Týdeník Respekt uvedl, že muž z Ruska měl u sebe mít při příjezdu do Prahy smrtící jed ricin. Rusko to označuje za "novinářskou kachnu". Jak tuhle zprávu vlastně chápat a brát? Je pro vás představitelné, že by Rusové měli v úmyslu likvidovat vašeho syna? Českého občana?
Je to tradiční ruský styl, ale většinou se to týká jejich vlastních lidí. Trockým počínaje přes Litviněnka a Skripala a tak dále. V jejich očích jsou to "odpadlíci", které takto likvidují. Na druhou stranu, v dobách studené války likvidovali i ty, kteří jim "jen" překáželi, a současný ruský prezident je hrdý na to, že pracoval pro KGB.
Rusové se nám snaží vnucovat své falešné historické narativy a to, že je odmítnete, může někomu do té míry vadit, že nelze vyloučit ani nebezpečí fyzické likvidace. A když předtím nic nepomohlo, ani zastrašování, tak je možné, že někoho napadne, když to nejde jinak, tak ho eliminujme. K tomu tady ovšem máme naše služby, máme tady policii, které, jak věřím, vědí, do jaké míry je to nebezpečí reálné, a podle toto se zařídí.
Váš syn je už déle než tři týdny na tajném místě mimo kontakt s rodinou, pouze telefonicky. Není to přehnané, nebo lépe řečeno, co bude dál?
Je skutečně na policii, aby vyhodnotila míru rizika a podle toho aby konala. Myslím si, že ten režim, který zvolili, byl určitě na začátku adekvátní. Nicméně nevím, zda to musí být stále tak přísné. Zda by už nebyl možný způsob ochrany, který měl Ondřej už loni na podzim. Kdy ho policie hlídá, ale v zásadě mu to umožňuje výkon funkce a styk s rodinou.
Jednoduchá otázka: bojíte se o Ondřeje?
Samozřejmě a už jsem to médiím také řekl. Ale pro ty, kterým to udělalo radost, že se o syna bojím, a začali nám psát, že máme opravdu důvody se bát a že je nejvyšší čas, aby naši rodinu vyhubili - tak těm bych rád vzkázal, že bát se o syna je přirozený instinkt normálního rodiče. Ale zastrašit se opravdu nenecháme, ani Rusy, ani jejich zdejšími pohůnky.
Diplomat Petr Kolář
V minulosti byl poradcem prezidenta Václava Havla pro evropskou integraci a Balkán, ale i velvyslancem ve Švédsku, Irsku, USA a do roku 2012 v Rusku. Jakožto velvyslanec v USA jednal i o umístění amerického radaru v České republice.
Později pracoval ve skupině PPF českého miliardáře Petra Kellnera. Na starosti měl její byznysové zájmy v cizině, především v Rusku, Číně a Vietnamu. Věnoval se také lobbingu na úrovni EU.
Od roku 2014 pracuje pro americkou právní firmu Squire Sanders. Má dva syny, z nichž jedním je starosta Prahy 6 Ondřej Kolář.
Prezident Putin podepsal zákon, podle kterého chce Rusko stíhat, jak prohlásil jejich ministr obrany Sergej Šojgu, české politiky. České ministerstvo zahraničí to ve svém oficiálním prohlášení "striktně odmítlo". Vy jste byl dlouholetý diplomat. Považujete to za dostatečnou reakci?
Vůči zmíněnému zákonu, který si schválili v Rusku, to považuji v zásadě za adekvátní. Je to sice bizarní, že v zahraničí chtějí stíhat někoho za to, že se dotkne jejich ideologického výkladu historie, jejich narativů a symbolů, ale z právního hlediska jde o instrument, který na Západě máme taky. Americká FBI může stíhat v nepřítomnosti cizí státní příslušníky, švýcarský nebo belgický soud může obdobně řešit cizí občany. Takže v této konkrétní věci by bylo další diplomatické vyostřování asi zbytečné.
Jinou věcí ale je, když ruský politolog (Sergej Čerňachovskij z ruského institutu Izborský klub) v podstatě vyzval k vraždě mého syna. Když napsal, že by s ním mělo být naloženo jako s Heydrichem. Tam bych očekával, že se ozveme, že požadujeme od ruské strany, aby proti tomu člověku zakročila. I když to asi není ruský stát, který toho pána navedl, tak ruský stát k tomu mlčí. Což je klasická taktika současné putinovské kliky. Oni přímo nevybízejí k agresi nebo se přinejmenším tváří, že nevybízejí. Ale když někdo dělá takové kroky, tak mlčí.
Ministr Šojgu teď požádal o možnost přemístění sochy do Ruska. Ministr Petříček uvedl, že "jsme připraveni o tom jednat". Nebylo by to řešení, které by situaci zklidnilo, možná i celou kauzu ukončilo?
Už jsem řekl, nejsem pro jakékoli vyostřování. A pokud by ministr Petříček třeba zvažoval, že stát sochu odkoupí, aby ji pak předal nebo dal Rusům, bylo by to jeho řešení. A taková úvaha tady evidentně je. Já si ale nejsem jistý, zda by to bylo správné.
Ohledně sochy s ruskou stranou v zásadě nebyla možná komunikace. Lze doložit dopisy, že syn Ondřej se jako starosta Prahy 6 opakovaně snažil s ruskou ambasádou jednat, sochu jim nabízel, ovšem z ruské strany se vždy jen ozval křik, co si to vůbec dovoluje. A teprve když byla odstraněna a přemístěna do depozitáře, tak najednou píše ruský ministr Šojgu našemu ministrovi obrany Metnarovi, ať sochu vydá.
Z mého pohledu by to z naší strany bylo gesto dobré vůle. Jenže to by se Rusko také muselo chovat, aby si takové gesto zasloužilo. Ale oni s námi nejednají, oni pouze vznášejí požadavky a rozkazy. Nevedou diplomacii, ale buďto vyhrožují, nebo nakazují, co máme nebo nesmíme dělat.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov přímo zatáhl do věci i vás, když zmínil jako "zajímavý detail", že jste byl velvyslancem v USA a v Rusku a že nyní pracujete pro americkou právnickou kancelář.
Rusové zneužijí vše, jak se jim to právě hodí. Moje americké vazby jsou důvodem, že starosta Prahy 6 postupuje, jak postupuje? Ano, byl jsem velvyslancem v USA, a ano, hájil jsem české zájmy v Rusku. A proto mohou Američané za to, co se děje v Bubenči? To je tak směšné, že se na to i těžko odpovídá, co k tomu lze říct.
Rusko upozorňuje, že váš syn Ondřej měl k dispozici právnický posudek vypracovaný právě v kanceláři, kde působíte.
Oficiální posudek si nechala radnice Prahy 6 vypracovat u české advokátní kanceláře RHK & partneři. Tato právní analýza konstatovala, že přemístění sochy by nebylo porušením česko-ruské mezivládní smlouvy z roku 1993. Socha není uznána ani jako válečný hrob, ani jako válečný památník, a navíc je v majetku Prahy 6.
S Ondřejem jsme o tom pak samozřejmě mluvili. Posudek, který tak leží Rusům v hlavě, byl jen dalším právnickým názorem několika českých advokátů, mých kolegů a kamarádů. Odborným, ale v zásadě soukromým, který potvrdil předchozí oficiální právní analýzu od zmíněné české advokátní kanceláře. S Amerikou to nemá nic společného.
Kritici namítají, pokud měla být socha vůbec odstraněna, tak hned po roce 1989, před třiceti lety.
S tím souhlasím, mělo se to řešit před třiceti lety, jenže to se nestalo a ta socha vyvolávala celou dobu kontroverze a emoce. Není pravda, že si jí nikdo nevšímal, že nevadila. A nelze se divit, přímo v Bubenči žijí příbuzní, potomci lidí, československých občanů, které Směrš a NKVD (sovětská vojenská a civilní zpravodajská služba), jež přišly do Prahy s maršálem Koněvem, vyvlekly do ruských gulagů a už jsme je nikdy neviděli.
Ondřej dal k soše vysvětlující cedulky, což ovšem nejenže neuspokojilo ty, kteří tam sochu nechtěli, ale vyvolalo agresivní reakci ze strany ruské ambasády a všech těch obdivovatelů putinovského Ruska, kterých tady je mezi námi překvapivě dost. Pokus o řešení kompromisem se nelíbil ani jedné straně a situace pak už jen eskalovala.
Jak hodnotíte, když váš syn doprovodil přemístění sochy vzkazem na Facebooku "Neměl roušku"? S dodatkem, že pravidla platí pro všechny.
Já jsem k tomu Ondřejovi řekl, že tento způsob humoru nepokládám v dané věci za vhodný a že si ponese následky, což se také děje. Pokusil se, jak sám říká, už tak dost bizarní a složitou situaci tímto způsobem odlehčit, ale ničemu tím nepomohl, naopak to zbytečně přehnal a on to zpětně připouští.
Pokud jsme mluvili o oficiální české reakci: prezident Miloš Zeman vašeho syna veřejně kritizuje, snaží se ho urazit. A ruský ministr zahraničí Lavrov se pak na Zemanovy výroky odvolává.
Moskva nás konfrontuje, z Ruska, z tamní politiky, přicházejí nápory negativní energie a z jejich pohledu je důležité, zda to tady padá na úrodnou půdu, zda svojí agresivitou a konfrontací získávají sympatie, nebo jim to spíše škodí. A ruské vedení má bohužel pocit, že jim to prospívá. Protože tady mají ze strany českého prezidenta velkého zastánce a cítí se jím být podpořeni. A to vše pak má dopad do společnosti, mnohem aktivněji se projevují různí extremisté, ať už zleva, či zprava.
My jsme byli jako rodina zvyklí na výhrůžky, například už v době, kdy se zde jednalo o možném umístění amerického radaru, nám vyhrožovali, že unesou děti, mojí ženě psali, že ji podřežou. Ale i pro moji ženu, která už byla docela otrlá, nebylo vůbec lehké, když před svou nedávnou předčasnou smrtí viděla, že i právě hlava našeho státu přispívá k tomu, jak agresivně, nenávistně se lidé chovají. Naši synové jsou už dospělí, postarají se o sebe, ale já jsem od ní dostal za úkol, abych na ně dával pozor. A řekněme, že Miloš Zeman mi tenhle úkol docela ztěžuje.
