Česká asociace oběhového hospodářství sdružuje příklady dobré praxe v oblasti oběhového hospodářství, které klade důraz na šetření primární zdrojů při výrobě, snižování množství odpadů a jejich opětovné použití. O jaké příklady se jedná?
Naším cílem bylo od počátku pomoci zavedení principů oběhového hospodářství do praxe. Usilujeme o to především třemi způsoby: Vyzdvihujeme "pionýrské" projekty z průmyslových podniků a obcí, kde jsou napřed a předbíhají pozitivním způsobem právní rámec a další regulace tím, že se chovají "oběhově" na základě svých firemních strategií udržitelnosti a pochopily hodnotu surovin, které nemůžeme donekonečna čerpat z přírodních zdrojů a do Evropy dovážených surovin, ale maximálně využít stávající nebo alternativní zdroje, třeba i odpady. Takovým příkladem jsou jen z oblasti nakládání s odpady projekty ŠKODA AUTO, LJNDE Vítkovice, Seco GROUP, SUEZ, LEGO, Nitto Denko Czech, Nestlé a z obcí například Sokolnice, ale celá řada dalších.
Druhým způsobem je podpora legislativních kroků, které by přirozený přechod k oběhovému hospodářství umožnily. A základem je postupné zvyšování poplatků pro ukládání odpadů na skládku. Skládkování je podle všeobecně akceptované evropské hierarchie nakládání s odpady nejhorším způsobem nakládání s odpady, na opačném konci pyramidy oproti předcházení vzniku odpadů. Na skládku by mělo jít skutečně jen zbytkové množství odpadů, které nelze již jinak využít. Bohužel teď končí na skládkách často i odpady z tříděného odpadu. Z dostupných statistik jen necelá třetina žlutého kontejneru na plasty se dočká finálního využití, kdy je plast zapracován do výrobku, který je konkurenceschopný. Kdo viděl skládku komunálního odpadu, dá mi za pravdu. Důvod je ten, že vysypat odpad na skládku je při stávající výši zákonem stanovených poplatků nejlevnější způsob, jak s odpady naložit. A to je samozřejmě špatně. A konečně jako třetí způsob, jak podporovat oběhové hospodářství, jsme založili nadační fond s názvem Technologie pro 21. století, jehož smyslem je podporovat projekty v oběhovém hospodářství.
Česká republika má před sebou výzvy plynoucí především z platného zákazu skládkování v roce 2024. Je podle Vás rok 2024 ještě reálný, když nemáme platný nový zákon o odpadech, který by odklonil odpady ze skládek?
Kampaň skládkařské lobby je založena na lichém a populistickém argumentu, že vyšší poplatek za skládkování výrazně negativně dopadne na české rodiny. Jde o trik, kdy je v kalkulacích započítána i částka za svoz odpadu, která však se skládkováním nemá nic společného. Poplatek za skládkování je v České republice extrémně nízký i v evropském kontextu. Zatímco průměr EU je na hranici 60 eur za tunu odpadu, u nás je poplatek ve výši 18,5 eur za tunu. Proto stále podporujeme tento první motivační krok - postupné zvyšování poplatku za uložení odpadu na skládky. Postupné proto, abychom měli čas na vybudování alternativních recyklačních technologií a další infrastruktury. V současné době je mnoho investorů, kteří jsou připraveni začít stavět alternativy ke skládkám. Pokud nová vláda a nový parlament pochopí tuto příležitost pro transformaci českého odpadového hospodářství, ale zejména zvýšení surovinové bezpečnosti země, tak je rok 2024 stále velmi reálný.
