Sociálně slabší lze díky předškolnímu a školnímu vzdělávání zařadit do hlavního proudu společnosti, ty lépe situované lze zase naučit žít v různorodé společnosti. Docentka Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na Pedagogické fakultě UK dokonce považuje za zásadnější úkol školy než předávat vědomosti spíše naučit komunikovat a spolupracovat děti a mládež s odlišným rodinným zázemím, sociálním či kulturním původem, s různým nadáním a různými handicapy. Připomíná význam školy coby unikátního místa pro budování společných hodnot a norem.
Ostatně hned v úvodu školského zákona se píše, že mezi cíle a zásady vzdělávání patří "vzájemná úcta, respekt, názorová snášenlivost, solidarita a důstojnost všech účastníků vzdělávání", či "odpovědnost a smysl pro sociální soudržnost", popřípadě "utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého".
Přesto jak upozorňuje studie sociologů Daniela Prokopa a Tomáše Dvořáka pro Nadační fond Eduzměna, v níž se zaměřují na problémy českého školství, Česko patří mezi sedm zemí s nejvyšším vlivem ekonomického, sociálního a kulturního statusu rodiny na studijní výsledky dětí.
Status rodiny má velký vliv na výsledky dětí
- Česko patří mezi země se zhoršující se kvalitou a zvyšující se nerovností ve vzdělání, vliv sociálního původu na výsledky žáků se navíc zvyšuje.
- Sociální status žáků základních škol vysvětluje asi 45 procent jejich studijních výsledků. Průměr v zemích OECD je jen okolo 30 procent a v některých státech jako Finsko, Estonsko i Polsko ještě mnohem méně.
- Výrazným předpokladem úspěšného zařazení do hlavního proudu základního školství je nejvyšší dosažené vzdělání rodiče. Má-li dítě aspoň jednoho rodiče se středoškolským vzděláním, stoupají jeho šance dvakrát až třikrát. U středního vzdělávání pak středoškolské vzdělání aspoň jednoho z rodičů zvyšuje šance dítěte dokonce třikrát až čtyřikrát.
Zdroj: Daniel Prokop a Tomáš Dvořák: Analýza výzev vzdělávání v České republice, 2018
Hlavními důvody, proč české školství neumí stírat sociální rozdíly a naopak je ještě více prohlubuje, jsou podle sociologa Daniela Prokopa přílišná selektivita českého školství. Tedy rozřazování žáků do jednotlivých vzdělávacích proudů (výběrové školy s rozšířenou výukou jazyků či matematiky, popřípadě rychlejší a pomalejší třídy na jedné škole) a také nedostatečná péče o vzdělávací systém v zaostalejších regionech.
Daniel Münich, odborník na ekonomii trhu práce a vzdělávání z Centra pro ekonomický výzkum CERGE-EI, doplňuje i další příčiny: nedostatek míst v kvalitních předškolních zařízeních i pro menší děti, neschopnost státu zajistit aspoň minimální kvalitu základních škol bez ohledu na lokalitu a bez ohledu na to, jaké děti do ní chodí, málo kvalitních učitelů na druhém stupni v sociálně vyloučených lokalitách, nemožnost dostat se z těchto míst do větších měst a kvalitnějších škol, kde nedochází ke koncentraci dětí se slabým sociálně-ekonomickým zázemím, či malá dostupnost zájmové činnosti pro tyto děti.
Pokračování textu na stránkách projektu Chytré Česko.
