Česká armáda buduje letku bojových dronů. Nezbytný krok, tvrdí izraelský expert

Jakub Heller Jakub Heller
21. 10. 2019 10:25
Česká armáda chce příští rok vytvořit vlastní letku bojových dronů. Útoky těchto nenápadných zabijáků považují někteří kritici za morálně problematické. Izraelský expert na etiku moderních vojenských konfliktů Daniel Statman ale rozhodnutí armády chválí. "Země, které drony odmítají využívat, si dobrovolně svazují ruce za zády," tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: ČTK

Česká armáda tento týden oznámila, že vytvoří letku bezpilotních dronů včetně těch bojových. Vojáci zatím drony využívali jen k průzkumu, teď s nimi budou i útočit. Má to podle vás smysl pro malou zemi uprostřed Evropy? 

Pokud chcete mít efektivní armádu, měli byste využít těch nejlepších zbraní, které jsou dostupné. To platí i pro Čechy. Takže ano, dává to smysl. Země, které drony odmítají využívat, si dobrovolně svazují ruce za zády. Ve chvíli, kdy se dostanou do opravdového konfliktu, zatouží po jejich výhodách, ale chvíli potrvá, než se s nimi naučí pracovat a budou pozadu. V řadě situací jsou drony neocenitelné. Jde o velmi přesné stroje, díky nimž často není třeba posílat do bitvy pozemní jednotky.

Jedním z lákadel dronů je i to, že jsou mnohem levnější než bombardéry, stíhačky nebo útočné vrtulníky. Může díky nim například i chudší česká armáda přiblížit svůj vojenský potenciál Rusku, Izraeli nebo USA? 

Myslíte, jestli by to hrálo rozhodující roli v případě, pokud by nedej bože začala válka třeba mezi Českou republikou a Ruskem?

Například…

Ne. Drony jsou velmi efektivní a přesná zařízení, která dokážou spoustu věcí. Je hezké je mít. Tyhle velké země se už ale proti dronům dokážou poměrně efektivně bránit, nehledě na to, že jich budou mít asi vždycky víc než vy. Hlavně ale mají tanky, bombardéry a stíhačky, o kterých jste mluvil. To zatím nejsou přežité stroje a drony jim v mnoha oblastech nemohou konkurovat a měřit se s nimi na bojišti. Jsou jakýmsi doplňkem, ač podstatným.

Daniel Statman

Daniel Statman, izraelský odborník na drony

Přednáší etiku a filozofii na univerzitě v izraelské Haifě. Zaměřuje se na etické otázky válečných konfliktů. S kolegou Jicchakem Benbajim vydal knihu Válka na základě dohody (Oxford University Press, 2019). Zkoumá taky spojitosti mezi náboženstvím a válečnými konflikty, zejména na základě studia izraelsko-palestinských vztahů.

Mezi lety 2016 a 2018 byl předsedou Izraelské filozofické asociace. Do Prahy nedávno zavítal na pozvání Centra Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice, které spadá pod Akademii věd ČR. 

Dobře, zeptám se jinak. Pokud bychom letku dronů neměli, byla by to pro českou armádu v dnešním světě nevýhoda?

Hodně záleží na tom, jakou válku bojujete. Pokud stojíte proti uskupení jako al-Káida nebo ISIS (tzv. Islámský stát - pozn. red.), tak rozhodně. V takové chvíli je vaším úkolem porazit guerillovou organizaci, která se mísí s civilním obyvatelstvem, navíc na území, které neovládáte. Pokud nemáte drony, musíte poslat pozemní jednotky, vrtulníky nebo třeba bombardéry. A v tu chvíli začínají problémy. V boji dvou konvenčních armád je ale využití dronů nižší. 

Řada lidí mluví o etických problémech nasazení dronů. Co si o tom myslíte? 

Podle mě mezi nimi a konvenčními zbraňovými systémy žádný velký rozdíl není, alespoň z hlediska etiky. Pokud je morálně obhajitelné, že zaútočíte na nějaký cíl, a to je to podstatné, je podle mě vcelku jedno, jestli to uděláte za pomoci vrtulníku, tanku, nebo dronu. Popravdě je pro mě záhadou, proč tato zařízení vyvolávají v lidech takový odpor. Myslím, že to má něco společného s lidskou psychikou. Konkrétně se nám myslím zdá, že drony jsou něco neférového a zbabělého.

Jak to myslíte? 

Přijde nám nefér, že sedíte v kanceláři a zničehonic se z modrého nebe snese dron, proletí oknem a zastřelí vás. Vypadá to jako nečestný způsob boje. Něco nehumánního, co vzbuzuje strach a úzkost. Je to, jako když se spolu perou děti v sousedství. Jsou věci, které se nedělají. Netaháte za vlasy, nekopete své kamarády do rozkroku.

Takhle přistupujeme i k dronům. Ještě horší je, když si představíte, že by lidé měli v budoucnu bojovat proti armádě robotických vojáků. To zní přece strašidelně. Všechno tohle je ale podle mě úplně iracionální.

Proč?

Stačí se podívat na vojenskou historii. Úplně stejně se cítili vojáci, když poprvé v dějinách lidstva spatřili tank na bojišti 1. světové války. Obrovská kovová monstra prorážela bojovou linii a zdánlivě proti nim nebylo obrany. Strana, která tanky neměla, byla znenadání bezbranná. Dnes jsou ale už tyhle stroje běžnou výzbrojí většiny států světa a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Psychologická stránka této věci je zajímavá, ale měli bychom se o dronech bavit racionálně. Morálně a filozoficky v nich žádný problém nevidím.

Dá se předpokládat, že drony brzy začnou ve velkém používat i teroristé a jiná neformální uskupení. Nedávno jsme viděli útok na ropná pole v Saúdské Arábii, ke kterému se přihlásila jemenská povstalecká skupina Húsíů. 

To máte pravdu. 

Nepřibližuje všestrannost dronů bojiště mnohem blíž Evropě?

Určitě je to možné. Dokonce jsem poměrně překvapený, že k tomu zatím nedošlo, nebo alespoň nijak často. Zřejmě je trochu složitější bojové drony vyvinout a udržovat, než jsme si původně mysleli. Ale je to asi jen otázkou času. Je poměrně jednoduché představit si teroristickou skupinu, která pronikne do Evropy a zaútočí na velká města pomocí dronů.

Útočit tímhle způsobem na střežené strategické cíle ale není zase tak jednoduché, někdo si vás všimne. Myslím, že by šlo o drony osazené primitivní výbušninou, které by měly za úkol šířit paniku. To by třeba v pražském metru bylo samozřejmě strašlivé. Na druhou stranu si nemyslím, že následky takové operace by byly větší, než kdyby teroristé použili biologické či chemické zbraně. A ty mají bohužel také k dispozici. 

Americký generál George S. Patton ve své knížce "Válka mýma očima" tvrdí, že na nepřítele je třeba útočit najednou a vší silou, kterou máte k dispozici. Konflikt tak bude co možná nejkratší, s minimem škod a obětí. Nestojí stejná myšlenka za vzrůstající popularitou dronů?

Přesně tak. Minimálně to odpovídá způsobu, jakým drony využívá USA a Izrael. Je to způsob, jak se vyhnout velké vojenské operaci. Místo abyste shromáždil armádu, pošlete drony a zabijete padesát teroristických důstojníků. Dosáhnete stejného výsledku, ale s mnohem menšími ztrátami na obou stranách. V tomhle smyslu ale není na dronech nic zvláštního. 

Nijak se to neliší od toho, když téměř každý stát, včetně Izraele a USA, v minulosti používal ke stejnému účelu útočné vrtulníky nebo speciální jednotky. Dříve jste poslal skupinu speciálně vycvičených vojáků, dnes pošlete dron. 

Nejpokročilejší drony mohou být v budoucnu plně automatické, tedy se samostatným výběrem cíle a jeho vyhodnocením. To už není podle vás na hraně?

To už je mnohem zajímavější filozofická otázka. Ale přesto si nemyslím, že by v tom byl problém. Dám příklad. Před mnoha lety, když ještě nikdo neměl navigaci v telefonu, jste si ji mohl jen zapůjčit, a když jsem byl se ženou poprvé v Itálii, přesně to jsem udělal. Zadal jsem, kam chci dojet, a navigace mi začala říkat, abych jel doprava, pak doleva a tak dále. Nevěřili jsme jí ani za mák.

Měl jsem na klíně rozloženou mapu a pokaždé, když mi navigace řekla, abych odbočil, ujistil jsem se, že to není blbost. Dneska už tohle nikdo nedělá, ani já ne. Když vám Google mapy řeknou, abyste odbočil vpravo, odbočíte vpravo. A to i přesto, že jsem si jistý, že jednou z milionů případů i Google mapy udělají chybu.

A pak skončíte s autem v jezeře…

Ano. Ale přesto víte, že je obecně dobrý nápad Google mapy poslouchat a nikdo to nezpochybňuje. Proto se ptám, v čem je vlastně problém, když budeme mít robotického vojáka nebo drona? Robota, který nejenže bude perfektně vědět, jak bojovat, ale také bude do posledního písmena znát Ženevskou konvenci a s jistotou dokáže rozeznat bojovníka od civilisty.

Takový velmi sofistikovaný robot by byl mnohem lepší než i ten nejschopnější lidský voják. Lidé často tvrdí, že drony s umělou inteligencí způsobí ještě větší ztráty na životech civilistů. Myslím, že opak je pravdou.

Nepřijde vám zvláštní, že se vzdáme kontroly nad tím, kdo má zemřít a kdo žít?

Vždyť to přece budou lidé, programátoři, kdo roboty a drony naučí, jak a podle čeho rozeznat civilistu od nepřítele. Znalosti tedy budou mít stejné. A budou to stále generálové, kdo vydají rozkazy, stejně jako dnes velí lidským vojákům. Tyhle stroje ale na rozdíl od nás nebudou na bojišti unavené a vystrašené.

Lidé mají v cizím městě někde na konci světa pochopitelně strach o svůj život a o své kamarády ve zbrani. To je přirozené. Stroji je ale všechno jedno. Jen ví, jak správně splnit svůj úkol a dodržet stanovená pravidla. Když ho během akce v noci v jinak prázdné ulici zničehonic překvapí muž, který vyběhne z temné uličky, algoritmus mu řekne, že ho nemůže jen tak zastřelit, protože je to pravděpodobně civilista. Zatímco člověk by třeba v takové situaci z paniky vystřelil.

Je to podle vás stejné, jako když se bavíme o samořiditelných autech?

Přesně. Lidé se vždycky zhrozí, když jedno z takových aut nabourá nebo někoho srazí. Přitom jde už dnes o naprosté výjimky a tyhle systémy se neustále zdokonalují. Není nejmenších pochyb, že díky samořiditelným autům bude na silnici méně nehod a že se nám bude mnohem bezpečněji chodit po chodníku. A stejné je to podle mě i s drony. 

Nejde ale jen o to, jestli drony zvládnou svou práci. Když do boje pošlete pozemní jednotky, vidíte tu strašlivou cenu, kterou za válku platíte. Když  pošlete dron, neriskujete nic a krvavou cenu platí jen nepřítel. Nebojíte se, že drony a podobné technologie otupí náš postoj k násilí a budeme po nich sahat častěji, než je zapotřebí?

To je těžká otázka a špatně se to odhaduje. Odvážím si ale říct, že nikoliv. Drony se v tomhle smyslu asi nejvíce podobají ponorkám. Když byly ponorky poprvé použity k vojenským účelům, lidé proti tomu také protestovali. Stejně jako dnes zaznívalo, že to je neférový a ošklivý způsob, jak vést boj.

Jen si to představte, den před tím jste se jako kapitán obával jen jiných lodí, případně letadel, a na boj s nimi jste byl připraven, vycvičen a hlavně vybaven. Najednou vás ale mohlo kdykoliv bez nejmenšího varování potopit torpédo a  neměl jste nejmenší šanci tomu zabránit. Naprosto nefér, neřekl byste? 

Je pravda, že bych nechtěl být kapitánem té lodi…

Ani já ne. Používat ve spojení s válkou slovo férovost je trochu bizarní. Proto raději mluvím o tom, co je morálně obhajitelné. A ve srovnání s ponorkami či stratosférickými bombardéry, které jednou ranou zabily stovky až tisíce lidí, jsou drony mnohem sofistikovanější, přesnější a v tomhle smyslu laskavější válečné stroje.

Nemyslím si proto, že by drony měly průběh válečných konfliktů nějak zhoršit, spíše naopak. Často díky nim nemusíte do boje posílat tanky a bombardéry, u kterých to s chirurgickou přesností tak slavné není.

Daniel Statman
Daniel Statman | Foto: Milan Bureš

Reakce civilistů v oblastech, kde útočí drony (např. v Afghánistánu), jsou ale velmi emotivní. Zbraně nejsou úplně přesné a při útocích mohou umírat i ženy a děti. Jejich odpor pak posiluje teroristy v oblasti, na které drony útočí. Není to trochu kontraproduktivní?

Teroristé se cíleně ukrývají mezi civilní populací. A musíme se ptát, jaké jsou alternativy. Řekněme, že by USA a jejich spojenci proti těmto skupinám, například v Afghánistánu, drony neposílali. Místo toho by do oblasti vyslali desítky či stovky vojáků a snažili se vůdce teroristů najít a zneškodnit tradičními metodami. Ano, možná bychom bojovali víc jako gentlemani, ale výsledkem by podle mě byly nepoměrně vyšší ztráty na lidských životech.

A co civilisté? 

Tady je potřeba oddělit dvě věci. Za prvé není chyba dronu jako takového, že se s jeho pomocí armáda rozhodne zaútočit někde, kde hrozí civilní oběti. Stejně tak by mohla takové místo vybombardovat s mnohem horšími následky. Druhá věc je, že teroristé si bohužel uvědomili, že je pro ně mnohem bezpečnější schovávat se mezi civilisty a nemít zranitelnou základnu. A pak jsme znovu u toho, jaké jsou alternativy, když stojíte proti protivníkovi s takovou taktikou.

Dokážete odhadnout, kdy války povede více strojů než lidí?

Myslím si, že to zabere hodně času. Alespoň třicet až čtyřicet let. A k té armádě robotů, jakou si občas lidé představují, máme v současnosti ještě dál. Armády samozřejmě budou mít stále více dronů, robotů i systémů založených na umělé inteligenci, ale ještě dlouho budou všude kolem nich pochodovat zástupy lidských vojáků. 

Existují nějaké oblasti lidské činnosti, kde vám automatizace vadí?

Rozhodně. Jedna věc jsou samořiditelná auta, chytré drony, nebo třeba robotičtí chirurgové. Tedy roboti, kteří tyto stěžejní oblasti lidského života činí bezpečnějšími. Bojím se ale toho, jak technologie přebírají vládu nad našimi životy, jak mění naše mezilidské vztahy.

Mnoho lidí si myslí, že největší přínos robotů a umělé inteligence je v tom, že nám ulehčují život a dopřávají nám více volného času. To je samozřejmě pravda, ale skrývá se v tom i velké nebezpečí.

K tomu, aby byl člověk člověkem, nemůže celý den ležet na pláži a popíjet koktejly. Naopak je nezbytné, aby byl zaměstnaný, aby řešil problémy, prostě se nějak sám protloukl životem. To dává životu smysl. Kdyby za nás všechno dělali roboti, bylo by to peklo. 

VIDEO: Kampaň proti autonomním dronům. 

Zabijácké drony zastřelily ve třídě vybrané studenty. Kampaň varuje před autonomními zbraněmi. | Video: Stop Autonomous Weapons
 

Právě se děje

před 5 hodinami

Kosovo uznává méně než 100 ze 193 států OSN, uznání stáhla Ghana

Uznání Kosova už stáhlo 16 zemí, a nezávislost této bývalé jihosrbské provincie tak nyní podporuje méně než 100 ze 193 členských států OSN. O víkendu přišla do Bělehradu příslušná nóta z Ghany, informovala agentura Tanjug.

Srbsko tím zaznamenalo další úspěch ve svém diplomatickém úsilí přesvědčovat země, které uznaly nezávislost Kosova, aby od tohoto svého rozhodnutí ustoupily. Priština to ostře kritizuje a loni kvůli snaze Srbska o její diplomatické blokování zavedla stoprocentní cla na dovoz srbského zboží.

Zdroj: ČTK
Další zprávy