Jak mizel "polosvět prostitutek a chmatáků". Obarvené vzpomínky na demolici Josefova

Jak mizel "polosvět prostitutek a chmatáků". Obarvené vzpomínky na demolici Josefova
"Bourání Hampejzu." Pohled na demolici domů v Josefově. Vlevo část budovy Všeobecné židovské nemocnice (dům č.p. 248) a část Starého židovského hřbitova. Vpravo zadní průčelí Uměleckoprůmyslového muzea (dům č.p. 73), v pozadí novostavby v Široké ulici. Rok 1910.
Pohled na novoměstské nábřeží u Slovanského ostrova. Zleva Nové lázně č.p. 228, dále 230, 231, Horní Lodecké mlýny (dům č.p. 233, 1289, 1290) na Novém Městě. Rok cca 1900.
Pohled na dům č.p. 27 (vetešnictví Mojžíše Reacha) v Josefovské ulici před zbořením roku 1908.
V únoru 1893 říšská rada přijala takzvaný asanační zákon. Tím padla poslední překážka v přípravách na zbourání Josefova a přilehlých částí Starého a Nového Města. 
Pohled na bourání domu č.p. 16 na Starém Městě (Andělská kolej) při asanaci. V pozadí nad jeho zbytky domy č.p. 18, č.p. 17, č.p. 14 a č.p. 13 v Mikulášské ulici (dnes náměstí Franze Kafky). Rok 1909. Zobrazit 55 fotografií
Foto: Aktuálně.cz / Archiv hlavního města Prahy, Sbírka fotografií, Signatura snímku, VI 54/10, Kolorizace černobílého snímku: Dan Poláček
Dan Poláček Pavel Švec Dan Poláček, Pavel Švec
2. 2. 2024 9:59
V únoru 1893 byly přijaty vyvlastňovací zákony, které umožnily takzvanou pražskou asanaci. V následujících padesáti letech zmizela část historického centra, které zahrnovala nejen bývalé židovské ghetto, ale například i nábřeží pod Vyšehradem. Z původně rybářské vsi Podskalí se zachovala jen Podskalská celnice. Rozsahem šlo o jednu z nejrozsáhlejších demolicí části města v Evropě.

Systematická likvidace mnoha historických staveb vyvolala kritiku veřejnosti a vznesla otázky památkové péče. Asanační obvod měl celkovou rozlohu zhruba 38 hektarů a nacházelo se v něm přes 600 domů.

Schválením asanačního zákona padla poslední překážka v přípravách na zbourání Josefova a přilehlé částí Starého a Nového Města. Zákon nejenže vytyčil území, které mělo být srovnáno se zemí, ale rovněž stanovil způsob vyvlastňování domů. Zmizet mělo všechno v oblasti ohraničené Vltavou, Platnéřskou ulicí, Linhartským náměstím, severní stranou Staroměstského náměstí a Dlouhou třídou.

Asanace se dotýkala též oblasti Nového Města u Vltavy zvané Vojtěšská čtvrť, na Zderaze nebo části Podskalí na Výtoni. Na Malé Straně byly proraženy domy u Malostranského náměstí. Celkem se akce týkala bezmála šesti set popisných čísel.

Místo historické zástavby v okolí Staroměstského náměstí, převážně bývalého židovského ghetta, měla vzniknout reprezentativní obytná a obchodní čtvrť s centrální ulicí inspirovanou vídeňskou Ringstrasse či pařížskými bulváry, podle kterých dostala ve 20. letech název Pařížská.

Důvodem velké asanace byly nevyhovující hygienické podmínky. Především závadnost studniční pitné vody, neexistence kanalizace a přelidněnost takzvané páté čtvrti byly potenciálními zdroji nákazy nebo epidemie. Navíc to bylo území nízko položené na břehu řeky a voda z každoročního jarního tání doprovázeného zvýšením hladiny zaplavovala sklepy domů, které zůstaly vlhké po celý rok.

Pražské ghetto bylo hustě zastavěné kvůli diskriminačním zákonům, které nedovolovaly Židům sídlit mimo jeho hranice. Bylo zrušeno v roce 1850 a pod jménem Josefov připojeno k Praze. Majetnější Židé se stěhovali do modernějších částí města a z Josefova se stala chudinská čtvrť nevalné pověsti. Podíl židovského obyvatelstva tu podle statistiky z roku 1889 klesl na pouhou jednu desetinu.

Rozsáhlé bourací práce začaly v roce 1896 v místech ústí Pařížské do Staroměstského náměstí a protáhly se až do roku 1943. Největší asanační zásahy však proběhly do roku 1914. Uvolněné a upravené parcely město prodávalo stavebním podnikatelům, vznikaly bloky domů, jejichž architektonický vzhled odpovídal tehdejší době, tedy stylům od historismu po secesi.

 

Právě se děje

Další zprávy