Praha - Změna pravomocí prezidenta, povinné majetkové přiznání pro nastupující politiky nebo zavedení registru smluv, který by měl být alespoň v omezené podobě přístupný veřejnosti. To je jen několik novinek, které by chtěl letos prosadit ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier.
Kromě prosazení řady zákonů s "protikorupčním potenciálem" je podle Dienstbiera potřeba změnit také ústavu. "Konkrétní zadání je upravit pravomoci jednotlivých ústavních institucí v návaznosti na přímou volbu prezidenta tak, aby byla zachována parlamentní forma republiky, která je pro náš systém tradiční už od vzniku Československa," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
A jak se ministr staví k nedávné kauze hradního kancléře Vratislava Mynáře, který v souvislosti s podezřele výhodnou koupí vily ve Strašnicích opět odmítl zveřejnit svůj majetek? "Přijde mi logické, že má zásadní slovo při vypisování veřejných zakázek, a zákon by se na něj měl vztahovat už dnes," konstatuje.
Aktuálně.cz: Kdyby měl mít rok 2015 z pohledu legislativních změn motto, co by to bylo?
Jiří Dienstbier: Jednak efektivita fungování státu zejména ve finanční oblasti, protože jednou z priorit je elektronická evidence tržeb a prokazování původu majetku. Pak je to celá řada zákonů, které mají přívlastek „potenciálně protikorupční“. Vybrat mohu novelu zákona o státním zastupitelství, spuštění zákona o státní službě, zákon o vnitřní kontrole, který má ohlídat hospodaření příjemců veřejných peněz.
A.cz: Když jste zmínil zákon o státní službě - už teď na některých ministerstvech obsazují posty státních tajemníků, přestože je podle zákona ještě vybrat nemohou, když chybí superúředník na vnitru.
Nemají vybraného státního tajemníka. Podle zákona ne. Dnes si každé ministerstvo může přizpůsobit svoji vnitřní strukturu v zásadě podle libosti, v tom byl také velký problém, že státní služba na jednotlivých ministerstvech byla velmi nejednotná, a to by právě měl zákon změnit (úředníci se překlopí do režimu zákona od července, pozn. red.). Teď si může každý určit na svém ministerstvu státního tajemníka, ale není to státní tajemník podle zákona o státní službě. Ten se musí vybrat postupem, který je popsán ve služebním zákoně.
A.cz: Ne všichni vaši kolegové to vědí. Ministerstvo obrany je přesvědčeno, že už výběrové řízení dělat nemusí.
I na ministerstvu obrany se včas dozvědí, že musí.
A.cz: Jak rychle se zvládnou schválit zmíněné protikorupční předpisy? Protože například zákon o registru smluv od loňského podzimu leží zaparkovaný na ministerstvu vnitra a pomalu se na něj zapomíná.
Nepochybně budou takové, které se budou prosazovat snadněji. Zákon o registru smluv je součástí vládního prohlášení, čili já to beru jednoznačně jako závazek této koalice zákon prosadit tak, aby plnil účel. To znamená, aby posílil transparentnost v oblasti zadávání veřejných zakázek, prodeje majetku státu nebo samospráv. Bylo by efektivní, kdyby povinnost zveřejnění byla spojena se sankcí, ať už vázáním na účinnost smlouvy nebo jinak. Problém je při jednání se zástupci samospráv, zejména mají obavu malé obce, že budou administrativně přetížené. To se ale dá překonat postupným náběhem, že menší obce dostanou pár let odklad. Stejně tak je možná rozumné bavit se o finančním limitu, odkud bude povinné smlouvy zveřejňovat.
A.cz: Podaří se podle vás letos, aby Sněmovna o registru smluv hlasovala?
Doufám. Na ministerstvu vnitra vzniká koaliční verze, chystá se studie dopadů zákona. To je totiž společný jmenovatel všech protikorupčních zákonů, které vyžadují vytvoření nějakého centrálního informačního systému. Víme, jak fungovala oblast IT v posledních letech, velmi těžko se to mění, když vlak už je rozjetý, ale musíme s tím něco udělat. Registry nesmí stát nepřiměřené částky ze státního rozpočtu.
A.cz: Zákon o finanční kontrole bude mít pravděpodobně podobné obtíže jako registr smluv. Samosprávám se nelíbí ani jeho základní principy, například že smlouvy podepisuje ten, kdo o nich opravdu rozhoduje, a auditní kontrola zastřešená ministerstvem financí.
Problém je centralizace a pak snaha ministerstva financí alternovat pomalu Úřad vlády a zastřešovat celou státní správu. Chápu, že každý resort by na sebe nejraději stáhnul co nejvíce pravomocí, ale v tomto případě nám to nepřijde úplně vhodné.
A.cz: A jak byste dohled nad hospodařením nastavili?
Vzhledem k tomu, že jde o celkovou koordinaci, je otázka, jestli by základní kompetence neměl mít premiér na Úřadu vlády. Nepochybně máte pravdu, že ten zákon má před sebou ještě hodně a hodně dlouhou cestu a mnoho debat, než vůbec bude možné dospět k jeho konečné podobě.
A.cz: Není na to vhodnější ministerstvo financí, které pod sebou má auditory a generální finanční ředitelství?
Nejde jen o audit, ale o roli koordinátora.
Nemáme IT odborníky
A.cz: Která protikorupční opatření budou mít snazší osud?
Mohu uvést zákon o střetu zájmů, kde je velmi jednoduché zavést jeden z požadavků – aby politici podávali majetková oznámení už při nástupu do funkce. Dnes chybí základní srovnávací základna, od níž lze sledovat, jestli někdo na začátku výkonu funkce nezačal svůj úřad využívat ve svůj majetkový prospěch. To je jen pár vět. Mnohem složitější je ale debata o zavedení centrálního registru, opět hezká IT zakázka předběžně odhadovaná na desítky milionů korun, s čímž nejsem úplně vnitřně srozuměn. Ale centralizace a přímý online přístup k těmto datům ze strany veřejnosti a médií umožní mnohem efektivnější kontrolu.
A.cz: Má jít tedy o veřejně přístupný registr?
O tom se také musíme bavit. Mohou tam být různé kategorie, například že pro členy vlády a Parlamentu bude větší rozsah informací, které budou veřejně dostupné. Pro nižší funkcionáře, kteří mají také povinnost oznámení podávat, může být rozsah podstatně menší. Musíme se bavit o tom, kde nastavit hranici, ale veřejná kontrola by byla prospěšná. Bude debata také o tom, jestli pověřit nějaký úřad centrálním dohledem nebo aspoň metodickým vedením. Neziskové organizace chtějí nezávislý úřad, ale ten nemůže být vytvořený jen pro tyto účely. To by byl nákladný režim. Teoreticky, pokud bude politická shoda na tom, že bude vytvořený dohledový orgán pro kontrolu financování politických stran, umím si představit, že by mohl mít působnost i pro oblast střetu zájmů. Je to ale zatím obecná úvaha, ne legislativní zadání.
A.cz: Nejde u nových registrů využít už stávající softwary nebo nakoupené licence?
Nevím o projektu, který by byl bezprostředně využitelný. Je to zase problém celé oblasti IT ve státní správě. Informační systémy jsou roztříštěné, často jsou velmi problematické licence, které neumožňují rozhodovat o jejich úpravách. Popravdě nás čeká složitá debata a přechod bude na léta. Stát by měl mít vlastní kapacitu i na programování vlastních informačních systémů. Má to Česká národní banka, funguje to a je to podstatně levnější.
A.cz: Problém bude v tom, že státní správa nemá IT odborníky, protože je nedokáže zaplatit.
To nemá. Musela by se vytvořit nová samostatná jednotka, která by nebyla vůbec levná, ale byla by čtyřikrát levnější než outsourcování těchto služeb.
Neefektivní kontrola
A.cz: Patří pod zákon o střetu zájmů Kancelář prezidenta republiky? Ta tvrdí, že ne, což vyvolává otázky v souvislosti s nedávným nákupem vily kancléře Vratislava Mynáře.
Je to otázka výkladu, protože zákon některé veřejné činitele přímo označuje, ale některé definuje obecnými kritérii. Mimo jiné se vztahuje na vedoucí zaměstnance na čtvrtém stupni řízení, a pokud zároveň nakládají s financemi, rozhodují o veřejných zakázkách. Zákoník práce do této kategorie vedoucího Kanceláře prezidenta republiky výslovně zařazuje. Přijde mi logické, že má zásadní slovo při vypisování veřejných zakázek, a zákon by se na něj měl vztahovat už dnes.
A.cz: I bývalé vedení kanceláře za Václava Klause říká, že si zákon vykládalo stejně – že se na ně nevztahuje. Jak je možné, že tu tak dlouho selhává kontrola povinností?
To je známá věc, že v této oblasti kontrola efektivní není, a je to také jedním z cílů chystané novely. Ideální by byl ten nezávislý dozorující úřad, který by zajistil centralizované podávání v elektronické podobě, aby se mohla přidat i veřejná kontrola.
A.cz: Kdyby veřejná kontrola na něco přišla, jaký je pak postup? Aby za pochybení přišla i sankce.
Sankce je už dnes, ale moc se neuplatňují. Počítáme s posílením, včetně rozčlenění z hlediska různé míry závažnosti porušení zákona.
Ústava se musí změnit
A.cz: Mezi úkoly pro letošní rok patří také změna ústavy. Je nutné ji přepisovat?
Koalice dospěla k názoru, že ano. Konkrétní zadání je upravit pravomoci jednotlivých ústavních institucí v návaznosti na přímou volbu prezidenta tak, aby byla zachována parlamentní forma republiky, která je pro náš systém tradiční už od vzniku Československa. Hovoří se i o dalších změnách. K Ústavě se nepochybně nemá přistupovat účelově a měnit ji, jak se hodí. Vždy se píše na dlouhou dobu, pravidla musejí být obecná a měla by pomoci zejména v dobách, kdy je těžko. Dojde-li ke sporu, měl by být snadno vyložitelný podle ústavních pravidel. Na základě zkušeností, to tak ne vždy je, protože ne každý vyjadřuje silnou vůli respektovat třeba ústavní zvyklosti.
A.cz: Chystáte se kromě ústavy upravovat i zákon o přímé volbě prezidenta? Protože se ukázalo, že nefunguje, když došlo na kontrolu kampaní – například Strana práv občanů utratila víc, než zákon dovoluje a část sponzorů úmyslně zveřejnila také až po nich. Jenže chybí sankce.
To by si změnu nepochybně zasloužilo. Budeme o tom debatovat i v rámci diskuse o zavedení pravidel a finančních limitů na výdaje i u jiných typů voleb. Zkušenost z přímé volby prezidenta je v tomto zajímavá, zejména to, jakým způsobem někteří velmi zlehčovali své výdaje, případně sháněli peníze ještě několik měsíců po skončení voleb. Dělo se to netransparentním způsobem a bez možnosti jakékoli sankce. Těžko někdo zbaví úřadu zvoleného prezidenta na základě dodatečně zjištěných nesrovnalostí v kampani. I když i to si umím představit, pokud by to bylo průkazné a při soudním přezkumu by se ukázalo, že to mohlo mít zásadní vliv na volební výsledek. Je naprosto jasné, že pravidla byla neefektivní.
A.cz: Jak by se to mělo změnit?
Už teď je možnost sankce na volební výbor, ale bylo to problematické. Protože peníze dostal kandidát, ale zodpovědnost nesl výbor. Někdo měl peníze, jiný zodpovídal. Musíme se tím zabývat a lze tam vnést pravidla, například zakázat některé typy kampaně. V minulosti se diskutovalo o omezení billboardových kampaní. Lze přesně sledovat objednávky v systému, kam by kandidáti případně i v jiných typech kampaní objednávky registrovali. Teď nedefinuji, jak by měl zákon znít, musíme nejprve srovnat, jaké jsou úpravy v zahraničí. Je bohužel jasné, že lidská vynalézavost bude větší než sebelepší právní úpravy.
A.cz: Projde ten zákon revizí, než nastane další prezidentská volba?
Zatím není v legislativním plánu, ale nepochybně bude muset. Teď máme v plánu novelu zákona o politických stranách, ve vztahu k jejich financování. Tam bezprostředně nejde limity upravovat, to musí být ve volebních zákonech. Předpokládám, že je pak budeme řešit jako celek, pravidla se nastaví obecně a promítnou se do všech typů voleb.
A.cz: Myslíte, že přes vašeho koaličního partnera, hnutí ANO, projdou limity na kampaně nebo dary?
Pokud se bavíme o korektnosti politické soutěže, měla by tu být aspoň symbolická rovnost mezi občany. Jako mohou každý jedním hlasem ovlivnit volební výsledek, měli by mít aspoň trochu srovnatelnou rovnost ve finančním ovlivňování politického dění. Proto jsme jako ČSSD prosazovali limity na dary, strop pro jednotlivce a úplný zákaz darů od firem. Předpokládám, že to bude velmi složitá diskuse.
A.cz: V protikorupčním plánu se také říká, že vy přichystáte věcné zadání řešení toho, aby stát nemusel obchodovat s firmami, které mají neprůhlednou vlastnickou strukturu. Jak to chcete udělat?
Musíme najít řešení, které neodporuje našim mezinárodním závazkům. To nám komplikuje přesnou definici zadání. Cíl je zřejmý – ideální by bylo, kdyby bylo zcela průhledné vlastnictví jakéhokoli subjektu, který by měl jakýkoli vztah s veřejným sektorem. Je to důležité i z hlediska veřejné kontroly hospodaření s veřejným majetkem. Stoprocentní ochrana neexistuje. Když se schvaloval zákaz akcií na majitele, říkal jsem, že jde jen o jedno z dílčích opatření, není to samospasitelné. Jako advokát vím, že není těžké tu mít naprosto transparentní vlastnickou strukturu s naprosto neviditelným majitelem v zahraničí. Ale aspoň jim zvyšujeme náklady.
