Život v Česku se vždy odvíjel od řek. Pro oblast zvanou Moravská brána byla tímto životodárným tokem Bečva. "Vždycky jsme tady vídali nádherné tlouště, ostroretky, parmy i lipany. Když jsme s otcem chodili kousek pod most a nahodili večer žížalu, vytahovali jsme úhoře silné jako ruka," vypráví o bohatství Bečvy Stanislav Pernický, muž s bujným bílým knírem a hlasem zkušeného vypravěče.
V posledních letech by ale u mostu mezi Hustopečemi a Němeticemi člověk marně hledal větší ryby, okolo poletující vodní ptáky nebo muže s pruty a návnadami. "Kolem řeky bývalo vždy veselo, všude spousta rybářů. Lidé tam chodí i dnes, ale už to tak nějak není ono," dodává paní Eva z Hustopečí.
Pernický byl jedním z prvních, kdo tu zkázu viděl. V neděli 20. září 2020 unikly do Bečvy nebezpečné látky, pravděpodobně kyanidy. Zabíjely všechno, co jim přišlo do cesty. Otrávily veškerý život na zhruba 40 kilometrech, uhynulo přes 40 tun ryb. Ty pak s ostatními rybáři odklízel.
Pro člověka, který se narodil před sedmdesáti lety v jednom z domků v obci Choryně jen pár desítek metrů od břehu, to byl bolestný pohled. Odmalička sem Pernický chodil na ryby, nyní je předsedou místní organizace Českého rybářského svazu v Hustopečích. Právě v jeho revíru napáchaly jedy největší škody. "Od otravy jsem na Bečvě nechytal. Vždycky když sem přijdu, mám před očima ty tisíce mrtvých ryb. Samých nádherných ryb," vzpomíná rybář.
Tři roky od ekologické havárie se o otravě Bečvy znovu bouřlivě diskutuje. Koncem října padl rozsudek vsetínského okresního soudu, který měl konečně určit a potrestat viníka tragédie. Soudkyně sice řekla, že havárii způsobila firma Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm, pro nedostatek důkazů ale firmu ani jejího ředitele nepotrestala.
Rozsudek není pravomocný, proces bude pokračovat. Státní zástupce žádal tvrdší trest pro firmu Energoaqua. Ta naopak jakoukoli vinu odmítá a žádá o očištění. A lidé z okolí Bečvy ztrácí nejen naději, že se někdy dočkají spravedlnosti, ale i důvěru v justici. "23. října jsem přišel o všechny iluze o tom, že žijeme ve právním státě," říká Stanislav Pernický s odkazem na nedávný rozsudek.
Ryby vyskakovaly na břeh
Tu neděli bylo slunečno, teplota něco přes dvacet stupňů. Stanislav Pernický byl zrovna na chatě v Hustopečích nad Bečvou a chystal se vyrazit na ryby, když mu zazvonil telefon. Na druhé straně uslyšel hlas Jiřího Kašpara, zástupce hospodáře místní rybářské organizace. "Něco se děje. Bečva je plná mrtvých ryb. A další stovky ryb hynou," uslyšel.
"Řekl jsem mu, ať hned volá policii. Skočil jsem na skútr a byl jsem tady za tři minuty," popisuje rychlý souběh událostí Pernický o tři roky později na mostě, odkud uviděl zkázu řeky poprvé.
"Bečva byla doslova posetá mrtvými rybami. Byl to děsný pohled. Bylo vidět, že některé ryby byly i patnáct let staré. Štiky, které měly skoro metr. Byl to děs, masakr, apokalypsa," vzpomíná.
"Ryby plavaly trhaně na hladině, lapaly po dechu. Narážely na břeh, vyskakovaly ven. Některé se točily kolem vlastní osy. Spousta z nich už byla mrtvých. Nešlo předpokládat nic jiného, než že to byla otrava velkého rozsahu," popisuje Pernický, který později jako klíčový svědek hovořil u soudu a jednal s politiky.
Rychle obvolal starosty blízkých obcí, vodoprávní úřady, inspekci životního prostředí. Jenže vyšetřování nešlo tak snadno, jak doufal. Následovala série selhání, kterými se už tři roky zabývají vyšetřovatelé, řešila je i speciální sněmovní komise.
Inspekce životního prostředí a vodoprávní úřad neodebraly dostatek vzorků, a to zejména v místech jednotlivých výustí, kterými se mohly látky do řeky dostat. Na místo v den havárie vůbec nedorazil pracovník brněnské pobočky inspekce, část vzorků se navíc během převozu údajně rozlila.
K tomu přibyly další podezřelé okolnosti. Podle posudků Bečvu otrávily kyanidy, rybáři ale namítají, že v takovém případě by měly ryby jinak zbarvené žábry. Na místě to v den tragédie ostře páchlo po chlóru. K tomu se přidaly další spory, a to zejména mezi soudním znalcem Jiřím Klicperou a částí vědců.
Výpusť firmy Energoaqua, kterou znalec určil jako původce, totiž leží tři a půl kilometru od místa, kde uhynuly první ryby. "Různými pokusy se zjistilo, že toxiny, které by vytekly z takzvaného rožnovského kanálu do Bečvy, by se dalších tři a půl kilometru musely držet u pravého břehu a neotrávit žádnou rybu. Což se ukázalo, že je nemožné," řekl například pro Český rozhlas přírodovědec Jakub Hruška z Akademie věd.
"Budou to tutlat"
Podezření tak čelila i chemička Deza, která se nachází ve Valašském Meziříčí přímo u řeky Bečvy. Podnik patří do holdingu Agrofert tehdejšího premiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Místopředseda jeho hnutí Richard Brabec byl tehdy ministrem životního prostředí a vinu Dezy ihned vyloučil.
Až později novináři vypátrali, že v den katastrofy na Bečvě se v podniku stala havárie. Agrofert ji následně přiznal, ale označil ji za "provozní událost", která s otravou řeky nijak nesouvisí. Vinu firmy vyloučil i znalec.
I tak je část místních stále přesvědčená, že za otravu může právě Deza. "Proces sleduju, ale nedělá mi to radost. Nevím, jestli se najde viník. Budou to tutlat. Jakmile je někdo mocnější než ostatní, tak se nenadělá nic," říká Eva, která se odpoledne prochází po Hustopečích s vnoučetem.
"Já jsem přesvědčen, že chemikálie musely vniknout do řeky podstatně níže. Hodně lidí tady viní Dezu. Já ale říkám, že pokud nemám přímé důkazy, něco takového nemůžu pronášet," dodává Stanislav Pernický.
I z něj je ale cítit nedůvěra v práci institucí. "Mám pocit, že je od začátku vyšetřování vedeno tendenčně. Že některé orgány jedou podle dopředu připraveného scénáře, někoho kryjí. Kdo za tím stojí, nejsem schopný říct. Každopádně chystáme další kroky, nenecháme to vyšumět," říká rybář. V minulosti třeba adresoval dopis politikům, ve kterém je vyzýval k větší aktivitě, nebo se podílel na pokusech vědců, které měly objasnit havárii.
Návrat ostroretek
Pohled na Bečvu ale není jen tichý a smutný. Když se člověk dívá pozorně, z mostu v Choryni lze rozpoznat pod vodou pohyb. Ryby jsou sice malé jen pár centimetrů, ale jsou tam. Většinu z nich zde vysadili rybáři poté, co se řeka vyčistila od jedovatých látek.
Někde si příroda pomohla sama. "Podívejte, tam jsou i větší," ukazuje Pernický. "To jsou ostroretky stěhovavé. Říká se jim tak proto, že migrují. Tyto sem přicestovaly z nezasažených částí Bečvy, protože tady mají víc prostoru," vysvětluje rybář.
Na to, že se řeka zotavuje poměrně dobře, upozorňují i vědci. Ačkoli právě u Hustopečí zabere léčení vůbec nejvíce času. Podle Pernického to bude trvat ještě deset až patnáct let, než se řeka dostane do stavu, v jakém byla před tragédií. Tedy že plně dorostou vysazené ryby, obnoví se přirozená věková rovnováha a plně se sem vrátí ptáci nebo hmyz.
"Každopádně si myslím, že už si tady nezachytám," říká smutným hlasem rybář Pernický. "Ale jedno je jisté. Karma viníka dostihne," dodává, zatímco si z lávky nad Bečvou prohlíží mladé ryby pod hladinou.
