Přebývání v obytné dodávce ho pochopitelně vyšlo výrazně méně než bydlení na studentských kolejích nebo v pronajatém bytě. Co ušetřil za podnájem, mohl investoval do zážitků a dobrodružství. "Rád cestuju a hlavně takovým trochu punkovým způsobem," vysvětluje Petr Knetl, který zimní semestr strávil na fakultě inženýrství a ekonomie na University of Porto.
Rodinnou dodávku přestavěl na obytnou jeho otec. "Ale jelikož jsem věděl, že v tom budu bydlet dlouhodobě, musel jsem udělat určité úpravy. Třeba jsem přidával solární panely na střechu a nějaký nábytek dovnitř," popisuje.
Jelikož je zvyklý potloukat se světem, nebál se nocování za městem ani putování neznámými končinami. Jedna věc mu ale hrůzu naháněla: že se v Portugalsku ještě zhorší epidemická situace a i zde přejdou na distanční výuku. "Toho jsem se opravdu bál. Kdyby ji zavedli, byl bych zavřený na parkovišti v dodávce a neměl za kým jít. Jednalo se o takové blbé riziko mé výpravy," usmívá se.
Nakonec ale na černé scénáře nedošlo. Podle něj i díky tomu, že se Portugalci chovali obezřetně a zodpovědně, regulovali chod země i během léta a ve vnitřních prostorech nosili roušky. "Ve škole se staly roušky samozřejmostí, a byť se jednalo o zimní měsíce, pořád se větralo. Moc příjemné to nebylo, ale lepší než sedět doma," shrnuje Petr. Prezenční výuka byla dobrovolná. Kdo chtěl, mohl zůstat doma a napojit se na on-line přenos z přednáškových místností.
Místa pobytu střídal podle toho, kolik měl ráno času. Když přednášky začínaly až později, nocoval dál za městem, popřípadě přímo na pobřeží, kde po vyučování s přáteli surfoval na moři. "Ale když jsem měl školu od rána, parkoval jsem hned na fakultním parkovišti. Studentskou kartou jsem si otevřel bránu a byl jsem doma. Portugalští studenti jezdí autem na univerzitu běžně, jen tam tedy nespí," vypráví.
Takto prezenčně odchodil školu do konce prosince. Pak odletěl na Vánoce domů do Jihlavy, do Porta se vrátil v lednu a ještě dva týdny pobýval v dodávce.
Bývalo kolem pěti stupňů nad nulou, někdy i mrzlo. Chladno mu v autě ale nebylo. "Bylo to spíše naopak. Já mám totiž dodávku zateplenou a s přímotopem, zatímco portugalské baráky zateplené nejsou. Takže kamarádi z Erasmu se chodili zahřát ke mně," vysvětluje.
Jelikož se ale pandemická situace rychle zhoršovala a Portugalsko se uzavíralo do tuhého lockdownu, našel si tu studentský byt. Z něho vyrážel na zkoušky zimního semestru, jež měly jeho zdejší působení ukončit. V Portu se mu ale zalíbilo natolik, že se mu nechtělo hned vracet zpět do Česka. V portském bytě proto absolvoval i celý letní semestr Masarykovy univerzity. Všechny přednášky i semináře totiž stejně kvůli pandemii koronaviru probíhaly on-line.
S dodávkou nyní výletuje po okolí, dodělává si na dálku letní semestr v Brně a pro univerzitu pracuje i na jednom projektu. Až mu skončí školní povinnosti, začne se zvolna přesouvat domů. "Vidím to asi tak na měsíc, pojedu domů přes Španělsko a Francii," plánuje.
Díky svému nezvyklému ubytování se stal známým i na portské univerzitě. Popularitou by to ale sám nenazval, ačkoliv přiznává, že se mu několikrát stalo, že když se představil, lidé ho okamžitě identifikovali jako "toho z dodávky". "Jde asi o příběh, který se vryje do hlavy," domnívá se.
Takto originálně pojatý Erasmus splnil jeho očekávání. Zažil toho hodně a podíval se na různá místa. Pouze by si už příště odpustil ještě u toho všeho pracovat. "Neustále jsem musel řešit elektřinu, internet, hledat knihovny s připojením. Také pracovní mítinky v dodávce nejsou zrovna to pravé," vypočítává.
Svůj originální způsob zahraničních studií může podobným dobrodruhům, jako je on, doporučit. Jen varuje, že sociální kontakt trochu trpí. Člověk zpočátku žije trochu stranou společenského dění, než si najde dostatek kamarádů. A samozřejmě nejde zrovna o komfortní bydlení, problémy nastávají například s mytím. "Ale i to se dá vyřešit. Kdo byste chtěl přespávat v Portu v dodávce, mohu doporučit parkovat někde u sportovní haly nebo posilovny a chodit se sprchovat tam. A když je teplo, tak lze využít i sprchy na pláži," vzkazuje.
