Jak jste se cítila, když jste před dvěma lety přišla jako jedna z nejmladších poslankyň do sněmovny, a ještě k tomu z pozice asistentky předsedy STAN Víta Rakušana?
Bylo mi třicet, což není až tak nízký věk, ale i tak jsem hned měla minus deset bodů za to, že jsem příliš mladá, minus dvacet bodů za to, že jsem žena, a minus třicet bodů za to, že jsem bývalá asistentka. Bohužel stále totiž platí, že mnozí jsou u asistentky zvyklí maximálně na to, že nosí jiným kávu.
Takže na začátku jste se necítila nejlépe?
Bohužel ne. Neměla jsem z toho radost hlavně proto, že se to samozřejmě netýká jenom mě. Proto jedním z mých cílů v politice je, aby něco takového nemuseli zažívat ti, kteří přijdou po mně. Není to opravdu nic příjemného.
Jak to vypadalo v reálu?
Nepočítá se s vámi. Jsou to jakoby maličkosti, i když nejsou. Najednou jako byste nebyl. Sedíte například u stolu, u kterého se něco probírá, a musíte se hlásit déle než jiní, neodpouští se vám, pokud skočíte někomu do řeči, váš názor nemá takovou váhu. Nebo někam jdete, a zatímco vaše kolegy představí, na vás zapomenou.
Od vašeho příchodu do sněmovny utekly dva roky, jak si stojíte s "body" teď?
Myslím, že jsem díky své aktivitě přece jen skóre vylepšila a spousta kolegů ve sněmovně už zná moje jméno. Ale nedělá mi radost, že to trvalo delší dobu a stálo mě to fakt hodně práce, mnohem více než někoho, kdo by nepřicházel s takovými handicapy.
Ale bohužel, někteří starší lidé, včetně politiků, si jen těžko připouští, že mladí lidé můžou něco zvládat lépe než oni. Snažím se všem dokazovat, že i když začínáte hodně v minusu, tak v minusu neskončíte. Naopak můžete strašně překvapit, což věřím, že se mi daří. A také věřím, že až přijdou další mladší kolegové, už tak podceňovaní nebudou.
Neměli přitom mladší lidé pocit, že přicházející vláda v čele s Petrem Fialou bude "jejich" mnohem více než ty předešlé? Vaše pětikoalice slibovala výraznou modernizaci země a opírala se o vzdělanější a prozápadnější část voličů. Jak je možné, že je podle průzkumů ztrácíte?
Základní problém je v tom, že česká politika není moderní. Musíme opustit třicetiletý model naší politiky, kdy převážně sedíme ve sněmovních palácích, věnujeme se zákonům a málo nasloucháme lidem. Bohužel, mnozí poslanci si myslí, že právě takto máme pracovat - sedět v lavicích a zvedat ruce. My ale musíme být mnohem více v kontaktu s lidmi. Nepomáhá ani to, že neustále narážíme na obstrukce opozice a spoustu narychlo svolávaných mimořádných schůzí s dlouhými projevy, které člověka jen brzdí v práci.
Opozice by namítla, že se chová obdobně jako jiné opoziční strany v minulosti.
Jenže to je právě důvod, proč je česká politika tam, kde už mnoho let je. Například já si naplánuji spoustu schůzek, abych se potkávala s voliči i odborníky a mohla pracovat na modernizaci Česka. Jenže mnoho jich pak musím rušit, protože ve sněmovně prosedíme obrovské množství času.
Poslanecká jednání se někdy skutečně vlečou a někteří volají po změně jednacího řádu. Ale i tak má vaše vládní koalice vůči voličům spoustu dluhů, jakoby jí všechno strašně dlouho trvalo.
Samozřejmě mě to trápí. Poznávám to na vlastních návrzích. Už dlouho pracuji na redefinici znásilnění a také definici domácího násilí. Věřila jsem, že tyto změny už budeme projednávat na plénu sněmovny, ale bohužel to nejde tak rychle, jak jsem si přála. Ale udělám všechno pro to, abychom tyto změny do konce volebního období prosadili.
Proč to tak dlouho trvá?
Důvodů je více, ať už jsou to zdlouhavá a mnohdy neefektivní jednání sněmovny, nebo také to, že narážíme na velké množství překážek od státního aparátu. Změnit něco v Česku je nesmírně složité a zdlouhavé.
Manželství pro všechny neprosadíme
Co můžete slíbit, že do konce volebního období stihnete, jestliže máte jasnou většinu 108 hlasů?
Věřím, že toho stihneme ještě hodně. Kromě už zmiňovaných chceme určitě prosadit korespondenční volbu. U tohoto nemíníme jít na žádné kompromisy.
A co manželství pro všechny? Pro část mladších lidí, o kterých spolu mluvíme, je to zásadní věc.
Myslím, že manželství pro všechny neprosadíme. Na to nemáme dost velkou sílu.
A co kompromis se slovem partnerství místo manželství?
Já jsem proti tomu, abychom toto přijímali v kompromisní variantě, protože mnozí poslanci jsou sice pro partnerství, ale bez možnosti adopce dětí. To považuji za špatné, takový kompromis odmítám přijmout.
Nemáte pocit, že ve sněmovně ve skutečnosti vítězí vesměs starší a konzervativnější poslanci napříč stranami?
Proti konzervatismu nic nemám, je normální, že řada poslanců se k němu hlásí. Považuji za dobré, že probíhá boj mezi konzervativními a liberálními politiky. Mně ale vadí, že někteří poslanci místo toho, aby na rovinu řekli, že se jim některé modernější změny nelíbí, využívají své pravomoci k tomu, aby různé návrhy nenápadně blokovali a bránili tomu, aby se vůbec dostaly na program jednání.
Myslíte si, že po příštích volbách to bude lepší z pohledu mladší a liberálnější části voličů? Zatím to podle průzkumů vypadá spíše naopak.
Jsem životní optimistka. Je velmi důležité, aby se lidé dopředu zajímali o názory těch, které chtějí volit. Důležité je také kroužkovat kandidáty, kterým důvěřují. Vždyť i já jsem výsledek kampaně Kroužkuj ženu, díky preferenčním hlasům jsem byla zvolena (ke kroužkování Urbanové vyzýval i Vít Rakušan, přestože to zapovídala koaliční smlouva Starostů s Piráty, pozn. red.). Je důležité dostat do politiky mladší lidi, ženy a kandidáty s liberálnějšími názory.
Vám pomohlo i to, že k vaší volbě vyzval voliče předseda Rakušan, kterému jste dělala asistentku. Jak se vlastně stalo, že jste pro něj začala pracovat?
Byl by to delší příběh. Od roku 2010 jsem studovala politologii na Vysoké škole ekonomické v Praze a zároveň jsem měla několik aktivit. Například jsem organizovala na živnostenský list kurzy angličtiny a pořádala jsem také různé politické debaty.
Kromě toho jsem se podílela na projektu vzdělávacích workshopů Stužák, které měly za cíl hravým způsobem seznámit žáky středních škol se společenskovědními předměty. Na jednu z besed u nás v Dolních Břežanech jsem v roce 2016 pozvala i Víta Rakušana a přišel také tehdejší starosta Věslav Michalik. Když se po volbách v roce 2018 dostali do vedení Středočeského kraje, tak se mě zeptali, jestli bych s nimi nešla na kraj pracovat.
Barbora Urbanová
- Působila jako asistentka předsedy STAN Víta Rakušana. Ve volbách do sněmovny v roce 2021 kandidovala z 12. místa kandidátky koalice Pirátů a Starostů, preferenčními hlasy se posunula na čtvrté místo a stala se poslankyní.
- Věnuje se tématům jako je domácí a sexualizované násilí, lidská práva a zahraniční politika. Podílela se také na založení podcastu Pod svícnem.
- V letech 2018 až 2022 byla zastupitelkou Dolních Břežan, obce na jižním okraji Prahy s téměř pěti tisíci obyvateli.
- Vystudovala politologii na Vysoké škole ekonomické v Praze. Při vysokoškolských studiích spoluzaložila studentský projekt Stužák, se kterým s kolegy vyhráli v roce 2018 cenu Gratias Tibi.
Co vás lákalo na politice?
Na rozdíl od mnoha lidí, kteří šli do politiky kvůli tomu, že se jim něco nelíbilo, u mě to bylo naopak. Zásadní pro můj život bylo to, že jsem vyrůstala právě v Dolních Břežanech, které šly v době mého dospívání ohromně nahoru díky panu Michalikovi. Líbilo se mi to, stejně jako se mi líbilo jeho vizionářství a strategické přemýšlení o tom, jak má vypadat místo k životu. Motivovalo mě to, chtěla jsem to aplikovat na vysokou politiku. Viděla jsem, že se dá udělat mnoho užitečného.
Proto jste chtěla v roce 2021 na kandidátku Starostů do sněmovny?
Věřím, že jsem se na ni dostala díky své pracovitosti. Nejdříve jsem se ve sněmovně objevila jako asistentka Vítka Rakušana. Intenzivně jsme pomáhala s kampaní a nakonec jsem požádala vedení hnutí, jestli bych na kandidátce mohla být také. Získala jsem pro to od mnoha kolegů podporu. Myslím, že jsem měla velké štěstí na skvělé šéfy.
Jejich jména se ale objevila v některých kauzách…
Jsem přesvědčená, že ani Věslav Michalik, ani Vítek Rakušan nikdy nic špatného neudělali.
Pan Michalik měl problémy při vysvětlování svých majetkových poměrů.
Nikdy nic neukradl, nebyl z ničeho obviněn ani obžalován.
Ale když se novináři začali zajímat o jeho majetkové poměry, objevili nejasnosti a on se nakonec vzdal nominace na post ministra průmyslu a obchodu.
Ale nijak neporušil zákon. Jen ho zaskočil zájem médií, postupně pro něj bylo složité všechno vysvětlit. Jako ministr mohl naší zemi velmi prospět, byl extrémně inteligentní a schopný, takový vizionář mi v politice strašně chybí. Ano, asi mohl věci kolem sebe od začátku trošku jinak komunikovat, ale vůbec nic mu nevyčítám. Navíc už bohužel nežije a nemůže se bránit (Michalik zemřel v červnu 2022 na srdeční selhání, pozn. red.).
Co Vít Rakušan a kauza Dozimetr, která se objevila kolem vašeho hnutí? Snažila jste se svého šéfa a spolustraníků ptát, jak se u vás něco takového mohlo stát?
Není pro mě jednoduché být kritická k lidem, pro které jsem dělala nebo které považuji za své politické učitele. Ale věřte mi, že jsem v tomto poměrně přísná, v těchto i jiných věcech jsem se zajímala o podrobnosti. Volala jsem například po mimořádném sjezdu a převolbě vedení, stejně jako po vrácení darů našemu hnutí.
A co Rakušan, který tvrdí, že neměl s Dozimetrem nic společného?
Já mu věřím, protože vím, jak se snaží ke všemu přistupovat odpovědně a poctivě. Když jsem měla nějaké nejasnosti, vždycky jsem se ho zeptala. Nemám problém být k někomu kritická.
