Miroslav Hřebecký, programový ředitel Informační centra o vzdělávání EDUin. | Foto: Aktuálně.cz

Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUin

Vidím mnoho pro i proti na obou stranách. Posilovat co nejvíce jazykovou vybavenost dětí smysl určitě dává, je to konkurenční výhoda do budoucna. Srovnejme, jak se domluvíme v severských státech včetně postsocialistického Pobaltí oproti jižním státům Evropy.

Ministr má pravdu, že odborná veřejnost je rozdělená a shoda se bude hledat těžko. Ptát se ředitelů škol, kteří to vidí převážně z provozního hlediska, dává předem tušenou odpověď. Již nyní nám mnoho žáků nedosahuje ani stávajících stanovených výstupních úrovní. Pomůže, když úrovně dále zvýšíme? Jaké podpůrné prostředky k tomu přidáme, abychom docílili úspěchu? O těch jsem ministra mluvit zatím neslyšel.

Namísto odpovědi mám naopak mnohem více dalších otázek. Například proč s tím přichází ministr nyní? Je to podloženo nějakou hlubší analýzou, co změna bude v systému obnášet, jak se musí odrazit v učebních plánech a namísto čeho případně hodiny jazyků budou zařazeny?

Jde o vhodné načasování pro změnu ve finální fázi revize kurikula, když připomínky byly podány a předchozí zadání nic takového neobsahovalo? Způsobí prosté zvednutí laťky něco? A u jaké části žáků? Kde ředitelé vezmou tolik nových jazykářů? Jak se podaří pokrýt rovnoměrně celou republiku menšinovými francouzštináři a španělštináři? Je reálný požadavek, aby úplně všechny střední školy nabízely všechny tři druhé cizí jazyky kvůli možnosti pro žáky pokračovat v tom svém po základní škole? Na druhou stranu: když jazyky necháme ve stávajícím stavu, neujede nám jako společnosti v budoucnu vlak?

Nemohu se zbavit dojmu, že spíše než takovéto "výstřely z Aurory" potřebujeme koncepční práci opřenou o data a studie proveditelnosti.