Pane předsedo, co byste řekl lidem, kteří s obavami či radostí očekávají, že se Andrej Babiš, nebo někdo jiný z hnutí ANO, vrátí za dva roky do čela vlády?
Nevrátí.
Podle průzkumů to spíš vypadá, že ano.
Jsme v půlce volebního období. Vláda má za sebou objektivně jednu z nejtěžších etap, kterou Česko zažilo. Děláme odvážné kroky, které třeba někdy mohou být lépe komunikovány, ale ve své podstatě jsou nutné. Myslím si, že po tomhle roce, který je plný takových odvážných a těžkých rozhodnutí, občané uvidí zlepšení.
V čem?
Nastane růst ekonomiky a návrat konjunktury. Žádná krize, se kterou opozice populistického typu strašila, nenastala. Nenastala energetická, plynová krize ani žádné zdražení benzinu na 100 korun. A pokud se podíváme například na letní dovolené, zájezdy cestovních kanceláří a podobně, tak se ukazuje, že občané ani subjektivně nevnímají současnou ekonomickou situaci tak tristně. Věřím tomu, že podpora vlády začne v příštích dvou letech stoupat.
Vnímáte, že ceny výrazně stouply a spousta lidí musí skutečně šetřit každou korunu?
Ano, uvědomuji si, že stoupají ceny hypoték i běžných komodit. Inflace byla obrovská, ale naděje je v tom, že klesá. Ekonomika začíná růst a lepší jsou i daňové příjmy státního rozpočtu. Vnímám ale obtížnou situaci lidí, proto jsme jako STAN odmítli, aby klesaly platy státních zaměstnanců. Jsem přesvědčený, že tento elementární sociální smír je v tuto chvíli důležitější než tempo snižování deficitu státního rozpočtu.
Zrušení superhrubé mzdy byla chyba
Myslíte si, že vaši kritici zaplní na ohlášených demonstracích ulice? První protest je naplánovaný už na září.
Neumím odhadnout, kolik nespokojených dorazí. Obávám se ale, že to, jakým způsobem teď vystupuje parlamentní opozice, bohužel nahrává tomu, že lidé přijdou. Hnutí ANO se prokazatelně posouvá do národoveckých, populistických, nenávistných pozic k SPD.
Budete se divit lidem, kteří přijdou demonstrovat kvůli své sociální situaci, jestliže vidí, jak ohromné zisky mají mnohé firmy, zatímco oni musí tvrdě šetřit?
Teď si trochu přihřeji stranickou politiku našeho hnutí, za což mě možná budou koaliční kolegové kritizovat. Troufám si říct, že právě my Starostové a nezávislí jsme po celou dobu vyjednávání o konsolidačním balíčku usilovali o to, aby jeho zátěž byla rovnoměrně rozložena mezi různé skupiny obyvatel.
Není to tak, že největší tíhu konsolidačního balíčku ponesou nízko a středně příjmoví?
Ale my jsme přece dlouhodobě kritizovali i zrušení superhrubé mzdy. Bohužel k němu došlo, ale je dobré připomenout lidem na náměstích, že to prosadilo hnutí ANO. Pochopitelně, vím, že za podpory ODS. A tyto peníze teď v rozpočtu chybí. My jako STAN jsme prosadili do konsolidačního balíčku zvýšení korporátní daně o dva procentní body, prosazovali jsme nějakou míru daňové progrese, která se po dlouhých debatách do konsolidačního balíčku dostala. Byť třeba ne v takové míře, jak jsme původně chtěli. Opravdu si troufám říct, že naší zásluhou je vyjednaný kompromis takový, aby se rozložil napříč společností a nevyhnul se ani velkým korporacím.
Vít Rakušan
Pětačtyřicetiletý Vít Rakušan se dlouho pohyboval nejdříve v komunální politice. Se svým uskupením v roce 2010 coby učitel na gymnáziu vyhrál volby v Kolíně a následné vítězství ještě dvakrát suverénně zopakoval. Ve vysoké politice se pohybuje od roku 2017, kdy byl poprvé zvolen poslancem. O dva roky později převzal po Petru Gazdíkovi vedení Starostů a nezávislých. Ve vládě Petra Fialy zastává pozici prvního vicepremiéra a ministrem vnitra. Pochází z politické rodiny, jeho otec byl radním Kolína a také senátorem. Na rozdíl od svého syna ale zastupoval sociální demokracii.
Podepsali byste se ve STAN pod to, co dělá ministerstvo financí Zbyňka Stanjury? Ptám se proto, že ještě před několika týdny někteří vaši politici zpochybňovali schopnosti tohoto resortu. Jakmile se ale bilance rozpočtu začala zlepšovat, nastalo ticho.
Myslím, že jsme několikrát prokázali kompetentnost odborníků v našem hnutí. Chceme ji ale prokazovat především přes naše ministerstvo, tedy skrze ministerstvo průmyslu a obchodu.
Mě zajímá, jestli budete spíše loajálně podporovat ekonomickou politiku ODS, nebo se budete snažit částečně vystoupit z vládního stínu, protože jistě chcete zaujmout ještě více voličů.
My ale přicházíme s řadou vlastních návrhů a budeme to dělat i nadále. A uvědomujeme si také to, že do popředí musíme v naší politice dávat také sociální aspekty. Diskutujeme a budeme dál diskutovat například o možném větším zdanění korporací.
S čím dalším ale chcete přijít?
Já bych to nechtěl v této chvíli ještě pouštět. Ale jako hnutí starostů chceme ukázat, že když umí obce hospodařit bez zadlužování, tak by to mělo stejně fungovat na celostátní úrovni.
Mimochodem, pokud by ANO vyhrálo příští parlamentní volby a hledalo partnera do vlády, můžete vyloučit, že byste s nimi jako STAN nešli? Ať by vládu sestavoval Andrej Babiš, nebo někdo jiný z ANO?
S hnutím, které se posunulo do národoveckých pozic a populistické, nenávistné politiky, a hlavně protievropské, tak s takovým hnutím my spolupracovat nemůžeme. V tomto může mít náš volič velkou míru jistoty.
Pomoc Ukrajincům
Jako ministr vnitra řešíte i situaci ukrajinských uprchlíků. Neziskové organizace i jednotlivci si stěžují, že vládní a opoziční poslanci ztížili Ukrajincům v Česku život přijetím zákona Lex Ukrajina V. Neobrátí se to nakonec i proti Česku, protože řada těchto uprchlíků se může dostat na okraj společnosti?
Mohl bych říci, že návrh tohoto zákona nepřipravovalo moje ministerstvo, ale neudělám to, protože byl skutečně schválený drtivou většinou poslanců všech stran. Snažíme se hledat vyváženost. Chceme pomáhat zranitelným skupinám, aby na okraj nepadaly. Pokud se ukáže, že v pomoci Ukrajincům jsou slepá místa, budeme hledat řešení.
Na druhou stranu, když sleduji okolní státy, a bavil jsem se o tom i s kolegy na evropské úrovni, tak mají obdobný přístup jako my. Všichni dáváme uprchlíkům najevo, že jsou u nás vítáni a budeme se snažit, aby se postavili na vlastní nohy. Protože jim to v očích české veřejnosti jen pomůže a posílí to argumenty, že jejich přítomnost je přínosná i ekonomicky.
Česko nepochybně těmto uprchlíkům velmi pomohlo, ale zároveň je třeba řadu věcí vylepšovat. Ať už jde o to, aby měli lepší podmínky k získání práce nebo aby existovalo mnohem více míst, kde by se učili český jazyk.
V tomto skutečně přiznávám slabinu. Podcenili jsme jazykové vzdělávání ukrajinských dětí. Spoléhali jsme příliš na to, že český a ukrajinský jazyk je na prvoposlech podobný. Třeba Němci dávali povinně všechny děti na nějakých pět měsíců do jazykových kurzů.
Takže umožníte ukrajinské menšině, aby měla lepší přístup ke kurzům češtiny?
Určitě v tom budeme něco dělat. Náš ministr školství Mikuláš Bek chce více peněz právě na to, aby se u nás prohloubilo jazykové vzdělávání. Pomohlo by to také českým dětem, protože ukrajinské děti v českých školách by díky lepší výuce češtiny s nimi přece jen dokázaly více držet tempo. A protože mnozí rodiče v Česku chtějí od školy, aby děti měly rychlý progres a výsledky, tak věřím, že by uvítali kurzy češtiny pro ukrajinské děti.
Ukrajinský velvyslanec tu chybí
Největší emoce v posledních dnech vzbudily dva útoky na ženy, ze kterých jsou podezřelí Ukrajinci. Neobáváte se, že by se atmosféra proti ukrajinské menšině mohla dál stupňovat?
Dělám všechno pro to, aby se to nestalo. Byl bych rád, aby si každý uvědomil, že Ukrajinci tvoří přibližně pětiprocentní menšinu a počet jejich trestných činů se pohybuje kolem čtyř procent z celkového počtu. Podobně vypadá i statistika při pohledu na celkovou kriminalitu cizinců. Rozhodně to není tak, že by se dopouštěli více trestných činů ve srovnání s českými občany.
Kritici namítají, že by policie neměla dělat tajnosti kolem národnosti podezřelých a vždycky ji otevřeně sdělit.
Podle právního výkladu policie může uvádět, že jde v případě nějakého trestného činu o cizince, ale už ne specifikovat, jaké je národnosti. A jestliže je podezřelým nezletilý, což se stalo v hojně propíraném případu v Praze-Hostivaři, tak u nezletilého nemůže uvádět vůbec žádné detaily.
V Praze už přes rok po odchodu Jevhena Perebyjnise neúřaduje ukrajinský velvyslanec. Pomohlo by, kdyby tu byl?
Přál bych si, aby tu byl. Je to klíčová osoba, protože v Česku máme zhruba 350 tisíc lidí, kteří sem utekli v důsledku ruské agrese. A témata, která musíme v souvislosti s tím řešit, jsou velmi široká.
Zatím poslední ukrajinský velvyslanec byl a je v Česku hodně populární.
Byli jsme na něj zvyklí, měli jsme v něm partnera, kterému stačilo zavolat a vzápětí jsme se sešli například na neformální večeři, kde jsme mohli cokoliv řešit. On byl schopný přenášet ukrajinské komunitě opravdu rychle a účinně různé vzkazy, navíc v ní měl velkou autoritu. Mně takto ubyl už druhý přirozený partner.
A kdo byl ten první?
Bývalý ministr vnitra Ukrajiny Denys Monastyrskyj, který letos v lednu zahynul při pádu vrtulníku na předměstí Kyjeva. Nebral jsem ho jen jako politického partnera při jednáních, ale měl jsem k němu i osobní vztah. Když jsem ho navštívil na Ukrajině, měli jsme dlouhý hovor daleko nad rámec služebních povinností. Byli jsme si lidsky blízcí.
Děláte něco pro to, aby tady Ukrajina měla opět velvyslance?
Už dříve jsem v tomto požádal o pomoc prezidenta Petra Pavla a premiéra Petra Fialu. A teď i ministra zahraničí Jana Lipavského.
A dočkáme se tedy v brzké době velvyslance?
Z diplomatických důvodů to nechci příliš rozebírat. Ale pan ministr mi už dal zpětnou vazbu, že oslovil ukrajinského ministra zahraničí, jestli by mohli tuto věc řešit přednostně.
