Praha – Většina migrantek pracujících v Česku jako hospodyně, chůvy či uklízečky čelí pracovnímu vykořisťování. Vyplývá to z výzkumu organizace Sdružení pro migraci a integraci, Člověka v tísni, Akademie věd a Fakulty humanitních studií Karlovy univerzity.
Cizinky nejčastěji přicházejí do České republiky za výdělkem, lepší zdravotní péčí či bezpečím pro rodinu. Podle Petry Ezzeddine z Fakulty humanitních studií UK, jedné z autorek studie, se většina z nich vypravila za svou rodinou a známými.
Práci v domácnosti si podle autorek studie ženy vybírají i proto, že nemohou uplatnit své studium a čelí jazykové bariéře. Pracovní smlouvu má přitom méně než polovina z nich.
7 dní v týdnu, 14 hodin denně, neplacené přesčasy
"Výzkum ukázal, že největším problémem není přímo fyzické násilí nebo sexuální obtěžování. Nejvíce žen čelí pracovnímu vykořisťování – pracují 6-7 dní v týdnu, 12-14 hodin denně, přesčasy samozřejmě placené nemají," řekla Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.
Práce načerno přitom jejich pozici ve společnosti ještě více ztěžuje. V případě nekorektního chování zaměstnavatele totiž prakticky nemají žádnou možnost nápravy.
Vymáhání dlužné mzdy či bezproblémové ukončení pracovního poměru se může stát nepřekonatelným problémem. Pomoc s takovýmito situacemi nabízí poradna Sdružení pro integraci a migraci, která má s podobnými případy zkušenost.
Sdružení v nedávné době řešilo například případ hospodyně ze země bývalého Sovětského svazu, která podle její zaměstnavatelky poškodila při úklidu skříň. Na základě toho zaměstnavatelka odmítla ženě vyplatit mzdu.
Nelegálně pobývající migrantka bez jakékoliv smlouvy se tak nemohla obrátit na inspektorát práce, který se problémy v pracovněprávních vztazích zabývá.
Zásahem právníka nakonec žena část dlužné mzdy získala a na základě této zkušenosti si zažádala o přechodný pobyt a živnostenské oprávnění.
Výpověď může znamenat vyhoštění
Příběh filipínské chůvy Marie, která žila v rodině svého zaměstnavatele, však nemá tak šťastný konec. Měsíc před skončením povoleného pracovního pobytu žena podala výpověď, aby si mohla najít jinou práci. Její zaměstnavatel však po ní požadoval pracovní závazek na další dva měsíce. Žádost o prodloužení jejího pobytu ale nepodal. Žena tak zůstává v zemi nelegálně, i přes snahu najít si dalšího zaměstnavatele.
Podle Faltové výzkum potvrdil, že právo na pobyt migrantů vázané na pracovní povolení je problematické. "Ženy tak často pracují za podmínek, které jsou nevyhovující, protože nemohou odejít, aby nepřišly o pobyt. A vysvětluje se tím částečně i to, proč tolik žen pracuje ilegálně – dostat se do ilegality je totiž takto snadné," dodala.
Faltová si myslí, že situaci migrantek v Česku by pomohla vyřešit devadesátidenní ochranná lhůta při ztrátě zaměstnání, během které by si ženy mohly najít nové zaměstnání či bydlení.
Ezzeddine dodala, že chtějí vládu tlačit k ratifikaci Úmluvy o pracovnících v cizí domácnosti, kterou vydala Mezinárodní organizace práce. Úmluva totiž pomáhá nastavit transparentnější pravidla pro tuto práci a zlepšovat tak situaci pracovníků.
Hospodyně a uklízečky jsou vysokoškolačky
Z výzkumu stovky žen ze šestnácti států také vyplynulo, že 66 procent z nich mělo středoškolské a 26 procent vysokoškolské vzdělání. Cizinky v domácnostech uklízejí, myjí okna, žehlí, vaří, pečují o děti, pomáhají jim s učením, vodí je do školy a do kroužků, starají se o zahradu i domácí zvíře. Opatrují ale i seniory a dělají rehabilitaci.
S vyžadováním přesčasů se setkala necelá polovina dotázaných. Víc než třetina žen měla problém s nastavením pracovní doby. Celkem osmadvacet procent migrantek zažilo přehnané stížnosti na svou práci.
S neproplácením přesčasů mělo zkušenost sedmadvacet procent žen, desetina pak s nevyplácením mzdy. Potíže se získáním volna znalo necelých dvacet procent žen.
