Evropský soud zjistil pochybení ve sporech týkajících se restitucí, ceny pozemků, svěření dítěte do péče a nebo pře o náhradu ušlé mzdy.
Například Lubomír Pachman a Jiří Mates se tak už od roku 1993 soudili s městem Most o slevu z kupní ceny. Soudy o případu rozhodly až po pěti letech od podání žaloby, ještě o další tři roky později neuspěli oba muži ani u Ústavního soudu.
Kde je spravedlnost?
Podle Evropského soudu pro lidská práva přitom nebyl celý spor nijak složitý. "Účastníci řízení sice způsobili určité průtahy v řízení, nicméně jejich jednáním nelze ospravedlnit celkovou délku řízení. Státní orgány nepostupovaly ve všech fázích řízení s potřebnou péčí," uvedl soud v rozhodnutí.
Evropský soud rozhodl také v případu Jaroslava Heřmanského, který se od roku 1997 u Okresního soudu v Ústí nad Labem soudí o náhradu ušlé mzdy. I v tomto případě štrasburští soudci konstatovali, že jde o nepřiměřeně dlouhé rozhodování.
Spor na necelých devět let
U Evropského soudu neuspěla ani délka restitučního sporu vedeného o nemovitosti na Teplicku vyvlastněné v roce 1961. Restituční případ se projednával čtyřikrát na pozemkovém úřadu, čtyřikrát před Krajským soudem v Ústí nad Labem a jednou před Ústavním soudem.
Celková délka řízení tak dosáhla přibližně osmi let a jedenácti měsíců. A i když soud uznal, že šlo o věc složitou, průtahy to neomlouvá. Soud například konstatoval, že pozemkovému úřadu trvalo více než jeden rok a čtyři měsíce, než v návaznosti na druhý rozsudek krajského soudu přijal nové rozhodnutí.
Podle štrasburských soudců je nepřijatelná i lhůta deseti měsíců, po kterou rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem o odvolání proti třetímu rozhodnutí pozemkového úřadu, a dvouleté rozhodování téhož soudu o odvolání proti čtvrtému rozhodnutí pozemkového úřadu.
Zlepší se situace?
Evropský soud ve všech čtyřech případech přiznal za morální újmu odškodnění ve výši převyšující šest tisíc eur, dva stěžovatelé ale o peněžní odškodnění vůbec nežádali.
Z Česka loni zamířil k Evropskému soudu pro lidská práva rekordní počet stížností.
Jejich nárůst ale nebyl podle zprávy připravené pro českou vládu loni zdaleka tak prudký jako v předchozích dvou letech. Zatímco mezi roky 2003 a 2004 počet stížností narostl o více než čtyři sta, za minulý rok přibylo proti předchozím dvanácti měsícům padesát stížností.
V roce 2004 byl přitom nárůst počtu stížností z Česka vůbec nejvyšší ze všech zemí Rady Evropy. Loni výrazně vzrostl počet stížností ze zemí bývalého Sovětského svazu a balkánských zemí. Za celý minulý rok soud dostal přes čtyřicet pět tisíc stížností.
Česko má skóre 13:7
Od července do konce prosince minulého roku prohrálo třináct sporů, v sedmi případech byla stížnost odmítnuta. Česko tak dosáhlo úspěchy především ve sporu se sudetskými Němci.
Velká část stížností je přitom štrasburským soudem odmítnuta pro nesplnění některé z podmínek. Za poslední sledovaný půlrok do konce prosince 2005 soud označil za přijatelné šest stížností. Od roku 1993 to bylo celkem 346 přijatých stížností.
Ve většině případů, které Česko ve Štrasburku prohrálo, jde o pomalé rozhodování soudů. Za poslední dva roky zaplatilo Česko za prohrané případy a pomalé soudy asi sedm milionů korun.
Ke snížení počtu žalob k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku má přispět návrh ministerstva spravedlnosti, se kterým souhlasili také zákonodárci. Podle něj mají lidé dostávat za dlouhé soudy odškodné.
