvrt milionu lidí a i loni to bylo více než 150 tisíc. V 90. letech tudy prošlo i 350 tisíc lidí ročně.
Na rozdíl od ostatních hradů a zámků má navíc Karlštejn otevřeno celý rok - v létě každý den, v zimě zpravidla přes víkendy. Zajímavé pro turisty i podnikatele, Kunst to ale nazývá "prokletím". "Hrad nemá kdy si oddechnout. Overturismus z mého pohledu nastává v momentě, kdy začíná být památka poškozována. To je už při 500 lidech denně. My jich máme 1000," upozorňuje kastelán.
Středověký hrad se tak pod neustálým náporem turistů opotřebovává. "Architekt Josef Mocker tady v 19. století udělal krásné podlahy z dlaždic. Vzor na nich ale jde rozpoznat už jen po stranách místností," popisuje Kunst.
Každá skupina turistů navíc přináší do starých místností Karlštejna vlhkost. A vytváří tak ideální prostředí například pro houby nebo parazity. V 90. letech byla kvůli návštěvám v kapli svatého Kříže stoprocentní vlhkost. To nesvědčilo některým materiálům, kterými se tmelily puklice na stropě čili onom známém symbolickém nebi. Ty se pak uvolňovaly.
Jindy je zase problém tolik turistů najednou uhlídat. "Někdo má pro mě občas nepochopitelnou touhu vyrýt do renesanční zdi 'Byl jsem tady, Tonda' nebo třeba uloupnout kousek zlacení a na nádvoří ho hodit do koše," vzpomíná kastelán.
Kam s tím? Maximálně do kontejneru
Nabízí se tedy otázka: Nemají podnikatelé pravdu, když říkají, že by kastelán byl nejraději, kdyby mu na hrad nikdo nechodil? "Já i můj předchůdce zastáváme jednu teorii. Návštěvnický provoz se vždy musí přizpůsobit památce. Nikdy naopak. My jsme tu dočasně, ale památka je tady 670 let a chceme, aby tady ještě 670 let stála," podotýká Kunst.
Odmítá tak, že by hrad dostatečně nepropagoval. Nepříliš zvyšující se návštěvnost přisuzuje doznívání covidové pandemie a také rekonstrukci. Podle něj naopak některé lidi od návštěvy Karlštejna odlákávají právě podnikatelé.
"Vesnička je velmi malebná, když je vše zavřené. Jenže oni pak vytáhnou markýzy, k tomu 46 reklam a je z toho Disneyland. Lidé to pak vnímají negativně. Byl bych rád, kdyby to mělo nějakou úroveň. Na hradě neděláme nic, co by je a jejich práci poškozovalo. Oni tím, co prodávají, bohužel někdy poškozují i Karlštejn jako celek," míní kastelán.
Mezi ním a podnikateli stojí úřad městyse. Ten na letošek připravuje velkou marketingovou kampaň, která bude mít za cíl nalákat na Karlštejn návštěvníky Prahy a Středočeského kraje.
"Samozřejmě se snažíme kultivovat veřejný prostor tak, aby působil příjemně a návštěvníci se zde cítili dobře. Nemáme však pravomoc nařizovat obchodníkům, co mohou či nemohou prodávat. Některé reklamní nosiče jsou umístěny na soukromých pozemcích či nemovitostech," upozorňuje místostarosta Karlštejna Petr Weber.
Přesto se podle něj už Karlštejn mění. Typický návštěvník hradu a městečka se podle něj chová jinak, než jak tomu bylo před pandemií. Ubylo Rusů i Asiatů, levné zboží dnešní turista tolik nekupuje a je méně tolerantní vůči křiklavým reklamám. "Mnozí podnikatelé na tuto skutečnost už reagují estetickými úpravami svých prodejen či restaurací," říká Weber.
Cestou na parkoviště opět potkáváme Predraga. Začalo pršet, prodejce tedy zvažuje, zda část zboží nepřemístí dovnitř. Neskrývá ovšem, že mu hlavou běhají myšlenky, jestli krámek nezavřít nadobro. "Kam ale se vším tím zbožím? Maximálně do kontejneru," odpovídá si sám Predrag s posmutnělým výrazem, zatímco skládá triko, na němž je anglicky napsáno: "Můj bratr byl v Praze a jediné, co mi přivezl, je tohle hnusné triko."
Perly v mouru
Série reportáží z míst v Česku, která se vymykají.
"Město jsou jen kulisy." Přeplněný Krumlov je pryč, ale místní se do centra nevrátí
"Není tu nic a k tomu draho." Špindlerův Mlýn kazí apartmány, vyhání turisty i místní
Z klidné vsi přeplněným letoviskem. Na Dolní Moravě jde jen o byznys, naříkají místní
"Hrozí, že lázeňství umře." Karlovy Vary živili Rusové. Jsou pryč a Češi je nenahradí
Ani pro turisty, ani pro místní. Pustnoucí Kutná Hora bojuje s pověstí města duchů
"Je strašný, jak se tu boháči roztahují." Lipnem otřásá spor o budoucnost přehrady
Praha se chce zbavit matrjošek a odlákat opilé cizince. Nově cílí na bohaté turisty
Disneyland bez turistů. "Cetky" vzbuzují pnutí mezi Karlštejnem a prodejci v podhradí
"Pořád se na nás někdo dívá." Šumavu místo pohraničníků křižují davy turistů
