Praha - Pokud majitel agentury ABL Vít Bárta skutečně založil politickou stranu Věci veřejné, aby vydělal na své bohaté účty další miliony, je jeho projekt u konce.
Politická a ekonomická moc splývá, prohlásil Bárta na záznamu ze schůze manažerů ABL v roce 2008, avšak po třech letech a po roce ve vrcholné politice nemá ani firmu, ani ministerstvo.
"Nedokážu si představit, že se k podnikání ještě vrátím," přiznal Aktuálně.cz, že spojení politiky a podnikání nefunguje.
Předpokládá totiž, že už ho podnikatelé nebudou brát jako partnera, ale jen jako politika.
Když Aktuálně.cz prošlo veřejné zakázky posledních let, vyplynulo z nich, že z pohledu Bártovy firmy ABL vládnutí Věcí veřejných nic významného nepřineslo.
Loňská zakázka na 200 milionů za dohled nad pražskými památkami pro Bártovu firmu ABL se totiž ztrácí vedle devíti miliard, které během roku 2008 přidělil ministr dopravy Řebíček své bývalé firmě Viamont. A například právní kancelář někdejšího vicepremiéra Paroubkovy vlády Pavla Němce zase pracovala pro tři ministerstva najednou.
ABL není Phar Service
Bárta ohlásil politické tažení za ekonomickým prospěchem ve zmíněném roce 2008.
Jeho strana Věci veřejné za dva roky, loni v červenci, vstoupila do vlády a získala čtyři ministerstva, v posledních dvou měsících ale o dvě z nich přišla a její preference se propadly na úroveň neparlamentních stran.
Bárta dnes přiznává, že spojení politiky a ekonomiky nefunguje.
Bezpečnostní agentura, kterou založil, získala mimořádné veřejné zakázky v době, kdy straně přibývaly voličské preference.
Na jaře 2010 si pražský magistrát objednal za 200 milionů ostrahu památek a státní firma ČEZ připustila, že ABL získala část půlmiliardové zakázky na hlídání elektráren.
Tím šťastné období skončilo. Od srpna 2010 je ABL bez nových veřejných zakázek.
Bártův bratr Matěj, kterému dnes firma patří, může jen závidět manažerům z Phar Service, rodinné firmy, jejímž zakladatelem je ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský (VV).
Také on, stejně jako Vít Bárta na bratra, převedl svůj podíl ve firmě na rodinné příslušníky.
První velké soutěže vyhrál Phar Service loni v létě a letos v lednu dostal zakázku na 160 milionů za údržbu státní nemocnice IKEM.
Nedostižný Viamont
Bárta o propojení politické a ekonomické moci zatím mluvil, ministr dopravy Topolánkovy vlády Aleš Řebíček plán uskutečnil.
Z vedení stavební firmy Viamont odstoupil v roce 2004 a o rok později získal druhou pozici na ústecké kandidátce ODS pro sněmovní volby.
V roce 2006, kdy se stal ministrem dopravy, získal Viamont veřejné zakázky za 800 milionů, především od Ředitelství silnic a dálnic i od dalších institucí, které Řebíček řídil. Šlo o pětkrát vyšší částku než rok předtím, kdy byl Viamont odkázán na zakázky z komunální sféry.
Z veřejných dokumentů není jasné, kolik ABL inkasuje od státní firmy ČEZ, přesto je jisté, že v roce Bártova nástupu na ministerstvo dopravy nevydělala tolik, co Viamont v roce 2006.
Není pochyb ani o tom, že ABL nezopakuje vzestup, jaký Viamont zažil v dalších letech Řebíčkova ministrování, kdy jeho někdejší firma vyhrála veřejné soutěže za 13 miliard bez DPH.
Ministrova soukromá kancelář
Bártovi a ABL ještě také zbývá cesta, kterou se vydal další politický podnikatel.
Vicepremiér, ministr spravedlnosti a předseda Unie svobody-DEU Pavel Němec stál na jaře 2006 před neodvratnou volební porážkou.
Ještě v květnu však uzavřelo ministerstvo spravedlnosti smlouvu s advokátem Jaromírem Bláhou, která zaručovala Bláhově kanceláři minimální měsíční příjem 40 tisíc korun. Od roku 2009 Němcovi pak patří třetina Bláhovy kanceláře a další třetinu vlastní jeho sestra Jana Navrátilová.
V letech 2007 a 2008 Němec radil premiérovi Topolánkovi a Bláhova kancelář získala obdobnou zakázku od ministra zdravotnictví Julínka. Později uspěla v soutěži o právní služby na ministerstvu pro místní rozvoj.
Z veřejných dokumentů nejde zjistit, kolik Bláhova a Němcova kancelář od ministerstev dostala, protože se uzavíraly jen rámcové smlouvy a fakturovaly se částky za konkrétní právní služby.
V letech 2009 a 2010 pak radil Pavel Němec ministryni spravedlnosti Kolářovou a jeho kancelář získala od Státního ústavu pro kontrolu léčiv a od VZP zakázky v celkové hodnotě 155 milionů korun. Pro Kolářovou Němec připravil soutěž na elektronické náramky pro domácí vězení za dvě miliardy.
Řebíčkův odchod do ústraní
Už nepůjde zjistit, kolik Aleš Řebíček vydělal prodejem akcií Viamontu. Nedá se ověřit ani to, kdy se jich zbavil.
Sám uvádí, že je prodal dalšímu akcionáři Miloslavu Plíhalovi v roce 2005. Viamont měl ovšem akcie na doručitele a obchody s nimi se neevidují, i kdyby proběhly v miliardových hodnotách.
Řebíček ve svém poslaneckém období nahlásil nákup sídla v italském Monte Argentariu, bytu v Dubaji a jachty celkem za 200 milionů. Předminulý týden koupil třetinu akcií Slavie za čtvrt miliardy.
Neodpověděl na dotaz Aktuálně.cz, jestli na Slavii vydělal prodejem akcií Viamontu. Drží se pravidla, že na veřejnosti už nevystupuje.
Mediální tlak a nenávist
Němcova kancelář vykázala v roce 2009 příjmy ve výši 65 milionů. Bývalý vicepremiér ovšem mohl vydělat víc. Deklaroval, že mu patří všechny akcie na doručitele dopravní firmy ČSAD Ingsped.
Němcova pozice na trhu se zhoršila nástupem Nečasovy vlády. Dva týdny po nástupu na ministerstvo spravedlnosti zrušil Jiří Pospíšil Němcově kanceláři smlouvu na právní služby, zastavil i soutěž na elektronické náramky. Správní rada VZP ještě bude jednat o tom, jestli potvrdí zakázku na vymáhání dluhů za 120 milionů.
Němec dnes připouští, že se spojení politiky a ekonomiky vždy nevyplácí.
„Po návratu do soukromé sféry je pro mne politická zkušenost výhodou v tom smyslu, že jsem schopen pochopit a předvídat rozhodovací procesy ve veřejné správě," vysvětluje své úspěchy z konce minulého desetiletí. Upozorňuje přitom, že celá jeho kancelář důsledně zachovává loajalitu a nepřijímá zakázky proti státu.
Temnou stránkou úspěchu je neustálá mediální kontrola, kterou si Němec vysloužil právě politickými aktivitami.
„Pro známé jméno jsme terčem kritiky médií, ač za námi nejsou odborná pochybení. Někteří politici šli v nedůvodné nenávisti tak daleko, že raději nezákonně zrušili soutěž na veřejnou zakázku, jen aby neriskovali, že bychom se snad do takové soutěže přihlásili a mohli nabídnout nejlepší podmínky. V tomto směru je předchozí politická angažovanost jednoznačně přítěží," připomíná Němec poslední zkušenosti.
