Ústavní soud ve středu vyhlásil své rozhodnutí, jímž odstranil několik částí volebního zákona. Vypadl z něj d’Hondtův dělitel, podle kterého se přepočítávají hlasy voličů pro jednotlivé strany. Jeho důsledkem dochází k nerovnosti hlasů v různých krajích a znevýhodnění malých stran. Zrušil také načítací klauzuli pro koalice, které musely podle počtu zúčastněných stran získávat násobek potřebné hranice pěti procent.
"Co je za tím? Komu se kdo zavázal, kdo komu co slíbil?" tázala se ministryně spravedlnosti Marie Benešová po motivaci soudců v rozhovoru pro Deník N. Jejich nález označila za neobjektivní, aniž by ho četla. "Soudci jsou jenom lidi, někteří chtějí opakovat mandát," naznačila, co mohlo stát za jejich rozhodnutím. Přiznala přitom, že své výroky nemá čím doložit.
Ve čtvrtečním vyjádření svá původní slova korigovala. Uvedla, že Ústavní soud respektuje. Pochybnosti však zopakovala. "Jsem přesvědčená, že prapříčina celého problému spočívá v možnosti opakování mandátu ústavního soudce. (…) Kdo zvažuje setrvání ve funkci, musí pro něj získat politickou podporu. V případě ústavních soudců podporu senátorů, tedy těch, o jejichž návrhu rozhodovali," uvedla.
Ve funkci zbude pět stěžujících si senátorů
Ministryně Benešová svými výroky zpochybnila dodržování slibu, k němuž se ústavní soudci při jmenování zavazují. Skládají ho do rukou prezidenta republiky. "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně," zní formule zakotvená v ústavě.
Jmenování ústavních soudců sestává ze dvou kroků. Nejprve je do úřadu navrhne prezident, hlava státu pro jejich uvedení do funkce potřebuje získat nadpoloviční počet senátorů. Bez jejich souhlasu se neobejde. Přesto zůstává otázkou, koho by si soudci mohli chtít svým rozhodováním předcházet, jak naznačuje ministryně.
V prosinci 2017 podalo ústavní stížnost proti volebnímu zákonu jedenadvacet senátorů. V současnosti z nich zůstává členy horní komory parlamentu dvanáct. Ze současné generace ústavních soudců končí mandát prvním z nich v květnu 2023. Tou dobou zbude ze senátorských stěžovatelů ve funkci pět. Zda by soudci riskovali pověst kvůli podpoře pěti lidí, vědí jen oni sami.
Opakování mandátu soudce je výjimečné
Benešová ve svých podezřeních opomíná, že Ústavní soud v minulosti naopak několikrát podnětu senátorů nevyhověl. Pouhý den před zrušením části volebního zákona odmítl jejich stížnost proti vyhlášenému termínu letošních sněmovních voleb. Loni v prosinci pak shodil podání proti jednomu ze zákonů týkajících se koronavirových opatření, o měsíc dříve zase zamítl senátorskou stížnost proti výši odměn.
Funkční období ústavního soudce trvá deset let, opakování mandátu je navzdory tvrzení ministryně Benešové výjimečným jevem. Z celkem 27 dnes už bývalých strážců ústavy jich pokračovali i ve druhém období čtyři. Tři z nich přitom patřili k první, patnáctičlenné, generaci ústavních soudců jmenovaných v letech 1993 a 1994.
Z druhé vlny soudců jmenovaných mezi roky 2000 až 2005, bylo jich třináct, šli do další desetileté služby dva. Jedním byl Jan Musil, jehož druhý mandát se měl završit roku 2024, post však ze zdravotních důvodů předloni složil. Druhým je současný předseda ústavní instance Pavel Rychetský. Jeho funkce vyprší za dva roky. Sám opakovaně avizoval, že v tu chvíli jeho angažmá na Ústavním soudu definitivně končí.
V hlavní roli prezident
Ministryni Benešové z jejího nařčení vypadl druhý člen rovnice, jež ústí ve jmenování ústavního soudce. Je jím prezident Miloš Zeman. Bez jeho návrhu nemá zájemce o místo mezi patnáctkou hlídačů nejvyššího zákona země šanci vůbec. Podle ministryní předestřené optiky by měli mít ústavní soudci zájem i na tom, aby vycházeli vstříc také hlavě státu.
V první fázi jmenování soudce je klíčový právě postoj prezidenta, senátoři v něm roli nehrají. Hlava státu navrhuje kandidáty pouze podle vlastního uvážení. "I kdyby chtěl soudce Ústavního soudu svoji funkci zopakovat, musí vyčkat, zda si jej prezident republiky vybere a osloví jej," sdělila Aktuálně.cz mluvčí Ústavního soudu Miroslava Číhalíková Sedláčková.
Mluvčí navíc upozorňuje, že pokud by ústavní soudce chtěl strávit ve funkci i druhé období, nesmí to hlavě státu ani naznačit. Porušil by tím slib nezávislosti. "Soudce by se aktivně o další funkční období sám vůbec neměl ucházet, pokud nebude osloven. Tím méně by měl svůj zájem jakkoliv formálně projevovat navenek," dodala Sedláčková.
Rozhodování proti Zemanovým zájmům
Dva čerstvé příklady dokládají, že k zájmům hlavy státu soudci nepřihlížejí. Samo středeční zrušení části volebního zákona jde proti Zemanově výslovnému přání. Den před jednáním soudu zveřejnil otevřený dopis, v němž apeloval na zdrženlivost soudců. Podle něj by vyhověním senátorské stížnosti mohli destabilizovat politický systém země. Zemanova prosba zůstala nevyslyšena.
Sám prezident podal ústavní stížnost, jíž chtěl rozbít zákon o střetu zájmů. Legislativa zapovídá politikům vlastnit média nebo firmu, jež získává veřejné zakázky. Impulz k tomuto zákonu byla majetková situace Andreje Babiše, který se roku 2014 stal ministrem financí coby majitel Agrofertu. Ústavní soud prezidentovu stížnost loni zamítl. Všechny stávající dohlížitele nad ústavou přitom jmenoval právě Zeman.
Zda si je ministryně spravedlnosti Marie Benešová vědoma výše uvedených faktů či zda je brala v úvahu, když ústavní soudce nařkla z možného nečestného jednání, není jasné. "Vše, co paní ministryně chtěla sdělit, jasně řekla v citovaném prohlášení. Nad jejími slovy není potřeba takhle spekulovat," řekl Aktuálně.cz mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.
"Já jsem na urážky zvyklý, ale dotýká se mě to kvůli všem mým čtrnácti kolegům. To je něco tak nehorázného, pustit z úst ministra spravedlnosti do médií už jen spekulaci, že ústavní soudci jednali pod vlivem slíbených výhod nebo korupce, tak chápu, že to jak dvě moje kolegyně, tak ostatních dvanáct kolegů bude těžce nést, a považuji za svou povinnost se jich zastat," ohradil se v České televizi předseda soudu Pavel Rychetský.
Kritika od žalobců, soudců i advokátů
Proti Benešové se ozvaly také dvě stavovské organizace sdružující státní zástupce i soudce. Podle žalobců bezdůvodně znevážila Ústavní soud a její slova jako oprávněná kritika neobstojí. "Soudcovská unie respektuje kritiku konkrétního rozhodnutí, ale důrazně odmítá šíření závažného a nepodloženého obvinění, že ústavní soudci 'mají asi něco slíbeno'," uvedla ve svém prohlášení Soudcovská unie.
Výroky ministryně spravedlnosti se bude zabývat také Česká advokátní komora, jíž je Benešová dlouholetou členkou. Ministryně je partnerem ve své advokátní firmě, výkon advokacie kvůli postu ve vládě jen pozastavila.
"I pozastavená advokátka ve funkci ministryně by měla umět vážit svá slova. Autoritativně posoudit, zda advokát neporušil profesní povinnosti, jsou kompetentní jen kontrolní rada a kárná komise. Z uvedeného důvodu věc jako u každého jiného advokáta předložil tajemník ČAK k řešení kontrolní radě," uvedla Česká advokátní komora.
