Pediatrička doporučila Lauru přihlásit na balet proto, že baletní cviky jako stavění se na špičky a různě modifikovaná chůze mohou nohu v tomto ohledu dobře zrehabilitovat. Maminka Lenka Mohylová na balet přihlásila i svou další dceru Leu, nebrala ho totiž jen jako nějaký "nápravný tělocvik", ale jako způsob jak děti kultivovat, přirozeně je přivést nejen k pohybu, ale také k hudbě a obecně k umění a kultuře.
A tak se malá Laura ocitla v Baletním studiu při Moravském divadle Olomouc. Tříleté cvičenky tam mají šanci dostat se do zákulisí divadla nebo přímo na jeviště. Nejdříve si těžko zvykala na dril a nedá se říct, že by jí balet hned učaroval. Naopak, zpočátku ji nebavil. Okouzlilo ji však divadelní prostředí.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
"Sál a ty ladné baletky, které jsme tam potkávaly, no která holčička o tom nesní. Když vidíte ty nádherné kostýmy, nemůžete se nezamilovat. Jakmile nám skončila přípravka, škvírou ve dveřích jsme se sestřičkou pozorovaly starší a zkušené tanečnice a odlepovaly fólii na dveřích, abychom lépe viděly a slyšely," líčí Laura.
Dnes je už na dril zvyklá, ví, že bez něho nelze dosáhnout patřičné technické úrovně ani při sebelepším talentu. I když, jak dodává, občas je náročné neustále poslouchat o vytočených nohou, které musí být dopnuté. "Vše musí být dokonalé a přesné a přitom to musí vypadat jednoduše," vysvětluje.
Maminka si pochvaluje, že balet dává dětem i vytrvalost a pečlivost. Potvrdily jí to i učitelky ve škole, které při zápisu říkaly, že baletky tu mají právě pro tyto vlastnosti moc rády. Lauře je jedenáct let a začala chodit na osmileté gymnázium, kde má vytvořený individuální studijní plán, aby zvládla všechny své aktivity.
Tím základem nadále zůstává klasický balet, v němž se v roce 2021 dokonce stala mistryní světa. Princip soutěže vypadá jako třeba v krasobruslení - hodnotí se především technika, ale pak také výraz, provedení nebo vhodnost choreografie. První místo loni získala také v mezinárodní soutěži Dance World Cup Anglie a stala se rovněž vicemistryní světa v kategorii Song and Dance.
Dotáhla to až na Klárku v Louskáčku
Jestliže jako tříletá tajně nakukovala na jeviště Moravského divadla Olomouc, dnes už má za sebou sborové, hlavní i sólové role. Začínala v dětských baletech jako Broučci, Odysseus nebo Tarzan. "Jsou vymyšlené tak, že si tam vedle opravdových profesionálních tanečníků zatančí spousta dětí. Vlastně všechny, které chodí do baletního studia," říká a dodává, že to pro děti znamená obrovskou motivaci posouvat se dál. Na tato představení navíc chodí celé školy a školky, takže dítě se může předvést před svými spolužáky a učitelkami.
Postupně dostávala stále významnější role, až dosáhla té nejvyšší mety, kterou může jako malá tanečnice pokořit - roli Klárky v Čajkovského baletu Louskáček. Podařilo se jí to v osmi letech, do této role si ji vybrali opakovaně, zatančila si tu i se svou sestrou. "Louskáček je pohádkový balet, který se hraje každoročně v zimě, navodí ve vás dokonalou vánoční atmosféru. Já už s ním budu mít Vánoce spojeny na celý život," vypráví.
A vzpomene si i na dramatickou situaci, jak o vysněné představení málem přišla. Tři týdny před premiérou si na školním bruslení zlomila ruku. "Dostala jsem dlahu a zkusili jsme tehdy všechny možné terapie, i východní medicínu, aby se mi ruka zahojila a já to mohla tančit. Měla jsem to prý zlomené nějak 'dobře', takže se to povedlo a já si svou premiéru užila absolutně fantasticky."
K baletu začala postupně přidávat další umělecké záliby. Například současný tanec, který, jak říká, může rozvíjet díky tomu, že umí základ, tedy klasiku. "Akorát tedy není snadné najít choreografa, který vám takovou moderní variaci postaví. Já třeba teď právě někoho takového hledám, takže kdyby se mi někdo chtěl ozvat, budu opravdu moc ráda," usmívá se.
Už od školky chodila do základní umělecké školy na flétnu, tu pak vystřídala za klarinet. Začala i s klavírem, u něho ale nevydržela. Když se k němu pak chtěla vrátit a šla na nové přijímací zkoušky, potkala na nich učitelku, kterou již znala z dřívějška, a ta jí prozradila, že se jí uvolnilo jedno místo na harfě. Hned na přijímačkách pak na základě znalostí z klavíru na harfu něco zahrála. "Takže se mi to hned zalíbilo," dodává.
Mimořádně povedený rok 2021 završila ziskem Zlatého oříšku, trofeje pro nejtalentovanější děti Česka. "Ocenění vnímám jako motivaci a také jako zadostiučinění za to, jak se snažím v baletu, kolik mě to stojí času, energie a odříkání. Je důležité vědět, že si mě někdo všiml a dokonce tolik lidí, abych získala Zlatý oříšek," říká. S cenou se pojí i částka dvacet tisíc korun. Laura patří k nemnohým laureátům, kteří si nechtějí peníze nechat jen pro sebe. "Ráda bych část darovala jedné úžasné dívce, která to potřebuje a kterou moje rodina dlouhodobě podporuje," prozrazuje. Zbytek si chce dát na účet, kde si šetří na zahraniční baletní přípravu.
Momentálně se chystá na kvalifikaci na Dance World Cup do Španělska a začne se připravovat na nový muzikál, v němž má vystupovat. Momentálně již v jednom účinkuje - v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě tančí a zpívá roli kočičky Jéminé v muzikálu Cats.
"My jsme s manželem oba spíše racionálně zaměření, vůbec nevíme, po kom to dítě má. Je to pro nás něco neskutečného," prozrazuje maminka Lenka. Lauřina slibně se rozvíjející umělecká dráha udělala z celé rodiny velké fanoušky divadla, chodí nejen na balet a muzikály, ale i na operu a činohru. "Když účinkuje Laura, jsme pyšní, ale zároveň se člověk bojí, aby to zvládla. Pokazit se něco dá vždycky, ale to je právě hezké, každé představení je tím jedinečné," usmívá se maminka. Improvizace je nedílnou součástí divadla, takže je potřeba se s případnou chybou vypořádat tak, aby si jí divák nevšiml.
Nějakou trofej by si zasloužila i maminka, vychovává totiž celkem šest dětí, většina chodí hned na několik kroužků. "Všechno musíme co nejlépe skloubit. Vzájemně se podporujeme a děti si fandí a musejí si i vycházet vstříc, často to znamená kompromisy, ale to myslím znají téměř všichni rodiče," dodává.
