Jak se bezprostředně po udělení ocenění cítíte?

Na jedné straně cítím obrovskou radost a pýchu. Zároveň to ale vnímám jako obrovskou zodpovědnost. Ještě větší, než jsem měl doteď, protože spousta lidí se na mě nyní dívá jako na pozitivní vzor. Dává mi to pocit, že je potřeba nastartovat a dělat užitečnou práci v širším měřítku. Nejen u nás ve městě nebo ve Velké Británii.

Když se vrátíme na začátek – jak jste se o tom, že se vám královna chystá udělit vyznamenání, dozvěděl?

Manželka mi zavolala do práce a jako první věc mi řekla, že budu potřebovat nové kalhoty. Řekla, že mi přišel dopis, že jsem byl nominován na tuto cenu, a zda ji chci přijmout. Když jsem přišel domů, musel jsem se podívat, co to vůbec je, protože jsem o tom vyznamenání nic nevěděl. Pak se mi úplně podlomila kolena. Byl to úžasný pocit. V dubnu jsem pak dostal oficiální dopis podepsaný královnou, že mi uděluje titul MBE.

Související

Romský policista z Česka dostal od královny Alžběty II. prestižní Řád britského impéria

A jak samotný ceremoniál v Londýně probíhal?

Bylo to v budově ministerstva vnitra, řád mi předával náměstek ministra – jako cizinec jsem nepřevzal cenu přímo od královny. Na ceremonii jsem byl jediný oceněný. Nejprve jsme se chvíli bavili, potom jsme pozvali i rodinu a další hosty a pak měl náměstek proslov. Přišpendlil mi medaili na sako a předal certifikát podepsaný královnou a princem Filipem.

Na vyznamenání vás nominovali lidé z vašeho okolí?

Ano, později jsem zjistil, že to byl například policejní inspektor nebo dva lidé z městského úřadu.

Řád jste si vysloužil za práci, kterou pro společnost vykonáváte. Co přesně jste dokázal?

Před osmi lety jsem založil dvě komunitní sdružení – staráme se o slovenskou a českou komunitu, abychom udrželi kulturní povědomí a aby děti nezapomněly náš jazyk. Uspořádal jsem řadu různých akcí – dny dětí, dny matek, mezinárodní romské dny. Založil jsem knihovnu s českými a slovenskými knihami a vydal jsem také publikaci, která slouží jako průvodce pro nově příchozí migranty. Aby věděli, co mohou a co ne, aby se nedostali do zbytečných problémů.

Vždycky jsem k dispozici lidem, kteří potřebují pomoc. Každý má moje telefonní číslo. Pracovní telefon nevypínám vůbec, takže mi lidé volají i ve tři hodiny ráno, abych jim pomohl. Také jezdím po školách v celé Británii a snažím se motivovat děti k tomu, aby věděly, že mohou ve svém životě dosáhnout více. A když je potřeba, chodím překládat pro různé instituce…

Zmínil jste, že je pro vás vyznamenání závazkem. Co dalšího tedy máte, nyní jako člen Řádu britského impéria, v plánu?

Zatím jsem se soustředil jen na Velkou Británii. Od té doby, kdy jsem dostal ocenění a začal jsem se objevovat v médiích v Čechách i na Slovensku, dostávám desítky mailů od různých lidí z evropských zemí. Píšou třeba, že chtějí, aby byly jejich děti policisty. Ptají se mě na rady. Je to pro mě obrovská příležitost ovlivňovat situaci nejen tady, ale i v ostatních evropských zemích. Můj plán do budoucna je založit pod naší policejní asociací Romů a travelerů nový projekt, který se bude zaměřovat na policejní kadety. Budeme nabírat mládež ve věku 15 až 19 let a pracovat s ní po čtyři roky.

Chtěl jste se stát policistou už jako malý?

Ano, asi jako většina malých kluků. Člověk v tom vidí akčního hrdinu, supermana, který rozevře košili a má pod ní uniformu. Ještě v České republice jsem jako střední školu studoval právní akademii, takže jsem k práci policisty směřoval. Po maturitě jsem si podal přihlášku ke státní policii v Liberci, udělal jsem polovičku testů. Pak se to ale celé semlelo. Já, matka a bratr jsme byli napadeni neonacisty a emigrovali jsme.

Jak vás ve Velké Británii jako cizince přijali?

Koncem 90. let byli Britové velmi promigrační. Když jsme přijeli, všichni nám pomáhali a byli velice přívětiví, nesetkali jsme se se žádným rasismem. Získal jsem možnost dělat dobrovolníka v advokátní kanceláři, takže jsem se rychle naučil anglicky. Od prvního dne jsem cítil rozdíl oproti Česku. Šel jsem se třeba projít po parku a kolemjdoucí mě sami od sebe zdravili. Za těch 16 let, co jsem ve Velké Británii, musím říct, že jsem se nesetkal s přímým rasismem.

V Británii s manželkou vychováváte dvě děti. Existuje pravděpodobnost, že se někdy vrátíte do Česka?

Tu otázku dostávám z různých stran každý den. Je pravda, že hlavně manželka se domů vrátit chce. Máme tam rodinu a spoustu velice dobrých kamarádů, takže bych se do určité míry také rád vrátil. Ale problém je, že si nedokážu představit, co bych tam dělal. Nedokážu si představit vykonávat práci policisty v těchto podmínkách.

Co máte na mysli?

Jde hlavně o styl policejní práce. Ve Velké Británii je práce s různými kulturami úplně na jiné úrovni, je to takzvaný community policing (policejní služba veřejnosti – pozn. red.). Lidé, ať už jsou oběti nebo pachatelé, jsou našimi zákazníky a podle toho k nim přistupujeme. Když vidím přístup některých – samozřejmě ne všech – českých policistů, tak si to nedokážu představit. Když od českých kolegů policistů občas slyším, jak to tam funguje, nevím, jak bych si zvykl. Strávil jsem ve Velké Británii 16 let, jsem naučen jinému systému.

Takže není žádná šance, že byste se vrátil?

Samozřejmě, pokud by se naskytla hodně dobrá příležitost a nabídka v politické sféře, tak bych se nad tím zamyslel. Ale v současné době myslím, že ještě můžu ve Velké Británii dosáhnout spousty věcí, takže to zatím neřeším.

8:29

Kvůli mé práci mi vyhrožovali zabitím, tvrdí příslušník britské policie Petr Torák, který bude oceněn Řádem britského impéria. Na to je prý patřičně hrdý, stejně jako na svůj původ. | Video: Martin Veselovský

Která česká strana by vás přesvědčila?

Přiznám se, že jsem nad tím ještě tolik nepřemýšlel. Ale kdyby přišla možnost ovlivňovat situaci menšin v České republice v ještě větším měřítku, než jsem schopen, byl bych rád. Bylo by mi úplně jedno, jestli by nabídka přišla z Evropské unie nebo z české politiky. Můj hlavní zájem je, aby se situace změnila k lepšímu. Určitě bych ale rád zůstal v oboru.

Nemáte konkrétní oblíbenou stranu nebo politika?

Jako policista musím být apolitický. Nemám ale nikoho, o kom bych řekl, že je můj vzor. Sleduji pár lidí, ale informace získávám ve Velké Británii pouze z médií, tak si netroufám nikoho jmenovat.

Říkáte, že chcete hlavně změnit situaci Romů v Česku. Jak ji tedy hodnotíte?

Je to těžká otázka. Pomalu se to lepší, podnikají se různé pozitivní kroky, jako například změna ve školském systému, která nastane příští rok v září. Jsem ohromným zastáncem inkluzivního vzdělávání. Já i moji kolegové se o to zasazujeme dlouhá léta. Všechno začíná u dětí a u mládeže. Pokud se dá dětem stejná šance jako všem ostatním, že budou chodit do normálních škol a nebudou se muset zabývat rasovou otázkou, tak jim to prospěje.

Ve škole jsem se jako malý často nemohl soustředit na učení, protože jsem pořád řešil, proč vedle mě nikdo nechce sedět, proč mě učitelka dává do poslední řady a proč mě trestají, proč v kantýně sedím sám. Jakmile děti dostanou větší šance, jakmile vyjdou školu a v okolí nebudou předsudky, myslím, že se Romové začnou ukazovat mnohem více v roli doktorů, policistů, politiků. Je třeba, abychom se v Česku přiblížili systému, který je nastavený ve Velké Británii nebo v Americe, kde je černoch vidět ve všech sférách společenského života.

Myslíte, že by se vám jako Romovi nepodařilo v Česku tak prosadit, jako se vám to povedlo ve Velké Británii?

Myslím si, že by to hrálo velkou roli. To, že jsem Rom, má tady naopak svoje výhody. Lidé mě berou úplně jinak, nemám tady žádné problémy s tím, že jsem cizinec. Myslím, že v České republice i přes to, že se to nedá říct celoplošně, to nemá romský policista úplně jednoduché.

Na jaké pozici v policii nyní působíte? K jakým případům se dostáváte?

Pracuji v policejním týmu, který se zabývá převážně obchodováním s lidmi. Například nucenou prací nebo v současnosti hlavně prostitucí, vynucenými nebo falešnými sňatky, podvody na podporách.

Co byste jako úspěšný muž vzkázal českým Romům?

Chtěl bych poukázat na pozitivní vzory. Hlavně romské mládeži bych chtěl ukázat, že není třeba se stydět, že je někdo Rom. Myslím si, že v dnešní době už máme mezi Romy spoustu profesionálních kapacit. Máme velkou romskou elitu. A pokud se rozhlédnou, uvidí kolem sebe spoustu pozitivních vzorů. Je třeba vyjít ven, neskrývat, že je člověk Rom, a přispět k tomu, aby byla společnost obohacena. Pokud neromská společnost uvidí, kolik Romů specialistů kolem nich je - ať to jsou doktoři, policisté nebo politici, tak bude přístup k romské komunitě úplně jiný.